Deset let od masakru v Bataclanu: Jak teroristické útoky změnily Francii?

Výjimečný stav byl vyhlášen jen několik hodin po útocích, které byly tak rozsáhlé a smrtící, že přiměly tehdejšího prezidenta Françoise Hollanda k zavedení mimořádného právního rámce. Tyto dalekosáhlé nové zákony byly zamýšleny jako dočasné, ale spustily proces omezování občanských svobod, který probíhá dodnes. Policie získala pravomoc umístit kohokoli do domácího vězení bez soudu, pokud existovalo „vážné podezření“, že dotyčná osoba představuje hrozbu pro veřejnou bezpečnost nebo pořádek.

Úřady mohly nařídit prohlídku jakéhokoli místa využívaného osobou, u níž panovalo takové podezření, s výjimkou prostor využívaných politiky, právníky a novináři. Administrativní orgány získaly právo zabavit legálně držené zbraně a střelivo. Vládě bylo umožněno blokovat webové stránky, které podle jejího názoru propagovaly nebo podněcovaly terorismus, a rozpouštět charitativní organizace, které narušovaly veřejný pořádek. Nathalie Tehio, prezidentka francouzské organizace pro lidská práva La Ligue des droits de l’Homme, k tomu uvedla, že pod záminkou terorismu byly výkonné složce poskytnuty rozsáhlé pravomoci.

Tyto nové pravomoci umožnily francouzským úřadům rychle dopadnout pachatele pařížských útoků, ale brzy byly použity i k jiným účelům. Tehio dodává, že proběhlo obrovské množství policejních prohlídek, které nebyly nutně spojeny s terorismem, ale policie je využila pro jiná vyšetřování bez schválení soudcem. Právní rámec výjimečného stavu také dal vládě moc zakázat protesty a odradit od jiných forem aktivismu, i když neměly s útoky žádnou souvislost. Například několik desítek klimatických aktivistů bylo před summitem COP21 v prosinci 2015 umístěno po dobu konference do domácího vězení.

Výjimečný stav měl původně trvat tři měsíce, ale byl prodloužen do května 2016. Po dalších teroristických útocích v Nice v červenci 2016 byl prodloužen ještě třikrát, než byl konečně zrušen 1. listopadu 2017, tedy téměř dva roky po svém zavedení. Podle Tehio je problémem to, že čím déle trvá výjimečný stav, tím je obtížnější rozhodnout se ho ukončit. Během těchto dvou let si veřejnost zvykla na myšlenku, že taková výjimečná opatření jsou možná, a ta se z něčeho, co mělo být mimořádné, stala nástrojem řízení veřejnosti.

Krátce před ukončením výjimečného stavu se vláda rozhodla některé z pravomocí zachovat. Protiterroristický zákon Silt (la loi Sécurité intérieure et Lutte contre le terrorisme) z října 2017 integroval opatření zavedená během výjimečného stavu do běžného práva. Příkazy k domácímu vězení byly přejmenovány na opatření individuální administrativní kontroly a dohledu (Micas) a administrativní prohlídky se staly domovními návštěvami (visites domiciliaires).

Zákon také udělil místním úřadům dodatečné právo kontrolovat přístup vytvářením bezpečnostních perimetrů kolem míst, která považují za hlavní cíle teroristických činů. Zejména opatření Micas ilustrují, jak zákon narušil práva lidí ve Francii. Nicolas Klausser, specialista z právní výzkumné organizace Cesdip, uvedl, že záruky, které by měly existovat na papíře, jsou v praxi velmi relativní. Administrativní soudci schvalují 90 % Micas a téměř nikdy nezpochybňují zpravodajské zprávy zaslané ministerstvem vnitra. Dříve mohlo ministerstvo vnitra uvalit na francouzské občany pouze zmrazení majetku nebo zákaz cestování, nyní má k dispozici podstatně širší škálu opatření.

Dnes stačí jakákoli spojitost s osobami odsouzenými za trestné činy související s terorismem k tomu, aby byla nařízena Micas nebo domovní návštěva. Dokazují to i bezpečnostní údaje z olympijských her v Paříži v roce 2024. Parlamentní bezpečnostní zpráva uvedla, že během olympijského období bylo provedeno 626 domovních návštěv a 547 Micas, což odpovídá úrovni čtyřikrát až pětkrát vyšší než roční průměr od roku 2017. Toto číslo svědčí o rozšířeném rozsahu policejních zásahů a typů osob, na které se zákon může zaměřit, což má vážné důsledky pro dotčené osoby, které mohou ztratit práci a příjem.

Stabilní příliv nových zákonů od roku 2017 posílil právní arzenál Francie v boji proti terorismu a rozšířil dosah zpravodajských služeb a armády. Velké události, jako jsou Olympijské hry a pandemie Covidu, poskytly jedinečný kontext, který urychlil celkové omezování individuálních svobod.

Za poslední tři roky například zákon z roku 2021 zavázal charity přijímající veřejné dotace k podpisu „závazné smlouvy“ posilující soulad se zásadami Republiky. Zákon z roku 2022 povolil použití sledovacích dronů z důvodů vnitřní bezpečnosti. Zákon z roku 2023, zavedený pro Olympijské hry, umožnil experimentální použití algoritmického video dohledu až do března 2025. Kritici varují, že to, co je nejprve experimentální, se stává normou. Tehio tento trend nazývá „šaloubným motorem represe, který nikdy nemá dost“.

Vláda trvá na tom, že taková opatření jsou nezbytná k potírání terorismu, který je podle zpravodajských služeb ve Francii stále vysoce aktuální hrozbou. Ředitel francouzské protiteroristické jednotky uvedl, že od roku 2015 bylo ve Francii zabráněno 79 plánovaným útokům. Klausser ovšem tvrdí, že jde o standardní rétoriku ministerstva vnitra a že tato opatření často nejsou přímo spojena s bezprostředními hrozbami.

Klausser dodává, že existence těchto opatření stírá hranici mezi administrativním a trestním právem. Stát se spoléhá na stejné mechanismy, jaké se používaly v bývalých koloniích nebo v imigračním právu, k „neutralizaci svých vnitřních nepřátel“. Upozorňuje také na potenciální nebezpečí, že budoucí krajně pravicová vláda by mohla být v pokušení rozšířit rozsah osob cílených takovými nástroji. Amnesty International ve své zprávě zjistila, že z přibližně 11 000 zatčených během protestů Žlutých vest v letech 2018–2019 vedlo k odsouzení pouze 3 000 osob. I pro občany dodržující zákony se rozsáhlá soudní moc stává součástí života ve Francii. Tehio varuje, že rizikem je zvyknout si na ztrátu svobody, dohled a stále autoritářštější stát. Podle ní jde o nebezpečný trend, který vede k rozkladu jakéhokoli disentního názoru a k oslabování demokracie.