Na USA není spoleh, obává se Francie. Chystá se na vůdčí roli v obraně Evropy před Ruskem

V rámci těchto příprav zavádí Francie od léta 2026 novou formu dobrovolné vojenské služby pro mladé lidi ve věku 18 a 19 let. Cílem je v prvním roce vybrat 3 000 dobrovolníků, přičemž do roku 2030 by se měl počet zvýšit na 10 000 a do roku 2035 až na 50 000 ročně. Program zahrnuje měsíční intenzivní výcvik následovaný devítiměsíčním působením u aktivních jednotek na francouzském území.

V pařížské École Militaire, která sídlí v historických prostorách přímo naproti Eiffelově věži, panuje v těchto dnech čilý ruch. Rekrutační středisko se plní mladými lidmi, jako je šestadvacetiletá Charlotte, kteří uvažují o vstupu do armády. Současná geopolitická situace a pocit ohrožení mění priority mnoha Francouzů. Marketingoví specialisté či lingvisté začínají věřit, že jejich dovednosti budou užitečnější v tajných službách nebo u vojska než v soukromém sektoru.

Francie se nyní nachází v čele evropských snah o vybudování vlastní obranné suverenity. Paříž se dlouhodobě obávala, že Spojené státy nejsou spolehlivým partnerem, a návrat Donalda Trumpa do Bílého domu tyto obavy jen potvrdil. Trumpova kritika evropských spojenců, které označuje za slabé, nutí Francii jednat samostatně a připravit se na scénář, ve kterém se Evropa bude muset bránit bez americké pomoci.

Generál Fabien Mandon, náčelník vojenského štábu, varuje před „násilným testem“ ze strany Ruska, který může přijít v horizontu tří až čtyř let. Francie proto masivně investuje do zbrojení, navyšuje výrobu zbraní a zdvojnásobuje kapacity svých záložních sil. Od příštího roku se navíc vrací dobrovolná vojenská služba pro mladé dospělé, která má do roku 2035 vygenerovat až 50 000 nových rekrutů ročně.

Tento posun v obranné politice vnímají francouzské elity jako potvrzení své dlouhodobé strategie. Zatímco dříve byla Francie se svým voláním po autonomii v rámci NATO osamocená, dnes její postoj začínají sdílet i další evropské metropole. Je stále jasnější, že se Spojené státy hodlají více soustředit na oblast Indo-Pacifiku a evropská bezpečnost pro ně přestává být prioritou číslo jedna.

Francie jako jediná jaderná mocnost v Evropské unii a země s rozvinutým zbrojním průmyslem přebírá roli přirozeného lídra. Podle odborníků na obranu bude nyní zásadní, jak na tuto situaci zareaguje tandem Paříže a Berlína. Pokud nabídnou ostatním evropským státům věrohodnou alternativu k americké ochraně, může dojít k hlubokému sjednocení kontinentu. V opačném případě budou menší státy i nadále hledat bilaterální jistoty u Washingtonu.

Cesta k evropské soběstačnosti však není bez překážek a vnitropolitických konfliktů. Varování generála Mandona před nutností přinášet oběti v případné válce s Ruskem vyvolalo na politické scéně bouřlivou debatu. Krajní pravice i levice ho obviňují z válečného štváčství, zatímco prezident Emmanuel Macron za svým generálem stojí. Společnost se musí mentálně připravit na to, že priority státu se nyní přesouvají k obraně.

Francouzské vedení se potýká také s politickou krizí a nejistou budoucností po volbách v roce 2027. Vzestup Národního sdružení pod vedením Marine Le Pen a Jordana Bardelly vyvolává u spojenců v Polsku či Rumunsku obavy. Jejich skepse vůči NATO a odmítání vyslání jednotek na Ukrajinu by mohly dosavadní úsilí o evropskou obranu podkopat. Stabilita francouzské politiky je tak pro bezpečnost kontinentu stejně důležitá jako samotné zbrojení.

Navzdory těmto nejistotám Francie nadále posiluje svou přítomnost na východním křídle NATO, od Rumunska přes Estonsko až po Finsko. Paříž se snaží dokázat, že je schopna vést koalici ochotných a plánovat bezpečnostní záruky pro poválečnou Ukrajinu i bez přímé podpory USA. Pro generaci mladých Francouzů, jako je Charlotte, se služba vlasti stává novou realitou v nejistém světě, kde se na staré spojenectví už nelze spoléhat.