Válku proti Íránu vedou nejbohatší státy. Největší cenu za ni ale platí nejchudší země

Situaci vyostřuje fakt, že strategický Hormuzský průliv, kterým protéká klíčová část světových dodávek energií, je kvůli útokům dronů a raket prakticky paralyzován. Země jako Bangladéš či Indie jsou přitom na dovozu ropy a plynu z oblasti Perského zálivu životně závislé. Mezinárodní energetická agentura sice v historickém kroku uvolnila rekordních 400 milionů barelů z nouzových zásob, ale OSN přesto varuje před katastrofálními následky pro globální dodavatelské řetězce.

V Indii, nejlidnatější zemi světa, pocítili lidé krizi především u zkapalněného ropného plynu (LPG), který je nezbytný pro vaření i dopravu. Fronty u distribučních center se tvoří už ve tři hodiny ráno a ti, na které se nedostane, jsou nuceni vařit na improvizovaných kamnech na dřevo. Indická vláda již aktivovala mimořádné pravomoci, aby odklonila palivo od průmyslových podniků přímo k domácnostem a zajistila tak základní potřeby obyvatel.

Sousední Pákistán přistoupil k extrémním úsporným opatřením, která zahrnují uzavření škol a povinnou práci z domova. Premiér Šahbáz Šaríf dokonce zakázal státním úřadům nákup nového nábytku či klimatizací. Tato vládní politika odráží hlubokou zranitelnost jihoasijských ekonomik, které se stále vzpamatovávají z předchozích obchodních rozporů a nyní čelí nekontrolovanému růstu cen importovaných surovin.

Podobná situace panuje i v dalších částech Asie. Jižní Korea zavedla poprvé po téměř třiceti letech cenový strop na paliva a snaží se zajistit náhradní trasy pro tankery, které by se vyhnuly nebezpečnému Hormuzskému průlivu. Thajsko a Filipíny zase nabádají své občany k úsporám energie, omezují služební cesty státních zaměstnanců a nařizují regulaci klimatizací v úřadech, aby se snížila celková energetická stopa země.

V Bangladéši se snaží situaci částečně stabilizovat sousední Indie, která potrubím dodává tisíce tun nafty pro zemědělství a dopravu. Přesto místní obyvatelé pociťují obrovskou nejistotu. Lidé musí stát ve frontách na palivo i dvakrát denně, což je pro běžný provoz neudržitelné. Snižování denních příjmů v kombinaci s rostoucími náklady vytváří na tamní ekonomiku enormní tlak, který by mohl vést k rozsáhlé sociální krizi.

Dominový efekt konfliktu se tak šíří daleko za hranice Blízkého východu a zasahuje nejchudší vrstvy obyvatel v tisíce kilometrů vzdálených oblastech. Pro lidi v ulicích Dháky či Dillí není tato válka jen geopolitickým střetem, ale každodenním bojem o základní suroviny. Pokud bude narušení námořní dopravy a dodávek energií pokračovat, hrozí, že se region ocitne v kritické situaci, ze které nebude snadné cesty zpět.