Rok 2025 se do historie zapíše jako zlomový bod. AI promění každého z nás, míní expert

Našimi podřízenými však nebudou lidé v kancelářích, ale flotily autonomních AI agentů. Tito digitální pracovníci budou během našeho spánku navrhovat produkty, psát kód, vyjednávat v dodavatelských řetězcích nebo připravovat marketingové kampaně.

Nástup takzvané „agentní umělé inteligence“ (agentic AI) nabral v uplynulém roce neuvěřitelné obrátky. Průzkum společnosti PwC ukazuje, že tuto technologii již využívá 79 % firem. I když se mnoho společností potýká s takzvanou „produktivitní J-křivkou“ – fenoménem, kdy počáteční investice do AI zatím nepřinášejí okamžitý zisk kvůli nutnosti restrukturalizace – agentní systémy slibují skutečný průlom. Na rozdíl od běžných chatbotů totiž tito agenti nepotřebují neustálé instrukce; dokážou samostatně vykonávat komplexní posloupnosti úkolů a učit se z vlastních chyb.

Abychom pochopili význam této změny, musíme si rozložit práci na tři základní fáze. První je definování problému a cíle (položení správné otázky). Druhou je samotná exekuce (provedení kroků k dosažení cíle) a třetí je vyhodnocení výsledků. Po celou lidskou historii musel člověk zvládat všechny tři části. Zlomem roku 2025 je fakt, že AI se stala fenomenální právě ve druhé fázi – v exekuci.

Tím se zásadně mění ekonomika hodnoty. Ekonomické zákony říkají, že když se nějaký zdroj stane levným a hojným (v tomto případě provedení práce), hodnota se přesouvá k jeho doplňkům. Úzkým hrdlem a nejcennější dovedností se tak stává schopnost klást správné otázky a kriticky posuzovat výsledky. Většina pracovníků se proto v nadcházejících letech transformuje do role, kterou Brynjolfsson nazývá „Chief Question Officer“ (CQO) – tedy vedoucí úředník pro otázky.

Jako CQO budeme architekty, zatímco AI bude naším stavitelem. Naší hlavní prací bude mít soudnost a vědět, co se ptát, proč je to důležité a jak poznat, zda AI skutečně uspěla. Tento posun slibuje explozi podnikání a inovací. Pokud kdokoli s kreativní jiskrou dokáže ovládat mrak AI agentů k analýze trhu nebo stavbě prototypů, náklady na zkoušení nových věcí prudce klesnou. Čeká nás zřejmě „kambrijský výbuch“ nových produktů a služeb.

Tento scénář však není nevyhnutelný, je to volba. Brynjolfsson varuje před „Turingovou pastí“ – pokušením používat AI pouze k nahrazování lidí, což by vedlo k tlaku na snižování mezd a koncentraci moci v rukou několika firem či vlád. Cílem by naopak mělo být využívání strojů k posílení našich myslí, nikoli jen k nahrazení našich svalů.

Budoucnost práce tedy nebude jen o tom, co umělá inteligence dokáže, ale o tom, kdo bude rozhodovat o jejím směřování. Rok 2025 nám ukázal nástroje; to, zda povedou k celospolečenskému posílení, nebo k rigidní centralizaci, je otázka společenská, nikoli technologická.