ANALÝZA | Trump chce Panamský průplav, USA na něj ale nemají nárok. Panamě definitivně patří od roku 1999

Panamci jsou zneklidnění prohlášeními budoucího amerického prezidenta, že by Spojené státy mohly znovu získat Panamský průplav, v nejhorším případě i silou. Informoval o tom americký list New York Times. „O suverenitě našeho průplavu nelze vyjednávat a je součástí naší historie boje a nezvratného dobytí. Ať je to jasné: průplav patří Panamcům a bude tomu tak i nadále,“ zdůraznil šéf panamské diplomacie Javier Martínez-Acha.

Podle expertů může být reálným cílem Trumpa zastrašení s možným cílem zajistit si „příznivé zacházení“ pro americké lodě. „Pokud by USA chtěly porušit mezinárodní právo a jednat jako Vladimir Putin, mohly by vtrhnout do Panamy a získat průplav zpět. Nikdo by to nepovažoval za legitimní čin a přineslo by to nejen těžké škody na jejich image, ale i nestabilitu průplavu,“ vysvětlil Benjamin Gedan, ředitel latinskoamerického programu Wilsonova centra ve Washingtonu.

Už koncem loňského roku velmi podobně promluvil prezident Panamy José Raúl Mulino. „Jako prezident chci jasně prohlásit, že každý metr čtvereční Panamského průplavu a jeho přilehlé zóny patří Panamě, a tak to i zůstane. O suverenitě a nezávislosti naší země nelze vyjednávat,“ upozornil.

Co Trump vlastně chce?

Trump převzetím této kritické námořní tepny vyhrožoval za poslední týdny již několikrát. „Může se stát, že bude nutné něco udělat. Podívejte, Panamský průplav je pro naši zemi životně důležitý. Grónsko potřebujeme pro účely národní bezpečnosti. Potřebujeme je kvůli ekonomické bezpečnosti. Panamský průplav byl vybudován pro naši armádu,“ vylíčil budoucí šéf Bílého domu podle serveru ABC News.

Zkritizoval také nedávno zesnulého bývalého prezidenta Jimmyho Cartera, který stál za dohodou s panamskou vládou z roku 1978 o tom, že Panamci kanál postupně přeberou pod svou kontrolou. „Panamský průplav je ostuda. Co se v Panamském průplavu odehrálo? Jimmy Carter jim ho dal za jeden dolar a oni se k nám měli chovat dobře. Myslím, že to byla hrozná věc,“ doplnil Trump.

Podle něj jsou Spojené státy „okrádány“, zatímco v průplavu získává velký vliv Čína. „Pokud nebudou dodrženy morální i právní zásady tohoto velkorysého gesta darování, pak budeme požadovat, aby byl Panamský průplav Spojeným státům americkým vrácen v plné výši, rychle a bez otázek,“ prohlásil podle serveru Politico.

Průplav je aktuálně spravován nezávislou vládní agenturou Panama Canal Authority (PCA). Peking panamské vládě občas nabízí velkorysé infrastrukturní projekty a společnost se sídlem v Hongkongu provozuje dva přístavy na obou koncích průplavu. Stále však není jasné, co Trumpa k této rétorice vede, neboť současná panamská vláda se rozhodla prohloubit vztahy s USA a od Číny v posledních měsících nezískala žádné významné investice či dokonce „nadbíhání“ ohledně této námořní cesty.

Budoucí šéf Bílého domu se odvolává na nespravedlivé jednání s americkým obchodem. „S naším námořnictvem a obchodem se zacházelo velmi nespravedlivě a nešetrně. Poplatky, které si Panama účtuje, jsou směšné, vysoce nespravedlivé, zejména při vědomí mimořádné velkorysosti, kterou byla Panama obdařena. Toto naprosté okrádání naší země bude okamžitě zastaveno. Přestane to,“ řekl.

Jak to s průplavem bylo od začátku?

Spojené státy Panamě v mnohém pomohly už na přelomu 19. a 20. století, kupříkladu v získání nezávislosti na Kolumbii. To uvolnilo prostor pro vybudování „vytoužené“ vodní cesty mezi Tichým a Atlantským oceánem. Panamský kanál tak byl oficiálně otevřen v rok začátku první světové války, tedy 1914.

Nejprve ho sice budovali Francouzi, kteří začali se stavbou v roce 1881, ale kvůli problémům s financováním budování uťali o osm let později. Roku 1904 se stavby ujaly Spojené státy a dotáhly ji dokonce s tím, že kanál kontrolovaly až do roku 1977. Po podpisu Torrijos-Carterových smluv následovalo období společné kontroly USA a Panamy, přičemž vláda středoamerická země definitivně převzala kanál až v roce 1999.

Budování Panamského průplavu probíhalo ve složité době pro Spojené státy. Od roku 1898 se vzpamatovávaly z americko-španělské války, která pro USA skončila vítězně a ukončila španělskou koloniální říši na západní polokouli a zajistila Američanům pozici tichomořské velmoci.

Tehdejší prezident Theodor Roosevelt usiloval o omezení evropského vlivu v Americe a oficiálně oznámil záměr použít vojenskou sílu v případě vpádu některé z evropských mocností. Spojené státy během ze začátku 20. století přebraly kontrolu nad Filipínami, Portorikem, Guamem a Havají. Španělé se rovněž vzdali nároků na Kubu, kde enormně narostl americký vliv.

Právě výstavba Panamského průplavu zajistila daleko lepší propojení s Čínou a Japonskem, tedy zemí, která vzešla jako velmoc z rusko-japonské války v letech 1904-1905. Během deseti let tehdy Spojené státy definovaly národní a mezinárodní zájmy tak, aby zahrnovaly rozsáhlou vojenskou přítomnost v zámoří, zámořské majetky a přímo zapojení do určování priorit v mezinárodních záležitostech.

Washington zachovával kontrolu nad průplavem po většinu století. Administrativa Jimmyho Cartera chtěla omezit sovětská obvinění z imperialismu a následně podepsala s tehdejším diktátorem Omarem Torrijosem dvě smlouvy o předání průplavu do rukou Panamy do roku 1999. Žádné z ustanovení těchto smluv ale neumožňuje USA převzít kanál zpět.