Úder na Sýrii? Trump riskuje vše, varuje důstojník

Mrak násilí se šíří Blízkým východem

Stejně jako Corleone je Trump v zajetí fanatické potřeby jednat, je odhodlán potrestat "zlosyny" v Sýrii za údajných chlorový plynový útok a říká svému kabinetu, že ti, kdo čin spáchali - Asad a dokonce i Putin - budou hnáni k zodpovědnosti, poukazuje konzultant a cituje Trumpova slova: "Každý zaplatí. On zaplatí. Každý zaplatí."   

Zastánci vojenského řešení zahrnují známé postavy, přičemž většinou jde o Trumpovy nejzarytější kritiky, kteří chybně přisuzují vinu za dění v Sýrii chronické neschopnosti Washingtonu zasáhnout v tamní občanské válce, uvádí MacGregor. Vysvětluje, že jde o odraz převládající "globální" intervencionalistické "moudrosti" jdoucí napříč politickým spektrem amerického establishmentu, podle něhož bombardování Sýrie přinutí válčící strany přijmout americké požadavky na slušné ukončení krvavé občanské války, v níž všichni zúčastnění praktikují taktiku spálené země.

"Intervencionalisté jsou bezpochyby přesvědčení, že Trumpovo nasazení americké vojenské síly vyústí v tolerovatelný politický kompromis umožňující rozličným skupinám v Sýrii - Arabům, Kurdům, ši'ítům, drúzúm a sunnitům - žít pokojně v harmonickém, sekulárním, demokratickém státě," píše vysloužilý důstojník. Ptá se však, zda toto nastalo po amerických vojenských zásazích v Iráku, Libyi a Afghánistánu.

Trump proti tomu dobře ví, že bombardování Sýrie je přesně tím typem vojenské akce, které od roku 2001 posilují americké protivníky v regionu a oslabují spojence, deklaruje MacGregor. Připomíná, že rozhodnutí z roku 2003 napadnout Irák, zemi okupovat, rozložit její armádu a vládnout za pomoci americké vojenské síly, uspíšilo zhroucení řádu v regionu a americká vojenská okupace dosadila nastolila v Bagdádu ši'ítskou diktaturu, která podřídila Irák Íránu.

Výsledkem je mrak násilí, který se šíří Blízkým východem a severní Afrikou, tedy regionem charakterizovaným nerozvinutými ekonomikami, stagnující společenskou strukturou a obyvateli, kteří se definují na základě náboženských sekt a etnické a kmenové identity, nikoliv na základě umělých diktatur vytvořených po otřesu dekolonizace, konstatuje analytik. Dodává, že ať již malý, zranitelný, lehce vyzbrojený americký kontingent čítající 2000 vojáků zůstane v Sýrii šest měsíců, nebo neopak šest let, o budoucnosti země nerozhodne Washington.

Mocnosti nejsou povstalci

Sýrii si rozdělí Moskva, Ankara, Teherán a Damašek, případně zabředne do nekonečné etnické a náboženské války, očekává bývalý voják. Soudí, že rozvíjející se souboj o kontrolu severovýchodní Sýrie mezi Tureckem a Íránem naznačuje malou pravděpodobnost, že americké bombardování přinese cokoliv jiného než upevnění nepřirozených aliancí Ruska, Turecka a Íránu.  

"Jako úspěšný byznysmen prezident (Trump) ví, že bez ucelené obchodní strategie spojené s realistickým přehledem o trhu korporace přicházejí o peníze, umdlévají a umírají," pokračuje MacGregor. Sýrii přirovnává k trhu, kde cizinci investují na vlastní nebezpečí, a proto je Trumpův instinkt opustit zemi co nejrychleji správný, navíc vliv Islámského státu vždy závisel na schopnosti dobýt a držet území, což je nyní minulostí.

Za další důvod, proč se Trump nechce zaplést v Sýrii spočívá podle konzultanta v premise "Amerika na prvním místě", pro jejíž úspěch musí být nejprve úspěšné Trumpovo prezidentství. Největším nebezpečím pro Trumpovo prezidentstvím je momentálně obnovení neochoty Washingtonu panující od roku 1991 uznat jakékoliv regionální řešení na Blízkém východě, které by nebylo vytvořeno americkou vojenskou silou, varuje MacGregor. Dodává, že hrozí ničivý střet s triumvirátem mocností, které mají v Sýrii konkrétní hmatatelné strategické zájmy - s Ruskem, Íránem a Tureckem.     

Na rozdíl od slabých povstalců, kterým Američané čelili od roku 2001 mají uvedené země silné letectvo, protivzdušnou obranu a námořnictvo, podotýká analytik. Připouští, že pro agresivního vrchního velitele není nikdy snadné odmítat ofenzivní tahy, ale jakákoliv výrazná vojenská akce v Sýrii přináší riziko konfrontace s uvedenými mocnostmi za strategických podmínek, které nejsou pro USA příznivé.

Navíc, americká vojenská akce jednoduše není v souladu s aktuálním významem Sýrie pro zájmy Spojených států, připomíná MacGregor. "Od prezidenta Trumpa by bylo moudré dbát rady Toma Hagense Sonnymu Corleonemu - jinak riskuje, že jeho dědictví bude rozdrceno za pochodu, stejně jako Sonnyho," uzavírá konzultant.