Poskok nacistů Quisling: Kat vlastní země, jehož jméno je synonymem zrady

Vidkun Abraham Lauritz Jonsson Quisling se narodil před 130 lety do luteránské rodiny. Později vystudoval vojenskou akademii a stal se důstojníkem. V mladí Vidkuna Quislinga se začal projevovat jakýsi sociální problém, kdy mu dělalo nemalé potíže navázat vztah s jinými lidmi. Vynikal naopak ve svých studiích, jeho přednostní byla výborná paměť, znalost matematiky i historie.

Qusling dokončil studium na gymnáziu v době, kdy Norsko získalo nezávislost na Švédsku, a v zemi panoval pocit národní hrdosti. I to byl jeden z důvodů, proč se Quisling stal důstojníkem, nikoliv vědcem nebo historikem. Na popud armády se stal norským přidělencem v Rusku, kde potkal svou budoucí ženu, Marii Pasakovovou.

Z komunisty fašistou

Působení v Rusku ovlivnilo jeho politické názory. Uchvátil ho nástup bolševického režimu a začal sympatizovat s komunistickými myšlenkami. Vidkun se tím netajil, a tak ho norský generální štáb vyprovodil ze svých služeb. Pracoval pak pro Společnost národů na Ukrajině, kde vypukl hladomor – právě zde Vidkun otočil a ke komunismu zaujal velmi negativní postoj. Nicméně krátce působil i jako diplomat v Moskvě. Po několika letech se stal norským ministrem obrany v pravicové vládě, jeho působení však bylo velmi kritizováno, mimo jiné také proto, že se netajil svými sympatiemi k nastupujícímu nacistickému režimu v Německu.

Založil extremistickou pravicovou stranu Národní sjednocení, inspirací mu byla německá NSDAP, s výjimkou antisemitských prvků. Ve volbách v roce 1936 strana naprosto propadla, získala přízeň pouhých 2 procent voličů, během války nicméně získala početné členstvo – 20 tisíc straníků. Lídr strany (vůdce – Frer) měl však otevřené dveře v Berlíně, a když vypukla druhá světová válka, Quisling přišel za Hitlerem s návrhem ozbrojeného převratu v Norsku, ten mu přislíbil veškerou podporu pro jeho plány.

Quisling snil o vybudování árijské říše

Následně došlo ke změně plánu, Německo v dubnu 1940 vtrhlo bez vědomí Quislinga do Norska. Toho využil Quisling a během svého puče obsadil norský rozhlas a prohlásil se samozvaným premiérem země, norská a britská armáda naopak s nacisty bojovala, krok Quislinga, který navíc slíbil ochranu před britskou armádou, tak byl doslova dýkou v zádech. Vládu nového premiéra uznal Hitler, nicméně ne norský král, který se postavil do čela protinacistického odboje. V Británii tak paralelně vznikla norská odbojová vláda. 

Nacisté však pochopili, že vláda Quislinga nemá širokou podporu mezi norským obyvatelstvem a po šesti dnech ji rozpustili. Quisling navíc jednal jako premiér nezávislého státu a okupační úřady takřka ignoroval. To se Němcům nelíbilo. Premiérství se Quislingovi, který snil o árijské říši, vrátilo v roce 1942, byl však loutkou Němců, kteří drželi reálné pravomoci. Quisling to ale viděl jinak, vyjádřil se tehdy pro německý deník, že v jeho rukou je soustředěna moc, kterou dříve vykonával norský král, ministerský předseda i parlament.

Jeho závěrečná řeč u soudu trvala osm hodin

Quisling byl jakožto loutka nacistů velmi akční. Snažil se po vzoru Německa vytvořit norskou legii jednotek SS – výsledkem bylo vytvoření skupiny 1 200 Norů, kteří však zcela selhali v bojích na východní frontě. Norský odboj byl postupem času čím dál aktivnější a způsoboval Němcům značné ztráty. Ač Quisling nebyl antisemitou, aby se zavděčil Němcům, poslal stovky norských Židů do koncentračních táborů a tisíce zejména mladých Norů na nucené práce do Třetí říše.

V koncentračních táborech bylo uvězněno také několik desítek tisíc nežidovských Norů. Na svědomí má Quisling také stovky popravených občanů Norska. Německý říšský komisař v Norsku Josef Terboven ke konci války, kdy byla jasné prohra Německa, spáchal sebevraždu ve svém bunkru. Německá armáda v Norsku kapitulovala 8. května 1945. Quisling byl naivní, chtěl nejprve s vítězi vyjednávat o podmínkách dalšího vývoje, nakonec se však vzdal policii a byl zatčen.

Následně byl obviněn z velezrady a vraždy norských vlastenců a v relativně rychlém procesu odsouzen k smrti – ten sice norský trestní zákoník neznal, prokuratura tak využila starý vojenský zákon z roku 1902. Soudcem byl Quislingův politický protivník Erik Solem, který strávil většinu války v koncentračním táboře. Quisling využil právo na svou závěrečnou řeč – jeho monolog trval neuvěřitelných osm hodin! Řeč využil pro prezentaci sebe samého jakožto velkého norského vlastence. Rozsudek byl vykonán veřejně 24. října 1945. Jeho žena Maria ho přežila o celých 35 let.