Zabetonování Elysejského paláce: Macron chce rok před volbami ochránit Francii před výhrou Le Penové

Součástí těchto kroků je rozsáhlá obměna diplomatického sboru, která jde daleko nad rámec běžných letních rotací. V nadcházejících měsících má dojít k výměně velvyslanců ve více než 60 klíčových destinacích, včetně strategických postů ve Washingtonu, Londýně, Berlíně a Kyjevě. Macronův tým chce mít tato místa obsazena loajalisty ještě před květnem 2027, aby zajistil kontinuitu zahraniční politiky a vazeb na EU a NATO, které RN v minulosti zpochybňovalo.

Podobná snaha o „zabetonování“ vlivu se projevuje i v dalších sektorech. Po nedávné rezignaci guvernéra centrální banky (Bank of France) se Macronovi otevřela cesta ke jmenování nového šéfa s šestiletým mandátem, který přesáhne funkční období příštího prezidenta. V armádě pak prezident dosadil do čela generálního štábu zkušenou osobnost, od níž se očekává, že bude mít dostatečnou autoritu k odporu proti případným kontroverzním plánům, jako je například vystoupení Francie z integrovaného velení NATO.

Zástupci Národního sdružení tyto kroky ostře kritizují a označují je za nedemokratické a neliberální. Jordan Bardella, který je považován za „plán B“ strany v případě, že Marine Le Penové bude soudem potvrzen zákaz kandidatury, obvinil Macrona z pokusu o totální ovládnutí institucí. Podle ústavních expertů mohou Macronova jmenování skutečně zkomplikovat plány RN na radikální změny, protože odstranění lidí s pevným mandátem z čela klíčových úřadů není ve francouzském systému jednoduché.

Prezident Macron se k těmto aktivitám zatím odmítá podrobněji vyjádřit, přestože při nedávném summitu uznal důležitost otázky ochrany institucí. Kritici však upozorňují, že přílišné dosazování blízkých spojenců může oslabit vnímanou nezávislost těchto úřadů. Objevují se i spekulace, že si Macron tímto způsobem připravuje půdu pro svůj možný politický návrat v roce 2032, jelikož v příštích volbách už podle ústavy kandidovat nemůže.

V nejbližší době čekají Macrona další citlivá rozhodnutí, zejména výběr nového šéfa Státní rady, která funguje jako nejvyšší správní soud i právní poradce vlády. Právě tato instituce hraje klíčovou roli v otázkách imigrace nebo veřejného pořádku, což jsou ústřední témata programu krajní pravice. Macronovo úsilí tak směřuje k tomu, aby i po jeho odchodu z Elysejského paláce zůstaly francouzské instituce stabilní a odolné vůči populismu.