My válku nezačali, on nemá plán. Proč se státy NATO nechtějí připojit k Trumpovu tažení proti Íránu?

Reakce z evropských metropolí jsou nezvykle ostré a přímočaré. Německý mluvčí prohlásil, že válka s Íránem nemá s NATO nic společného, a ministr obrany Boris Pistorius se otevřeně dotázal, co si Trump slibuje od hrstky evropských fregat, když situaci nezvládá ani mocné americké námořnictvo. Německo dalo jasně najevo, že se do zajišťování průlivu vojensky nezapojí, a zdůraznilo, že tuto válku nezačalo a není to jejich konflikt.

Krize v Zálivu je však urgentní, protože Írán efektivně zablokoval Hormuzský průliv pro téměř veškerou dopravu s výjimkou vlastních dodávek spojencům. Přestože krizi vyvolalo Trumpovo rozhodnutí zaútočit, dopady na světovou ekonomiku vyžadují rychlé řešení, které je však v nedohlednu. Britský premiér Sir Keir Starmer potvrdil, že jednání o „životaschopném plánu“ s partnery z Evropy i Zálivu probíhají, ale k žádnému rozhodnutí se zatím nedospělo.

Technologicky je situace komplikovaná, protože schopnosti odminování, které jsou nyní klíčové, byly v uplynulých desetiletích u většiny námořnictev opomíjeny. Británie v regionu poprvé po deseti letech nemá žádnou specializovanou loď na lov min a hodlá nasadit nově vyvinuté námořní drony. Tyto systémy však dosud neprošly skutečným bojovým testem. Podle Toma Sharpea, bývalého velitele britského námořnictva, se teprve v příštích týdnech ukáže, zda tato technologie v ostrém nasazení funguje.

Hrozba ze strany Íránu navíc není omezena pouze na miny. Revoluční gardy disponují ozbrojenými rychlými čluny, sebevražednými drony a pobřežními raketami. Íránské zdroje zveřejnily záběry z podzemních tunelů plných útočných prostředků, což naznačuje, že se Teherán na tento moment dlouho připravoval. Trump sice hovoří o „vyřazení špatných aktérů“ na pobřeží, ale spojenci se k takovým útokům, natož k pozemním operacím, staví velmi zdrženlivě.

Evropská unie prostřednictvím šéfky diplomacie Kaji Kallasové rovněž odmítla rozšíření svých námořních misí v oblasti. Stávající operace Aspides v Rudém moři disponuje pouze třemi plavidly a čelí zcela jinému typu hrozby než té, kterou představuje Írán. Zatímco u jemenských Húsíů šlo primárně o vzdušné útoky, Írán ohrožuje lodě ze vzduchu, z hladiny i zpod hladiny zároveň.

Francouzský prezident Emmanuel Macron se sice pokouší sestavit koalici pro doprovod plavidel, ale i on zdůraznil, že se tak může stát až po skončení „nejžhavější fáze“ konfliktu. Některé evropské vlády, například ta německá, chtějí od Izraele a USA nejdříve slyšet, kdy přesně plánují dosáhnout svých vojenských cílů, než začnou o nové bezpečnostní architektuře vůbec uvažovat.

Zmatení spojenci tak prozatím zůstávají v úzkých. Uvědomují si, že nečinnost není dlouhodobě udržitelná, ale zároveň nechtějí být zataženi do konfliktu bez jasného právního základu a promyšleného plánu. Jak poznamenal premiér Starmer, britští vojáci si zaslouží vědět, že jsou nasazováni na základě legitimních rozhodnutí a se strategií, která má hlavu a patu. V tuto chvíli však takový plán neexistuje.