Bez postranních úmyslů? Ani náhodou. Co chce Rusko získat příměřím v Černém moři?

Kreml své požadavky prezentuje jako snahu podpořit globální obchod s ruskými potravinami a hnojivy, což je obor, ve kterém Rusko patří mezi světové lídry. Skutečné motivy Moskvy jsou však pravděpodobně mnohem širší. Podle odborníků by uvolnění sankcí neprospělo pouze ruským agro-oligarchům, ale také vojenskému průmyslu, který z těchto podniků často čerpá finance i materiály.

Jedním z hlavních ruských požadavků je podle Kyiv Independent zrušení sankcí na ruské finanční instituce, zejména na státní zemědělskou banku Rosselchozbank. Rusko dále usiluje o obnovení přístupu některých bank do globálního platebního systému SWIFT, což by výrazně usnadnilo mezinárodní transakce.

Kreml rovněž požaduje zrušení omezení na ruská plavidla v evropských přístavech a odstranění sankcí na lodě plující pod ruskou vlajkou. Dalším bodem je možnost dovozu západních zemědělských strojů, které ruským farmám mohou zvýšit efektivitu a zisky.

Navzdory tvrzení Moskvy, že sankce negativně ovlivňují ruský zemědělský sektor, čísla ukazují něco jiného. Vývoz ruských zemědělských produktů vzrostl v roce 2023 o 8 % a v roce 2024 dokonce téměř o 10 %. I vývoz hnojiv, který v roce 2023 poklesl o 27 % oproti předchozímu roku, byl stále o 15 % vyšší než v roce 2021. Ruské hnojivo se dokonce navzdory 30% clu stalo v EU velmi konkurenceschopným a nyní tvoří 25 % evropského trhu.

Podle odborníků však Kreml neusiluje pouze o podporu svého agrárního sektoru, ale o prolomení širších finančních sankcí. Kvůli odpojení od SWIFTu je Moskva nyní závislá na čínských bankách, které však v loňském roce začaly omezovat ruské transakce kvůli obavám ze ztráty přístupu k americkému dolaru. Získání přístupu k západním finančním systémům by tak pro Rusko znamenalo nejen snadnější obchod, ale i možnost obcházet sankce.

Výběr právě Rosselchozbanky jakožto klíčového prvku vyjednávání není náhodný. Přestože se jedná o banku zaměřenou na zemědělství, v praxi by mohla fungovat jako finanční kanál pro širokou škálu transakcí, včetně těch, které by pomáhaly financovat ruský vojenský průmysl. Zrušení sankcí na tuto instituci by navíc usnadnilo přístup ruských oligarchů k finančním tokům, což by mohlo vést k posílení elit napojených na Kreml.

Americký prezident Donald Trump dal jasně najevo, že sankce považuje za součást vyjednávací strategie, a dokonce 30. března pohrozil sekundárními sankcemi na ruskou ropu kvůli neochotě Moskvy postupovat v mírových jednáních. Přesto Bílý dům připustil, že zmírnění některých sankcí může být součástí dohody o Černém moři. Klíčovou otázkou však zůstává, jak se k tomu postaví Evropa, protože většina sankcí, které Rusko chce zrušit, spadá pod jurisdikci Evropské unie.

Ukrajina i někteří odborníci varují, že jakékoli zmírnění sankcí by mohlo oslabit jednotnou západní odpověď na ruskou agresi. Podle Stevena Horrella z Centra pro evropskou politiku by uvolnění sankcí bylo „falešné gesto“, které by posílilo ruský válečný průmysl a zároveň podkopalo dosavadní úsilí o izolaci Moskvy.

I kdyby USA souhlasily s určitým uvolněním sankcí, je pravděpodobné, že EU a Velká Británie si své tvrdé postoje udrží. Podle právničky a profesorky Taisy Markus z University of Illinois by i přes možné americké ústupky Rusko stále nemělo plný přístup k globálním finančním trhům a velké západní banky by nadále váhaly s jakýmkoliv obchodováním s ruskými firmami.

Zatímco příměří v Černém moři může na první pohled vypadat jako krok k míru, ve skutečnosti by mohlo výrazně posílit ruskou ekonomiku a vojenský průmysl. Pokud by Západ ustoupil ruským požadavkům, znamenalo by to nejen finanční injekci pro oligarchy napojené na Kreml, ale i oslabení sankčního režimu, který dosud fungoval jako klíčový nástroj tlaku na Moskvu. Předčasné ústupky by mohly nejen podkopat dosavadní diplomatickou strategii, ale také vyslat nebezpečný signál, že agresor může být odměněn za své činy.