Španělsko se hroutí? Tamní politolog zdecimoval plány separatistů

Svá tvrzení opírá o fakt, že politická vyjednávání jsou jako manželství. Velice snadno se dostanete dovnitř, ale mnohem hůř ven. Pro španělskou vládu se totiž stala nová vyjednávání s Katalánskem nevyhnutelnými poté, co jí německé soudy odmítly vydat bývalého katalánského lídra, který čelí obvinění ze zpronevěry a ze vzpoury.

Vzhledem ke špatným vztahů mezi Madridem a Barcelonou však vyvstává otázka, zda by mezi ně neměl vstoupit mezinárodní mediátor. Ten však podle katalánského politologa Riby potřebuje dostatečně znát politickou historii tohoto regionu, jakož i celého Španělska, aby dokázal dobře zprostředkovat jednání mezi dvěma autonomními společenstvími.

Většina zahraničních pozorovatelů totiž zastává názor, že by stačilo dát Kataláncům větší autonomii výměnou za stop veškerým snahám o získání plné nezávislosti. To by však podle Riby nic neřešilo, protože nezávislost je pouze zástupným problémem, který Barcelona momentálně řeší.

Ústava přijatá v roce 1978 po úplném dokončení procesu přechodu k demokracii získalo Katalánsko vysoký stupeň administrativní i politické autonomie výměnou za to, že bude Španělsko centralizované, a že Madrid bude řešit klíčové politické otázky.

To vedlo ke 40 let trvajícímu boji mezi centralisty a decentralisty, který vyvrcholil v celkovou nespokojenost s demokratickou španělskou ústavou, a který pak následně způsobil katalánskou krizi. Riba je toho názoru, že právě vysoká míra katalánské autonomie způsobila současnou situaci, a že jejím navýšením se problémy akorát zmnohonásobí.

Většina politických stran ve Španělsku, pravicových i levicových, je maximálně spokojena se staletím budovaným centralizovaným unitárním státem po vzoru sousední Francie. Jakékoli kroky, které by posílily katalánskou nezávislost, by proto byly špatnou cestou. Naštěstí díky silné podpoře z řad většiny španělských voličů, tyto strany vždy zablokují veškeré tyto pokusy.

Pokud by Barcelona získala větší administrativní a finanční autonomii, Katalánci se s tím nespokojí. Tím, oč jim jde je prostě odtržení, respektive plná nezávislost na zbytku Španělska. Myšlenka vysoce autonomní entity žijící v centrálně řízeném státu je nenasytí, protože stále o jejich život budou rozhodovat politici volení lidmi, kteří jsou jim cizí. 

Jako lék na vyřešení katalánské krize se proto podle Riby nabízí namísto rychlých ústupků dohoda, která se stane pro obě strany ztrátovou, ale na kterou by přistoupilo celé Španělsko.

Podle mého názoru by Madrid měl přijmout fakt katalánského práva na sebeurčení a Barcelona, že o autonomii Katalánska nemůže rozhodovat sama na základě lokálního referenda, nýbrž na základě celostátního referenda, v němž se pro ní vysloví dvě třetiny voličů.

Mediátoři by se měli zaměřit právě na tento bod, který by sice narušil princip unitárního Španělska, ale zároveň umožnil zachování jeho územní celistvosti. Španělští a katalánští nacionalisté na něm sice ztratí, ale aspoň je to donutí opět pracovat na budování nového uspořádání státu, včetně možnosti federalizace s následnou decentralizací státní moci na jednotlivá autonomní společenství, včetně Baleárských a Kanárských ostrovů.

Zprostředkovatele politických jednání mezi Madridem a Barcelonou tak čeká nelehký úkol a nezbývá, než doufat, že se jej ujmou zodpovědně.