Domácí zájem má přednost, přede vším. Francii došla trpělivost a vyhodila "jaderného lídra"

Luc Rémont se stal generálním ředitelem EDF v roce 2022, kdy se společnost nacházela v hluboké krizi. Téměř polovina jejích jaderných reaktorů musela být odstavena kvůli objevům drobných prasklin v potrubí chladicích systémů. Společnost, která byla po druhé světové válce založena jako státní monopol, se ocitla na pokraji kolapsu. Rémont však rychle zahájil rozsáhlou restrukturalizaci a během dvou let dokázal vrátit EDF k zisku a obnovit výrobu jaderné energie.

Navzdory těmto úspěchům však Rémontův přístup narážel na Macronovu vizi EDF jako klíčového nástroje francouzské hospodářské suverenity. Prezident chtěl, aby společnost urychlila výstavbu nových jaderných reaktorů a poskytovala levnou energii domácím průmyslovým gigantům, jako jsou ocelářské nebo chemické podniky. Rémont naopak prosazoval tržní principy – chtěl expandovat do zahraničí a prodávat elektřinu za ceny, které by pokryly náklady na další investice.

Napětí mezi vládou a vedením EDF se postupně stupňovalo. Kritickým bodem se stalo zpoždění projektu na výstavbu šesti nových reaktorů ve Francii, které Macron oznámil v roce 2022 v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu a energetickou krizi. Přestože EDF dostala za úkol zajistit jejich realizaci, ani po dvou letech nebyly hotové základní plány a odhady nákladů, což vyvolalo obavy z dalších zpoždění.

Osud Rémonta se zpečetil během schůzky Jaderné politické rady, elitního orgánu vedeného přímo prezidentem, který dohlíží na jadernou politiku Francie. Během tohoto jednání bylo jasné, že projekt nových reaktorů se neposouvá kupředu a rozhodovací proces v EDF je paralyzovaný. Macron, rozčarovaný tímto zpožděním, se podle jednoho z poradců na ministerstvu hospodářství rozhodl jednat „velmi rychle“.

Další třecí plochou byl spor o výhodné dlouhodobé smlouvy na dodávky elektřiny pro francouzský průmysl. Rémont sice v roce 2023 podepsal rámcovou dohodu, která měla zajistit levnou energii pro strategické sektory, ale o rok a půl později byly podepsány pouze dvě smlouvy z plánovaných desítek. EDF argumentovala, že pokles cen elektřiny snížil zájem firem o dlouhodobé kontrakty, a odmítala nabízet nižší sazby, což vyvolalo pobouření mezi průmyslovými lídry.

Napětí dosáhlo vrcholu, když EDF začala nabízet své dlouhodobé kontrakty nejvyšším zájemcům, což vedlo k ostré kritice z řad francouzských podnikatelů. Benoît Bazin, generální ředitel společnosti Saint-Gobain, veřejně prohlásil, že „EDF ukazuje francouzskému průmyslu prostředníček“. Bývalý ministr průmyslu Roland Lescure zase obvinil firmu, že „nesplnila svou část dohody“.

V kombinaci s Rémontovou ambicí rozšířit aktivity EDF po celé Evropě, včetně projektů v České republice, Švédsku, Itálii nebo Polsku, tento postoj jen posílil vládní obavy, že se společnost odklání od priorit domácí politiky.

Nakonec se francouzská vláda rozhodla zasáhnout. Luc Rémont bude nahrazen Bernardem Fontanou, zkušeným manažerem, který v současnosti vede společnost Framatome, zabývající se výrobou jaderných reaktorů. Pokud jeho nominaci schválí parlament, ujme se funkce v dubnu. Jeho úkolem bude především zajistit, že EDF bude plnit Macronovu vizi: urychlit výstavbu nových reaktorů, podpořit domácí průmysl a dát zájmy Francie na první místo.

Odvolání Rémonta vysílá jasný signál, že Macronova vláda nebude tolerovat žádné odchylky od své průmyslové politiky. Pro vedoucí představitele francouzských státních podniků je poselství zřejmé – loajalita k národnímu zájmu je důležitější než finanční výsledky nebo mezinárodní ambice.