Británie je prvním suverénním státem, který odchází z EU

Rozšiřování EU (dříve Evropské společenství, ES; pojem EU se užívá od roku 1993, kdy začala platit maastrichtská smlouva):

1. ledna 1958 - Zakládajícími členy ES se staly Francie, západní Německo (SRN), Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko.

1. ledna 1973 - Vstoupily Británie, Dánsko a Irsko.

1. ledna 1981 - Vstoupilo Řecko.

1. ledna 1986 - Vstoupily Španělsko a Portugalsko.

3. října 1990 - Sjednocením Německa přistoupilo východní Německo, respektive bývalá NDR.

1. ledna 1995 - EU se rozrostla o Rakousko, Finsko a Švédsko.

1. května 2004 - "Maxirozšíření" EU o ČR, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko, Slovinsko; Kypr do EU vstoupil formálně celý, ale evropská legislativa se vztahuje jen na řeckou část ostrova).

1. ledna 2007 - Do unie vstoupily Bulharsko a Rumunsko.

1. července 2013 - EU se rozšířila o Chorvatsko na 28 zemí.

Z Evropských společenství (ES; předchůdce EU) vystoupily:

1) Alžírsko - v roce 1962, když získalo nezávislost na Francii; s ní bylo členem ES od jeho vzniku v lednu 1958.

2) Grónsko - k 1. únoru 1985 vystoupilo z ES poté, co si to voliči odhlasovali v referendu v roce 1982; v březnu 1984 o tom ES s Grónskem podepsala zvláštní smlouvu; tento ostrov se stal členem ES jako součást Dánska v lednu 1973, ale v roce 1979 získal vnitřní samosprávu.

3) souostroví Saint-Pierre a Miquelon - v roce 1985 se z členského území EU stalo přidruženým zámořským územím poté, co v rámci Francie přestalo být jejím departementem a stalo se jejím zámořským společenstvím.

4) ostrov Svatého Bartoloměje, francouzské zámořské území v Karibském moři - vystoupil z EU k 1. lednu 2012, když jako první využil pravidla nově definovaného v LS, jež zámořským departmentům možnost vystoupení z EU administrativně usnadňuje; ostrov Svatého Bartoloměje (francouzsky Saint-Barthélemy) se stal přidruženým územím EU.

Referenda o vstupu či vystoupení z EU:

a) o vlastním vstupu do unie: kladně se občané vyslovili v roce 1972 v Irsku a Dánsku, v roce 1994 v Rakousku, Finsku a Švédsku, v roce 2003 na Maltě, ve Slovinsku, Maďarsku, Litvě, Slovensku, Polsku, České republice, Estonsku a Lotyšsku a v roce 2012 v Chorvatsku. Dvakrát přistoupení k EU odmítli Norové - v září 1972 a v listopadu 1994.

b) o vstupu nových členů: Francouzi schvalovali v referendu v dubnu 1972 rozšíření ES o Británii, Irsko, Dánsko a Norsko.

c) Británie se členem ES stala v lednu 1973, kdy v zemi vládli konzervativci. V říjnu 1974 ale volby vyhrála Labouristická strana, která voličům slíbila revidovat britské podmínky členství v ES. Následující rok 5. června se tak v Británii uskutečnilo referendum o setrvání v ES, v němž se pro vyslovilo 67,2 procenta hlasujících, volební účast činila 64,5 procenta.

d) Někdejší britský premiér a šéf konzervativců David Cameron ve snaze čelit euroskeptickému křídlu svých toryů přislíbil, že pokud v roce 2015 jeho strana vyhraje parlamentní volby, uspořádá v zemi do konce roku 2017 referendum, které vyřeší opakovaně se vynořující otázku britského setrvání v unii. Hlasování 23. června 2016 dopadlo těsně: při účasti 72,2 procenta oprávněných voličů se 51,9 procenta z nich vyslovilo pro vystoupení Británie z EU. Británie vystoupí z EU 31. ledna, poté se vztahy Británie a EU posunou do takzvaného přechodného období, během kterého by se měly vyjednat smlouvy o obchodních a dalších vztazích.