Svět si připomíná důležitý milník. Je to 130 let, co byla objevena radioaktivita

Antoine Henri Becquerel, objevitel přirozené radioaktivity, přišel na svět v polovině prosince roku 1852, a to do rodiny fyziků a navíc ještě přímo v muzeu přírodních věd v Paříži. Přírodní vědy a fyzika mu tedy zřejmě byly již od narození předurčeny. Studoval ovšem nejprve techniku a měl se stát inženýrem projektujícím mosty nebo silnice. Po dosažení inženýrského titulu se ale naplno vrhnul na vědu, kterou znal od dětství – na fyziku. Roku 1888 v tomto oboru získal doktorát a později začal fyziku vyučovat na univerzitě, kde působil až do konce svého života.

Konkrétně se Henri Becquerel věnoval optice a zkoumal různé druhy záření. Když už se nějaký čas zabýval přirozenou fluorescencí, přistoupil jednou k pozorování tohoto jevu u uranových solí. A dne 2. března roku 1896, před rovnými 130 lety, přitom objevil přirozené radioaktivní záření. K pokusům využil fotografickou desku, která po kontaktu s uranem vykazovala známky ozáření, aniž by na ní působilo světlo. To byl objev, kterým se zapsal do historie. A také za něj získal řadu ocenění. Od té doby se intenzivně studiem radioaktivity zabýval a spojil síly s dalšími vědci v tomto oboru, jejichž jména jsou známější. Byl to Pierre Curie se svou manželkou Marií Curie-Sklodowskou. Právě ta později Becquerelem objevený jev nazvala radioaktivitou. Becquerel tedy zjistil, že uran je radioaktivním chemickým prvkem, manželé Currieovi pak přišli na to, že radioaktivní jsou i radium a polonium. Zjištění to byla skutečně přelomová, a tak všichni tři zmínění francouzští vědci obdrželi v roce 1903 Nobelovu cenu za fyziku.

Všechny tři vědce kromě úspěchu ovšem potkal poměrně tragický osud. Na jaře roku 1906 Pierra Curie na ulici srazil nákladní koňský povoz. Utrpěl tak vážná zranění, kterým na místě podlehl, a to ve věku pouhých 46 let. Jeho manželka Marie ho přežila takřka o 30 let, i ona ale zemřela předčasně ve věku 66 let. Příčinou jejího úmrtí byla leukémie, která se u ní rozvinula v důsledku dlouhodobého vystavování radioaktivnímu záření. Kvůli tomu ještě v mladším věku zemřel i samotný objevitel radioaktivity Henri Becquerel, dožil se 55 let. Studiu radioaktivity se pak věnovali i děti těchto vědců – Jean Becquerel a Iréne Joliot-Curieová.

Objev radioaktivity byl skutečně přelomový a bez nadsázky změnil svět. Radioaktivního záření se začalo postupně využívat v celé řadě oborů, především pak v medicíně. Ale také třeba pro válečné účely, při výrobě jaderné zbraně. Díky objevu, k němuž došlo před 130 lety, se ovšem dnes může využívat radiodiagnostika, kdy je možné včas zachytit v těle člověka nádorové buňky, tedy rakovinu. Toto onemocnění lze díky radioaktivitě také účinně léčit. Gama záření se používá v potravinářském průmyslu. Ozářené potraviny (nejčastěji ovoce a zelenina nebo maso) déle vydrží. V neposlední řadě se radioaktivita uplatní v oborech, jako je archeologie, antropologie nebo paleontologie, a to při tzv. radiokarbonovém datování, kdy umožňuje zjistit stáří nálezů organického původu.