Je hotovo. Umělá inteligence dosáhla lidské úrovně, tvrdí část vědců

Zásadním zlomem byl březen 2025, kdy model GPT-4.5 v Turingově testu uspěl u lidí v 73 % případů, což je dokonce více, než jak dopadli skuteční lidé. Čtenáři navíc začali preferovat literární texty generované strojem před pracemi lidských expertů. Tyto modely prokázaly schopnosti na úrovni zlatých medailí v matematických olympiádách, spolupracují na dokazování složitých teorémů a generují vědecké hypotézy, které jsou následně experimentálně potvrzovány.

Přestože výsledky mluví jasně, mnoho expertů se stále zdráhá uznat, že jde o AGI. Průzkum z března 2025 ukázal, že 76 % předních výzkumníků považuje dosažení AGI pouhým škálováním současných přístupů za nepravděpodobné. Autoři článku však naznačují, že tento nesoulad je způsoben nekonzistentními definicemi, strachem z nahrazení lidí a komerčními zájmy, které hodnocení zkreslují.

Definice AGI je často chybně nastavena tak vysoko, že by jí nevyhověl téměř žádný člověk. Pokud by obecná inteligence vyžadovala expertní znalosti ve všech oborech, neuspěl by ani Albert Einstein či Marie Curie. Obecná inteligence je podle autorů spíše o dostatečné šíři a hloubce kognitivních schopností napříč více doménami, jako jsou matematika, jazyk, věda a kreativní úkoly.

Vědci identifikovali čtyři vlastnosti, které pro obecnou inteligenci nejsou nezbytné: dokonalost, univerzálnost ve všech myslitelných úkolech, biologická podobnost člověku a superinteligence přesahující lidstvo ve všech směrech. Pokud připouštíme, že obecnou inteligenci mají lidé, ačkoliv dělají chyby a mají své limity, musíme stejná měřítka uplatňovat i na umělé systémy.

Důkazy o schopnostech současných modelů se hromadí v kaskádě úrovní. Na úrovni základního vzdělání modely zvládají školní zkoušky a běžnou konverzaci. Na expertní úrovni řeší problémy z doktorských zkoušek, programují složitý kód a plynule komunikují v desítkách jazyků. Současné velké jazykové modely v šíři schopností překonávají i vědeckofantastické zobrazení superpočítačů, jako byl HAL 9000 z filmu 2001: Vesmírná odysea.

Častá námitka, že modely jsou pouze „stochastickými papoušky“, kteří jen regurgitují trénovací data bez skutečného pochopení, se ukazuje jako vědecky neudržitelná. Současné systémy dokáží řešit zcela nové matematické problémy a aplikovat poznatky z jedné domény do druhé. Navíc neexistuje žádná záruka, že lidská inteligence sama není jen sofistikovanou verzí extrakce struktur z dat.

Kritika, že modely postrádají modely světa nebo tělesnou schránku, odráží podle autorů antropocentrický sklon. Schopnost předpovídat fyzikální děje nebo pomáhat s inženýrským návrhem naznačuje, že funkční modely fyzikálních principů již AI má. Stejně tak inteligence fyzika Stephena Hawkinga nebyla nijak snížena jeho fyzickými omezeními, což dokazuje, že motorické schopnosti jsou od inteligence oddělitelné.

Dalším bodem diskuse je absence vlastní iniciativy a cílů u AI. Inteligence však nevyžaduje autonomii. I kdyby systém fungoval pouze jako věštírna reagující na dotazy, jako tomu bylo v Delfách, jeho schopnost produkovat správné odpovědi zůstává známkou inteligence. Autonomie je důležitá pro morální zodpovědnost, nikoliv pro samotnou definici intelektuální kapacity.

Uznání skutečnosti, že stroje s lidskou úrovní inteligence již dorazily, je zásadní pro tvorbu budoucích politik a hodnocení rizik. Namísto neustálého posouvání hranic toho, co považujeme za „skutečnou“ inteligenci, je třeba se připravit na realitu, ve které již nejsme jedinými nositeli obecných kognitivních schopností.