Dva dokumenty, dvě různé dohody. Co je vlastně výsledkem úterých rozhovorů?

Všechny strany souhlasily s tím, že zajistí bezpečnou plavbu v Černém moři, vyloučí použití síly a zabrání využívání obchodních lodí k vojenským účelům. Dohodly se také na opatřeních k zákazu úderů na energetickou infrastrukturu Ruska i Ukrajiny.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil lítost nad tím, že dohoda výslovně nezakazuje útoky na civilní objekty, ale celkově ji přijal pozitivně. Oznámil, že Ukrajina okamžitě začne dodržovat příměří v oblasti Černého moře i energetické infrastruktury.

Washington podle BBC rovněž potvrdil svůj závazek pomoci při výměně válečných zajatců, propuštění civilních vězňů a návratu násilně odvlečených ukrajinských dětí.

Pak však přišla reakce Kremlu, která situaci zkomplikovala. Rusko připojilo k dohodě dodatečné podmínky, které se v původním ujednání mezi Moskvou a Washingtonem nevyskytovaly.

Kreml uvedl, že příměří v Černém moři vstoupí v platnost teprve poté, co budou zrušeny sankce na ruské banky, pojišťovny, podniky, přístavy a lodě. Tento požadavek by Rusku umožnil zvýšit export zemědělských a hnojivových produktů.

Moskva tak vidí dohodu nejen jako návrat k Černomořské obilné iniciativě, od níž odstoupila v roce 2023, ale i jako příležitost ke zrušení významné části ekonomických sankcí.

Avšak splnění těchto požadavků může trvat dlouho a oddálit jakékoli námořní příměří. Navíc ne všechny požadované změny jsou v rukou Spojených států. Například obnovení přístupu k mezinárodnímu platebnímu systému SWIFT by vyžadovalo souhlas Evropské unie.

Kreml rovněž stanovil, že 30denní moratorium na údery proti energetické infrastruktuře se bude počítat zpětně od 18. března a může být zrušeno, pokud jedna ze stran dohodu poruší.

Dohoda je tedy křehkým krokem k omezení bojů na Ukrajině, avšak bez záruky úspěchu. Přetrvává hluboká vzájemná nedůvěra a implementace dohodnutých opatření zůstává otázkou.

I pokud by současná dohoda vydržela, stále je daleko od celoplošného příměří, které původně prosazovaly Spojené státy.

Často se říká, že příměří není jednorázový akt, ale proces. To platí i v tomto případě. Nejde jen o oznámení příměří, ale o jeho realizaci.

Klíčová otázka nyní zní: budou obě strany ochotny a schopny tuto dohodu dodržet? A co více – chtějí z příměří postupně vybudovat dlouhodobý mír, nebo pouze získat výhody, zatímco budou pokračovat v boji?