Co je mezikontinentální balistická raketa (ICBM)?

ICBM fungují na principu balistické dráhy, kdy raketa nejprve dosáhne vesmírného prostoru a poté její hlavice znovu vstoupí do atmosféry, aby zasáhla cíl. Tato technologie umožňuje obrovský dolet, který začíná na 5 500 kilometrech, přičemž některé typy zvládnou i více než 9 000 kilometrů.

Moderní ICBM často nesou několik nezávisle manévrujících hlavic, známých jako MIRV, což umožňuje jednou raketou zasáhnout více cílů současně. Rychlost těchto zbraní, která dosahuje až 7 kilometrů za sekundu, představuje obrovskou výzvu pro jakýkoli systém protivzdušné obrany.

Různé typy ICBM se liší nejen dosahem, ale také použitým palivem a způsobem odpalu. Některé využívají tuhé palivo, které umožňuje rychlejší odpálení, protože nevyžaduje tankování, zatímco jiné spoléhají na kapalné palivo, které má vyšší energetickou hustotu, ale příprava na odpálení trvá déle.

Rakety mohou být odpáleny z různých platforem, jako jsou pevná sila, mobilní odpalovací zařízení nebo ponorky. Zejména ponorky poskytují významnou výhodu, protože umožňují odpálit rakety z utajených pozic na moři.

Historie ICBM sahá do poloviny 20. století. První takovou raketu, známou jako R-7, odpálil Sovětský svaz v roce 1957, zatímco Spojené státy představily svou první raketu Minuteman o dva roky později. Během studené války se tyto zbraně staly symbolem soupeření mezi dvěma supervelmocemi, přičemž každá strana usilovala o získání technologické převahy.

V současnosti jsou ICBM nedílnou součástí nukleárních arzenálů velmocí, jako jsou Spojené státy, Rusko a Čína. Další země, například Indie, Pákistán nebo Severní Korea, také vyvíjejí vlastní mezikontinentální balistické rakety, což přispívá k růstu napětí na mezinárodní scéně.

Tyto zbraně mají zásadní význam pro strategické odstrašování, protože jejich vlastnictví vysílá protivníkům jasný signál, že jakýkoli útok by měl katastrofální následky. Zároveň však představují obrovské riziko. Jejich použití by mohlo vést k rozsáhlému globálnímu konfliktu s nepředstavitelnými důsledky. Dalším rizikem je šíření technologií ICBM do dalších států nebo dokonce jejich zneužití teroristickými skupinami.

ICBM tedy představují jak prostředek k zajištění strategické rovnováhy, tak potenciální hrozbu pro celosvětovou bezpečnost. Jejich budoucnost bude záviset na mezinárodních snahách o kontrolu zbrojení a diplomacii mezi světovými velmocemi. V době, kdy napětí mezi státy opět narůstá, zůstávají mezikontinentální balistické rakety symbolem moci, ale i připomínkou křehkosti globálního míru.