Írán a KLDR mohou být vážnou hrozbou, tvrdí profesor

Progres je přenášen do Íránu

Jde pouze o poslední příklad hlubokého angažmá a podpory Severní Koreje v íránském raketovém programu, jejichž kořeny sahají do 80. let, konstatuje politolog. Dodává, že podle některých špatně informovaných analytiků sice spolupráce od konce 90. let upadala, ale ve skutečnosti představuje značnou hrozbu, která pokračuje a projevuje se zřejmě i aktuální přítomností severokorejských poradců a techniků v Íránu.

"Hrozba je ale zřejmě reálnější, než si většina analytiků uvědomuje," tvrdí profesor. Upozorňuje, že KLDR vyvinula, či pomohla vyvinout většinu íránských balistických raket na kapalná paliva a prakticky u všech íránských raketových systémů lze vysledovat původ v Severní Koreji či severokorejskou technologickou asistenci.

Příkladem jsou rakety Scud, No Dong, Musudan, Safir - schopné vypouštět vesmírné satelity - nebo Unha, které Írán provozuje pod názvem Simorgh a jejichž první stupeň využívá svazek čtyř motorů No Dong, uvádí Bechtol. Doplňuje, že íránští technici ostatně byli údajně přítomni u obou severokorejských odpalů raket Unha v letech 2009 a 2012.

Spolu s tím, jak severokorejský raketový program postupuje, progres je často přenášen i do Íránu, konstatuje profesor. Varuje, že KLDR dále vylepšuje své rakety středního i dlouhého dosahu a již v roce 2013 se objevily zprávy, že Severokorejci pomáhají íránských kolegům s vývojem "osmdesátitunové rakety", zřejmě s mezikontinentálním dosahem.

V roce 2015 se objevily zprávy o dodávkách uvedených raket ze Severní Koreje do Íránu, které probíhaly na pozadí rozhovorů o íránském jaderném programu, uvádí politolog. Podotýká, že po jejich zakončení o rok později, uvalilo americké ministerstvo financí sankce na íránské společnosti a vybrané jedince kvůli porušování sankcí dříve uvalených na KLDR.

V této době se uskutečnily vzájemné návštěvy severokorejských a íránských představitelů, které podle Bechtola měly umožnit, aby si Írán pořídil těžký raketový nosič, jehož vývoj tehdy probíhal v Severní Koreji, přičemž konkrétní jména zapojených osob firem lze stále najít v amerických oficiálních materiálech.

Co vidíme dnes v KLDR, uvidíme zítra v Íránu

Severní Korea v roce 2017 otestovala raketu středního dosahu Hwasong-12 s doletem 4.500 km, připomíná profesor. Vysvětluje, že raketu, jak se ukázalo, pohánějí motory RD-250, které byly pořízeny na Ukrajině, podle tamních úřadů nelegálně, bez souhlasu oficiálních míst. Tyto motory mají tah 80 tun na úrovni moře, a tak je pravděpodobné, že tvoří základ zmíněného osmdesátitunového raketového systému, na kterém KLDR údajně spolupracovala s Íránem, míní odborník.  

Později, v roce 2017, Severní Korea otestovala dvě mezikontinentální balistické rakety,  nastiňuje Bechtol. Uvádí, že první z nich byla Hwasong-14 s údajnou schopností zasáhnout území americké město Anchorage, zatímco druhá Hwasong-15 může podle mnoha analytiků dokonce doletět na východní pobřeží Spojených států, přičemž obě využívají jako první stupeň střelu Hwasong-12 s motory RD-250.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Co to znamená?" pokládá otázku politolog. Naznačuje, že KLDR zřejmě spolupracovala s Íránem na nejprve na raketách středního dosahu, posléze i na mezikontinentálních raketách, které otestovala v roce 2017, a následně mu tuto technologii předala.

Pokud tomu tak je, znamená to podle profesora, že Severní Korea předala Íránu technologii založenou na motorech RD-250, což výrazně posiluje íránské schopnosti na poli raket středního dosahu i mezikontinentálních střel. Pchjongjang tedy dosud předal Teheránu technologii raket Scud, No Dong, Musudan, Unha a Hwasong-12, 14 i 15, a íránské schopnosti na poli balistických raket tedy rostou stejně, jako ty severokorejské.

Další testy raket vycházejících z uvedené technologie v Severní Koreji a zřejmě i v Íránu očekává odborník v následujících dvou až pěti letech. "Nepochybujte, že pokud něco dnes vidíte v Severní Koreji, zítra to uvidíte v Íránu," dodává.