ANALÝZA | Gaza před dalším příměřím: Desetitisíce mrtvých, rozvrácená infrastruktura a špatné diplomatické vyhlídky

V předvečer dlouho ohlašovaného a opakovaně odkládaného příměří, o němž v posledních dnech informují prakticky všechna hlavní americká i evropská média v souvislosti se summitem v Bílém domě, kam izraelský premiér Benjamin Netanjahu přicestoval k jednáním o zastavení palby a definování parametrů přechodného klidu zbraní, se stále zřetelněji ukazuje, že pásmo Gazy i značná část Západního břehu Jordánu procházejí obdobím mimořádného vyčerpání, rozsáhlé humanitární deprivace a hlubokého strukturálního rozvratu.

Summit v Bílém domě, který přitahuje mimořádnou pozornost, je oficiálně prezentován jako „historická šance na zmírnění krize“ a příležitost k otevření humanitárních koridorů. Podle vyjádření kanceláře amerického prezidenta Donalda Trumpa, jsou diskuse vedeny především o třech oblastech: o okamžitém přerušení bojových akcí, o bezpečné evakuaci zraněných a nemocných a o vzniku trvalého mechanismu pro dodávky potravin a základní lékařské pomoci.

Podle oficiálních údajů palestinského ministerstva zdravotnictví bylo ke 3. červenci prokazatelně zabito více než 57 600 Palestinců. Přibližně čtyři pětiny všech obětí představují civilisté – ženy, děti a senioři, jak informovala britská stanice BBC. Tyto skupiny jsou podle mezinárodního humanitárního práva chráněnými osobami, které nesmějí být vystaveny přímému násilí. 

Nezávislé průzkumy a analytické zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR), které vznikaly ve spolupráci s časopisem The Lancet, odhadují, že skutečný počet přímých válečných úmrtí může dosahovat 70 až 80 tisíc osob.

Vedle těchto přímých ztrát odhadují tytéž zdroje, že přibližně 8500 lidí zemřelo v důsledku tzv. sekundárních příčin – hladu, dehydratace, infekcí a nedostatku dostupné zdravotní péče. Mezinárodní zdravotnické organizace uvádějí, že ve značné části Gazy došlo v posledním roce k „postupnému kolapsu systému“ – nemocnice fungují v omezeném režimu, bez spolehlivého přístupu k elektřině, základním lékům či sterilnímu materiálu. Tisíce raněných tak zůstávají bez odborného ošetření.

Mimořádně vysoké ztráty byly zaznamenány také v souvislosti s distribucí humanitární pomoci. Podle údajů OHCHR bylo jen k 27. červnu zdokumentováno nejméně 613 obětí mezi civilisty, kteří čekali na příděly potravin v okolí skladů Gaza Humanitarian Fund. Více než 500 z nich přišlo o život přímo u centrálního skladu, který je financován z prostředků Spojených států a Izraele. 

Palestinské úřady uvádějí ještě vyšší čísla – přes 650 mrtvých a více než 4000 zraněných. Mezinárodní organizace konstatují, že přístup k základním potřebám se stal jedním z nejrizikovějších momentů pro civilní obyvatele.

Na Západním břehu Jordánu se situace sice liší měřítkem, avšak nikoli charakterem. Podle údajů organizací monitorujících dodržování lidských práv a místních samospráv dochází ročně k desítkám až stovkám obětí. K úmrtím dochází nejen při přímých zásazích bezpečnostních složek, ale také v důsledku násilí ze strany extremistických osadnických skupin, jejichž útoky na palestinská hospodářství a domy se podle OSN zintenzivnily. Nejnovější střety podle informací listu New York Times proběhly na samém konci června. 

Materiální škody v pásmu Gazy dosahují rozsahu, který odborníci považují za „bezprecedentní v novodobých dějinách oblasti“. Zničeno je více než 60 % obytných budov, desítky nemocnic, škol, náboženských objektů a rozvodných sítí. Odhaduje se, že celkový objem sutin přesahuje 42 milionů tun – objem, který by podle inženýrů OSN zabral odklízení po celé roky i v ideálních podmínkách. 

Přímé škody byly už loni v srpnu vyčísleny na částku převyšující 18 miliard dolarů, přičemž humanitární organizace upozorňují, že celkový dopad bude ještě vyšší, pokud bude příměří odkládáno, jak informoval server Arab News.

V důsledku blokád a rozsáhlého ničení zásobovacích tras se zásoby potravin a pitné vody neustále ztenčují. Podle Světového potravinového programu trpí značná část obyvatel podvýživou a denně se potýká s nedostatkem kalorií i pitné vody. UNICEF ve své poslední zprávě uvedl, že v některých oblastech je školní docházka přerušena již 20 měsíců a více než 350 tisíc dětí postrádá jakýkoli systematický přístup ke vzdělávání.

Na diplomatické scéně se intenzivně diskutuje o budoucím statusu palestinské autonomie. Newyorský summit, který byl plánován na červen, měl být podle původních představ klíčovým bodem návratu k myšlence dvoustátního uspořádání. Francie a Saúdská Arábie, které jej iniciovaly, deklarovaly záměr podpořit návrh uznání Palestiny jako nečlenského státního subjektu OSN a vytvořit rámec pro nové mírové rozhovory.

Kvůli bezpečnostním rizikům byl summit odložen, přesto Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci, která vyzývá členské státy k diplomatickému uznání Palestiny. Podporovatelé tohoto kroku tvrdí, že jde o krok k obnově důvěry a vytvoření rovnoprávných podmínek pro jednání. Odpůrci – zejména izraelská diplomacie a část americké administrativy – varují, že jde o předčasné gesto, které může destabilizovat bezpečnostní architekturu regionu. Napsal o tom server Middle East Eye. 

Palestinská politická scéna je mezitím nadále poznamenána rozdělením a nedostatkem koordinace. Pekingská deklarace z července 2024, o níž psala katarská stanice Al Džazíra a kterou podepsali zástupci Fatahu, Hamásu a dalších skupin, deklarovala zájem na jednotném postupu, ale praktické výsledky zatím chybí. Prezident Mahmúd Abbás čelí kritice za dlouholeté odkládání voleb a za rostoucí nedůvěru v legitimitu jeho úřadu.

Technokratická vláda premiéra Muhammada Mustafy, která byla po dlouhém vyjednávání ustavena jako krizový kabinet s mandátem stabilizovat základní správní struktury a připravit cestu k obnově, je podle analytiků ve stavu téměř permanentní paralýzy. O postojích Mustafy informoval například server Vatican News. 

Důvodem je kombinace několika faktorů – jednak přetrvávající spory mezi jednotlivými frakcemi, jednak blokáda klíčových daňových příjmů, které Izrael zadržuje s odůvodněním, že nemohou být předávány administrativě, která podle izraelského stanoviska ztratila schopnost garantovat jejich transparentní využití. 

Palestinská samospráva tak prakticky funguje s rozpočtem na hraně kolapsu, přičemž mezinárodní dárci – včetně Evropské unie a několika arabských států – již opakovaně signalizovali, že bez zásadních reforem a jasné strategie obnovy nebude možné udržet dosavadní úroveň podpory. Významným rizikem je podle zpráv OSN i rostoucí nespokojenost obyvatel, která se projevuje spontánními protesty, blokádami úřadů a častějším odmítáním autority centrální správy, především v některých oblastech severní Gazy a na severu Západního břehu.

Důsledkem těchto procesů je vznik alternativních struktur lokální správy. Místní náboženští představitelé a zástupci komunit v Hebronu a jeho okolí podle listu Wall Street Journal v posledních měsících otevřeně hovoří o možnosti vytvoření zvláštního autonomního celku, jenž by navazoval na rámec Abrahámových dohod a měl specifický vztah k Izraeli i Jordánsku. Tyto návrhy zatím nepřerostly v konkrétní organizační kroky, ale podle některých komentátorů odrážejí rychle rostoucí nedůvěru části palestinské společnosti k tradičním politickým strukturám v Ramalláhu i Gaze, jak napsal server New York Post.

Paralelně s politickou krizí pokračuje i výrazný úpadek hospodářských a sociálních podmínek. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve své červnové zprávě upozornila, že hrubý domácí produkt na obyvatele v pásmu Gazy poklesl od začátku konfliktu o více než 80 %, přičemž míra nezaměstnanosti přesahuje 70 %. V řadě sektorů – zejména stavebnictví, potravinářství a drobného obchodu – došlo k faktickému zastavení provozu. OSN současně varuje, že dlouhodobé dopady destrukce základní infrastruktury mohou vést ke vzniku rozsáhlých migračních tlaků. Informovala o tom například Světová banka. 

Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) bylo jen v období od ledna do června letošního roku registrováno více než 1,1 milionu lidí v kategorii vnitřně vysídlených osob. To odpovídá přibližně polovině populace pásma Gazy, přičemž značná část těchto lidí žije v improvizovaných přístřešcích nebo provizorních centrech bez přístupu k základním hygienickým službám. Lékaři bez hranic upozorňují, že v těchto lokalitách dochází k rychlému šíření střevních infekcí a kožních onemocnění.

Celkový charakter konfliktu zanechává hluboké stopy i na psychickém stavu obyvatelstva. Podle dat Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí až 70 % dětí a dospívajících v Gaze příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ve své letošní zprávě WHO konstatovala, že dostupná psychosociální pomoc pokrývá jen zlomek potřeb. Informoval o tom také časopis The Lancet.

Humanitární agentury se přitom obávají, že i v případě příměří bude přístup k postiženým oblastem komplikovaný, vyplývá to mimo jiné z informací Internal Displacement Monitoring Center. Mnoho mezinárodních organizací deklaruje, že návrat k rozsáhlejší terénní přítomnosti je možný jen pod podmínkou jasných bezpečnostních záruk. Zásadní otázkou zůstává, kdo tyto garance v praxi poskytne a jak budou kontrolovány.

V diplomatické rovině se rýsují i další iniciativy. Katar, Turecko a Norsko oznámily záměr zprostředkovat multilaterální platformu, která by kombinovala okamžitou humanitární pomoc s diskusí o dlouhodobých politických řešeních. Tyto návrhy jsou však podle pozorovatelů v rané fázi a jejich reálný dopad bude záviset na postoji Spojených států a klíčových arabských partnerů.

Z hlediska mezinárodního práva panuje mezi odborníky relativně široká shoda, že rozsah civilních ztrát a destrukce infrastruktury vyžaduje nezávislé vyšetření. Rada OSN pro lidská práva proto v květnu letošního roku schválila mandát zvláštní komise, která mapovala rozsah škod a ověřovala, zda nedošlo k porušení ženevských úmluv. Izrael tento krok odmítá jako „politicky motivovaný“ a označuje jej za hrozbu pro svou obrannou legitimitu.

V oblasti veřejného mínění je patrný trend polarizace. Zatímco část palestinské společnosti vnímá současnou situaci jako bezprecedentní humanitární katastrofu a volá po rychlém příměří, jiní zastávají názor, že klid zbraní bez širšího řešení jen zakonzervuje status quo. Na izraelské straně převažuje podle průzkumů opatrný souhlas s omezeným příměřím, pokud bude spojeno s garancemi pro osvobození rukojmích a zárukami bezpečnosti v příhraničních oblastech. Vyplývá to například z informací agentury Paw Research Center. 

V předvečer příměří tedy pásmo Gazy zůstává územím, kde se střetávají humanitární nutnost, politická rivalita i otázky legitimity a práva. Ať už výsledkem nadcházejících jednání bude dočasné příměří, nebo jen další odklad zásadního rozhodnutí, zůstává jisté, že následky konfliktu budou v regionu přetrvávat ještě po mnoho let.