Kdo bude prezidentem po Trumpovi? Prezident USA si dělá co chce, otřesená opozice mlčí

Spojené státy procházejí zásadní proměnou, kterou řídí nejen Trump, ale i jeho blízký spojenec Elon Musk. Podle deníku The New York Times se prezident pokouší konsolidovat moc nad soudy, Kongresem a dalšími institucemi, čímž podle kritiků oslabuje principy americké demokracie a narušuje systém brzd a protivah.

Na mezinárodní scéně Trumpova administrativa v podstatě dala zelenou ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi k dalším vojenským operacím na Ukrajině a v Pásmu Gazy, zatímco americké spojence v NATO odsunula na vedlejší kolej.

Trump tvrdí, že má na tyto změny mandát – v loňských volbách totiž nejen zvítězil v kolegiu volitelů, ale poprvé také získal většinu hlasů v celonárodním hlasování.

Přestože by Trumpovy radikální kroky měly vyvolat silný odpor, opoziční demokraté se zatím nedokázali sjednotit v účinné strategii.

Americký politický systém je striktně dvoustranný – třetí politické síly prakticky neexistují. Opozici vůči prezidentovi tak obvykle vede Kongres. Problém je, že demokraté jsou v menšině v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů, což jim podstatně omezuje možnosti.

Navíc se mezi sebou nedokážou shodnout. Když se v Senátu hlasovalo o Trumpově rozpočtovém opatření, které obsahovalo masivní škrty v sociálních programech, devět demokratických senátorů, včetně lídra menšiny Chucka Schumera, hlasovalo pro jeho schválení.

Schumer svůj krok vysvětlil tím, že v případě zamítnutí by došlo k paralyzování federální vlády, což by Trumpovi a Muskovi umožnilo rozhodovat, které úřady zůstanou v provozu. Tento postoj ale rozlítil mnoho demokratických voličů i politiků – texaská kongresmanka Jasmine Crocketová označila Schumera za zcela pomýleného, zatímco senátor Chris Murphy varoval, že demokraté tímto krokem napomáhají Trumpovi v demontáži státní správy.

Veřejné osobnosti jako Jon Stewart, Stephen Colbert a John Oliver se staly jedněmi z nejhlasitějších kritiků Trumpovy administrativy, přičemž tvrdě útočí i na neschopnost demokratických politiků sjednotit se proti prezidentovi.

Senátor Bernie Sanders a kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová zahájili turné pod názvem "Boj proti oligarchii", ve kterém varují před porušováním americké ústavy. K nim se připojil i guvernér Illinois JB Pritzker, který Trumpovu politiku označil za "zlomyslnou krutost několika hlupáků".

Jenže někteří demokraté se obávají, že tito radikální progresivisté jsou příliš levicoví a "woke", což může straně zabránit v získání rozhodujících hlasů ve volbách v roce 2028.

Z možných kandidátů na budoucího prezidenta se zatím profilují především guvernér Kalifornie Gavin Newsom a bývalý viceprezidentský kandidát Tim Walz. Newsom si všiml Trumpovy dominance na sociálních sítích a v prostředí podcastů a založil vlastní podcastovou sérii, v níž zpovídá i vysoce kontroverzní postavy jako Steve Bannon. To vyvolalo rozporuplné reakce – Walz se ho veřejně ptal, proč dává prostor "padouchům".

Trumpova politika šokuje nejen doma, ale i v zahraničí. Evropští politici jsou v soukromí zděšeni – bojí se, že USA přestanou být garantem mezinárodní stability.

Britský premiér Sir Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron i německý kancléřský kandidát Friedrich Merz se snaží lavírovat mezi udržováním dobrých vztahů s Trumpem a přípravou na svět, v němž bude Amerika méně spolehlivým spojencem.

Nikdo však zatím nemá jasný plán, jak se Trumpovi postavit. Demokraté i mezinárodní lídři tak spíše vyčkávají – doufají, že Trump půjde příliš daleko a zničí sám sebe. Jenže to se už v minulosti ukázalo jako nebezpečně optimistická strategie. A pokud byl prvních sto dní jen začátek, co přijde dál?