Sbližování Polska a Ruska? Vládní média přestávají psát o Rusku, na paškálu mají Merkelovou, zjistil badatel

Polsko dodnes nemůže Rusku zapomenout jeho dohodu s nacistickým Německem o jeho rozdělení, nemluvně o katyňském masakru, při kterém sovětská tajná policie zavraždila asi  15 000 polských důstojníků. Pochroumané polsko-ruské vztahy se nenapravily ani po rozpadu SSSR. Pád vládního letadla s tehdejším polským prezidentem Lechem Kaczyńskim v ruském Smolensku v roce 2010 podle řady Poláků nebyla tragická nehoda, ale úmyslná vražda, ke které měl dát příkaz samotný ruský prezident Vladimir Putin.

Tuto představu pomohl v Polsku rozšířit spoluzakladatel a předseda strany Právo a spravedlnost, Jarosław Kaczyński, jednovaječné dvojče zahynulého Lecha Kaczyńskiho. Jeho ztráta mu pomohla získat v Polsku značné sympatie a měla i určitý vliv na to, že Právo a spravedlnost vyhrála parlamentní volby a stala se vládní stranou. Její působení na protiruské orientaci země nic nezměnilo.

Změna oficiálního postoje?

Podle Foreign Policy se však toto poněkud mění. Stále se zde otevřeně proruské strany nachází na okraji politického spektra a protiruský veřejný akcent zůstává v pohotovosti. Nicméně, polská vládní reprezentace nachází nyní nepřítele v někom jiném než v Rusku – a její rétorika se v mnohém podobá té, která je známá u řady otevřeně proruských stran či médií, nemluvně v samotném Rusku.

V srpnu Piotr Oseka, historik propagandy na Polské akademii věd, sledoval a analyzoval více než 30 vydání pořadu Wiadomosci („Zprávy“), považovaného za hlavní vládní hlásní troubu. Oseku zarazilo, že ani jeden příspěvek se netýkal Ruska, zato více než tucet bylo o Německu, o tom, jak německá kancléřka Angela Merkelová toleruje nelegální migraci, nacisty a zavádí reformy podkopávající základy křesťanské civilizace.

Podle Oseka má Právo a spravedlnost dobré důvody, proč mlčet o Rusku. Mnozí její voliči ve skrytu mohou obdivovat Putina, jeho rétoriku ochrany křesťanství jako i rozhodné vlastenectví, a otevřená kritika Ruska by je spíše mohla odrazit či znechutit. Zároveň však stále platí, že v Polsku nelze otevřeně přiznat se k sympatiím k Rusku a proto jak voliči Práva a Spravedlnosti, tak její vůdci, raději mlčí.

Vládní strana nyní má nyní jisté potíže, co se týče zachovávání oficiální protiruské linie polského veřejného diskurzu. Polský deník Gazeta Prawna minulý rok odhalil, že polské společnosti kupovaly antracitové uhlí od Luhanské lidové republiky, ruskými separatisty vytvořeného samozvaného státu na východě Ukrajiny. Mlčení vládní straně ohledně této situace vyznívá zvláště pokrytecky vzhledem k faktu, že Polsko je velkým kritikem německého kupování energií od Ruska, upozorňuje Oseka.  

Ještě potencionálně nebezpečnější pro veřejný obraz strany v Polsku může být důkladnější zkoumání případu, který ji pomohl vynést k moci. Před několika lety byly představitelé Občanské platformy, tehdejší vládní strany, tajně zaznamenáni na mikrofon, jak dojednávají soukromé dohody a kritizují některé spojence Polska, např. USA. Vznikl z toho skandál, který Právo a spravedlnost obratně využilo ke svému prospěchu. Nedávno však polský týdeník Polityka přišel se zprávou, že dle jeho zdrojů za nahrávkou stojí ruští byznysmeni blízcí Putinovi. Není jasné, zda o tom Právo a spravedlnost věděla či se dokonce na tom podílela, pokud by tomu tak bylo, velmi by se to podepsalo na její důvěryhodnosti v očích polské veřejnosti.

Ruská karta je už nyní používána politickou opozicí a kritiky strany k jejímu znehodnocení. Bývalý polský premiér a předseda Evropské rady Donald Tusk nařkl vládnoucí stranu, že její negativní postoje vůči EU, kritika neziskových organizací či útoky na svobodná média mají až příliš „ruský nádech“ než aby to byla náhoda.

Tato kritika je především součást vnitřního politického boje. Polsko stále zůstává velmi nedůvěřivé vůči Rusku a Právo a spravedlnost na této oficiální rovině nic nemění. Foreign Policy však upozorňuje, že Polsko možná ze své tvrdého postoje vůči Rusku bude možná muset slevit, jak vzrůstající napětí mezi ním a EU jej přinutí hledat ekonomickou a případně i politickou podporu na východě, v samotném Rusku.