Tábor Rafah: Humanitární město, nebo zločin proti lidskosti? Izraelský plán vyvolává vlnu kritiky

Izrael plánuje vybudovat uzavřený tábor, do kterého budou Palestinci vpouštěni pouze po přísné bezpečnostní kontrole s cílem zabránit průniku členů Hamásu. Jakmile budou lidé uvnitř, nebude jim dovoleno tábor opustit. V konečné fázi má tento prostor podle izraelských plánů pojmout celou populaci Pásma Gazy – tedy přibližně 2,1 milionu lidí.

Výstavba tábora má začít během navrhovaného 60denního příměří, které je předmětem probíhajících jednání mezi Izraelem a Hamásem. Kritici ale tvrdí, že plán je nelidský, nezákonný a může dále prohloubit už tak extrémní humanitární krizi.

Mezinárodní humanitární právo výslovně zakazuje násilné přemísťování civilního obyvatelstva na okupovaných územích. Pokud by tento plán byl skutečně uskutečněn v takto masivním měřítku, mohl by být považován za válečný zločin i zločin proti lidskosti podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu.

OSN i Mezinárodní výbor Červeného kříže již opakovaně odsoudily nucené přesuny obyvatel v konfliktech a vyzývají ke striktnímu dodržování zákazu nuceného vysídlování. Izrael však trvá na tom, že jde o opatření k ochraně civilistů, nikoli o perzekuci.

Ministr Katz popisuje tábor jako „humanitární město“ a tvrdí, že jeho cílem je zajistit Palestincům bezpečí. Mezinárodní právo sice připouští výjimku z pravidla zákazu přesunu obyvatelstva – například z důvodu bezprostřední vojenské hrozby nebo pro ochranu civilistů – ale tato výjimka musí být časově omezená a lidé musí být co nejdříve vráceni do svých domovů.

Odpovědnost za humanitární pomoc by podle izraelského plánu měly nést mezinárodní organizace. Ty by se však ocitly v morálním dilematu: měly by volit mezi poskytnutím pomoci za cenu porušení principů neutrality a lidských práv, nebo nečinností tváří v tvář utrpení.

Pomoc by navíc probíhala pod přísnou kontrolou izraelské armády, což by fakticky znamenalo vznik otevřeného vězení – obřího detenčního prostoru závislého na mezinárodní pomoci.

Znepokojivější je ale skutečnost, že podle mnoha expertů může jít o první krok k masovému vyhnání Palestinců z Gazy. Ministr Katz se sám vyjádřil v tom smyslu, že Izrael „realizuje plán emigrace“. Takový záměr by znamenal porušení zákazu změny demografického složení okupovaného území – tedy akt etnického čištění.

Myšlenka vytlačení Palestinců z Gazy není nová, ale tato fáze, otevřeně deklarovaná a plánovaná, představuje podle kritiků bezprecedentní eskalaci. Izrael tvrdí, že k žádnému nucenému odchodu nedojde. Premiér Benjamin Netanjahu při návštěvě Washingtonu uvedl: „Kdo chce zůstat, může zůstat. Kdo chce odejít, ať odejde.“

Jenže za stávajících podmínek nelze mluvit o dobrovolnosti. Gaza je v troskách, 90 % domů je zničených či poškozených, zdravotnictví, vodohospodářství a hygienické systémy zkolabovaly. Každý den při pokusech o získání jídla umírá v průměru sto Palestinců. Takto vytvořená bezvýchodná situace neguje jakoukoli svobodnou volbu – ať už přesun do tábora, nebo odchod z Gazy.

„To, co ministr obrany předložil, jsou jasné plány na etnické vyčištění Gazy,“ řekl známý izraelský historik holocaustu Amos Goldberg.

Rafahský tábor tak podle kritiků nepředstavuje humanitární řešení, ale strukturální násilí, které může navždy změnit osud palestinského obyvatelstva v Gaze. Mezinárodní společenství bude muset brzy rozhodnout, zda bude u těchto plánů přihlížet, nebo se jim aktivně postaví.