EU přežila migraci, přežije i brexit. Mění se, ale nezhroutí

Poslední vývoj navíc zpochybnil samotné datum brexitu, tedy 29. březen letošního roku. Při variantě dlouhého prodloužení stávající situace by zřejmě dokonce museli britští občané v květnových eurovolbách vybírat své nové europoslance.

Váha země, která má stále záměr z unie odejít, by pak hrála roli třeba v blížící se závěrečné fázi komplikovaných jednání o příštím víceletém finančním rámci, tedy dlouhodobém rozpočtu EU pro roky 2021 až 2027. V té době by už ale paradoxně samotná Británie z EU zřejmě odešla.

Na té nejzákladnější úrovni však "brexitová sága" fungování EU neovlivnila, míní nizozemská novinářka a dlouholetá pozorovatelka "Bruselu" z Carnegieho nadace Caroline de Gruyterová. "Unie je právním společenstvím, ukotveným v institucích. Způsob, jakým 'evropský systém' reagoval, ukazuje, že tyto instituce jsou solidnější a pevnější, než si mnozí mysleli či přáli," řekla ČTK. Fakt, že ve dva roky trvajících vyjednáváních s Londýnem dokázalo ostatních 27 zemí unie postupovat jednotně, podle ní ukazuje schopnost států bránit svůj společný zájem.

"Lidé pořád prorokovali, že se EU zhroutí nebo exploduje. Nestalo se. Unie přežila krizi eura, migrační krizi i brexit prostě proto, že si členské státy její další existenci přejí," uzavřela de Gruyterová.

Pro členské státy, a to především ty menší, ale britský odchod znamená překreslení politického hřiště. V Radě, kde se ve valné většině případů rozhoduje hlasováním takzvanou "kvalifikovanou většinou", jim jednoduše ubude britská hlasovací váha. Při takovém hlasování totiž vítězí návrh, který má podporu 55 procent členských zemí, jež ovšem dohromady reprezentují 65 procent obyvatelstva EU.

Londýn s liberálním - či "severním" - pohledem tak svým dosavadním tradičním spojencům, mezi nimiž často bylo i Česko, bude chybět. Připouští to i český velvyslanec při EU Jakub Dürr. "Pro země jako je Česká republika to znamená zejména potřebu nacházení nových koalic a ‘přerýsování siločar’ našich vztahů se všemi ostatními kolem jednacího stolu," řekl ČTK.

Nově bude potřeba najít způsob vyvažování hlasů třeba při rozhodování o věcech souvisejících s obchodní problematikou, jednotným trhem, u debat o míře liberálního přístupu na jednotném trhu služeb, pohybu pracovních sil či kapitálu. Británie, přes svou velmi specifickou pozici ve finančních záležitostech, také v této oblasti sdílela pohled severní části EU, kam názorově stále patří i ČR.

Podle politoložky Agaty Gostyńské-Jakubowské z bruselské pobočky Střediska pro evropskou reformu (CER) se tak ještě před brexitem samotným začal projevovat přesun síly uvnitř unie směrem ke dvěma velkým zemím, tedy k Francii a Německu. Přesto však tento "franko-německý" motor dalšího prohlubování integrace není podle ní tak silný, jak se na počátku zdálo.

Připomněla, že velmi rychle "vyšuměly" - poté, co se setkaly s kritikou menších a "nových" členských zemí bloku - snahy o rychlejší integraci původních členů EU nebo o výrazné reformování, posílení a institucionální ukotvení eurozóny. Nepříliš viditelné také zůstaly snahy využít v brexitových jednáních nalezenou jednotu EU k dalšímu prohlubování unijní integrace. Konkrétním případem, kdy brexit spolupráci ostatních zemí posunul kupředu, je ale například rozjezd trvalé posílené kooperace v obranné oblasti.

"Brexit nutí menší země, které se dosud často ukrývaly za britská záda, aby byly více slyšet a byly asertivnější," míní Gostyńská-Jakubowská. Do budoucna se snaha o větší sebeprosazení menších členských států dá podle ní očekávat ještě intenzivněji. "Britský odchod tak má vlastně na některé členy pozitivní dopad," myslí si a připomíná situaci Nizozemska.

Na něj sice brexit hospodářsky dopadne, Nizozemsko ale ze situace - jako realistická, rozpočtově odpovědná a hospodářsky liberální země - politicky těží. "Víc a víc států EU se dívá směrem k Haagu a očekává, že vyplní volné místo vytvořené britským odchodem," podotýká Gostyńská-Jakubowská.

Politologové ale upozorňují také na nynější nejasnou roli Itálie, po britském odchodu papírově třetí nejvýznamnější země EU, jejíž reálná váha je výrazněji menší. Hospodářské problémy a konfrontační politika stávající vlády z ní totiž dělají na evropských jednáních nepředvídatelného a tedy nepříliš spolehlivého partnera.

V matematice většinového hlasování evropské politiky ale Nizozemci nemohou Brity nikdy zcela nahradit. Ostatně už nyní často hlasovali podobně, a tak si země s blízkými názory musí nyní hledat další spojence "do počtu". Taková skupina, kam mnohdy patří i Česko, by se tak podle diplomatů mohla v konkrétních případech opírat nejen o tradičně blízké Dánsko, Švédsko či Irsko, ale také o Estonsko a další pobaltské země, Slovensko a v některých situacích také o Portugalsko či Německo.

"Je otázka, jak se nově utvoří skupiny zemí s podobnými názory a jak se při případných hlasováních dopočítáme kritéria počtu obyvatel," souhlasí velvyslanec Dürr. Neplatí podle něj také vždy, že Německo a Francie mají uvnitř EU jednotný postoj a proti vůli ostatní prosazují své zcela shodné názory.

Česko je po britském odchodu schopné s Paříží spolupracovat, ostatně loni podepsal český premiér Andrej Babiš s francouzským prezidentem Emanuelem Macronem akční plán vzájemného strategického partnerství v některých konkrétních oblastech, včetně právě spolupráce na evropské půdě. Německo je zase dlouhodobě pro ČR klíčový hospodářský partner.