Není úniku. Migrační politika USA a Mexika má ničivý dopad na zdraví uprchlíků

Zpráva nazvaná Není úniku (No Way Out) vychází ze 480 rozhovorů a svědectví středoamerických migrantů a žadatelů o azyl, zkušeností pracovníků Lékařů bez hranic a zdravotních údajů více než 26 tisíc lidí, kterým organizace poskytovala zdravotní péči na migrační trase napříč Mexikem (celou zprávu v angličtině naleznete zde).

Většina ze 480 respondentů (97,9 %) pochází ze zemí Severního trojúhelníku, čili z Hondurasu, Guatemaly a Salvadoru. Míra násilí v této oblasti je srovnatelná s válečnými zónami a je hlavním faktorem pro migraci do Mexika a USA.

Nashromážděné zdravotní údaje poukazují na vysokou míru násilí a špatného zacházení, kterému museli migranti a uprchlíci čelit nejen ve svých vlastech, ale i na migrační trase a v detenčních zařízeních spravovaných americkými a mexickými úřady.

„Když jsme vystoupili z autobusu, sebrali mě a bratra nějací muži. Sestru vzali jinam. S bratrem nás po pár hodinách propustili, ji však ne. Nevíme, co se jí stalo. Zaplatili jsme výkupné pět tisíc dolarů, vše, co jsme měli. Přesto ji nepropustili. Nevím, kdo nám může pomoct. Zdejší policii nevěříme. Náš původní plán byl přijet do USA a požádat o azyl, ale nechci odejít, dokud nezjistím, co se stalo sestře,“ popsal Lékařům bez hranic José, honduraský pacient, kterého týmy organizace ošetřovaly v mexickém městě Nuevo Laredo.

Zpráva Lékařů bez hranic o situaci migrantů a žadatelů o azyl, kteří uvázli mezi USA, Mexikem a Severním trojúhelníkem, upozorňuje mimo jiné na tato zjištění:

• 61,9 % respondentů řeklo, že v posledních dvou letech před opuštěním své země bylo vystaveno násilí
• téměř polovina dotazovaných (45,8 %) uvedla jako hlavní důvod útěku právě fakt, že byli vystaveni násilí
• 42,5 % respondentů sdělilo, že jim v posledních dvou letech zemřel příbuzný násilnou smrtí a 9,2 % lidí uvedlo, že jejich příbuzný byl unesen
• 35,8 % dotazovaných zažilo během dvou let před odchodem z vlasti vydírání, 5 % se stalo oběťmi mučení

Lidé se s násilím potýkají rovněž na migrační trase přes Mexiko: 57,3 % dotazovaných uvedlo, že tam byli vystaveni nějakému druhu násilí - například přepadení, vydírání, sexuálnímu útoku nebo mučení.

„Z mnohaletých zdravotních dat a svědectví je zřejmé, že mnozí naši pacienti v zoufalství utíkají před násilím u nich doma. Zaslouží si ochranu, péči a férovou šanci žádat o azyl. Místo toho čelí na migrační trase dalšímu násilí a je jim zamezen vstup do zemí, kde by nebyli v ohrožení. Teď uvázli na nebezpečných místech bez možnosti bezpečí vyhledat,“ říká Sergio Martin, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Mexiku.

Kriminalizace migrace vše zhoršuje

Tvrdá zastrašovací politika Spojených států a Mexika z posledních let zvýšila míru nebezpečí, jemuž musí čelit migranti a žadatelé o azyl. Na základě takzvaných Protokolů ochrany migrantů jsou lidé, kteří žádají o azyl v USA, nuceni zůstat v Mexiku, kde jsou často terčem kriminálních skupin, jež je unášejí a vydírají.

„Jelikož nemají bezpečné a legální alternativy, jsou vydáni na pospas sítím pašeráků lidí a zločineckým organizacím, které využívají ty nejzranitelnější,“ dodává Martin.

Nejistota, všudypřítomné násilí a nedostatek ochranných mechanismů mají dopad na fyzické i duševní zdraví lidí na útěku. Kriminalizace migrace vše zhoršuje. Nedávná opatření přijatá USA a bilaterální dohody s Mexikem a dalšími vládami v regionu efektivně rozkládají systém na ochranu uprchlíků a žadatelů o azyl. Ti se nemají na koho obrátit a ocitli se v situaci, kdy jsou bez reálné možnosti, jak násilí uniknout.

Lékaři bez hranic poskytují v Mexiku mimo jiné zdravotní péči a péči o duševní zdraví lidem, kteří byli zadrženi a deportováni Spojenými státy. Mnoho těchto pacientů popsalo, že byli v USA drženi v otřesných podmínkách – někdy ve studených celách, kde bylo světlo rozsvíceno 24 hodin denně, neměli přiměřenou stravu, oblečení, přikrývky a měli jen omezený přístup ke zdravotní péči.

Týmy Lékařů bez hranic také navštěvují detenční zařízení pro migranty v Mexiku, kde je přelidněnost a nedostatečná zdravotní péče normou. Ošetřují přitom pacienty s infekčními nemocemi, průjmy a rovněž oběti násilí - zejména lidi, kteří akutně potřebují psychologickou pomoc.

„Tato politika, která má bránit lidem získat azyl a vrací je zpět do nebezpečí, zhoršila humanitární krizi v regionu. Spojené státy a Mexiko ji musí ukončit. Vlády v regionu musí dát na první místo migrační politiky lidi a zajistit, aby oběti násilí měly přístup k humanitární pomoci, zdravotní péči a ochraně. Všichni lidé si bez ohledu na své právní postavení zaslouží, aby s nimi bylo nakládáno důstojně,“ dodává Marc Bosch, jenž dohlíží na programy Lékařů bez hranic v Latinské Americe.