Faktický vládce Íránu a mozek represí. Kdo byl Alí Larídžání?

Sedmašedesátiletý Larídžání nebyl v íránské politice žádným nováčkem, ale jeho vzestup k absolutní moci urychlila smrt nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího na začátku války. V lednu 2026 se stal klíčovou postavou při brutálním potlačování rozsáhlých protivládních protestů, za což na něj Spojené státy uvalily sankce. Podle západních zpravodajských služeb byl právě on „mozkem“ represí, které měly za cíl udržet stabilitu islámského systému za každou cenu.

Larídžáního kariéra byla fascinujícím spojením akademické hloubky a vojensko-politického pragmatismu. Narodil se v iráckém Nadžafu do vlivné klerikální rodiny a po návratu do Íránu vystudoval matematiku a počítačové vědy. Později získal doktorát z filozofie a stal se uznávaným odborníkem na dílo německého myslitele Immanuela Kanta. Tato intelektuální výbava mu vynesla pověst pragmatika, který se spíše než na náboženskou ideologii soustředil na efektivitu státního aparátu.

Jeho politická dráha začala v Revolučních gardách (IRGC) během války s Irákem v 80. letech. Postupně prošel funkcemi šéfa státního rozhlasu a televize, hlavního jaderného vyjednavače a po dobu dvanácti let byl předsedou íránského parlamentu. Přestože se v minulosti několikrát neúspěšně ucházel o prezidentský úřad, jeho skutečná síla spočívala v úzkém spojenectví s Chameneím, kterému radil v bezpečnostních otázkách.

S vypuknutím otevřeného konfliktu s Izraelem a USA v roce 2025 se Larídžání vrátil do popředí jako šéf národní bezpečnosti. Na sociálních sítích i ve veřejných projevech často provokoval amerického prezidenta Donalda Trumpa. Prohlásil například, že válku nelze vyhrát pomocí „pár tweetů“ a že Írán je připraven na dlouhý konflikt, který Washingtonu přinese trpké vystřízlivění.

Izraelská média uvádějí, že osudným se Larídžánímu stal úkryt v jednom z teheránských bytů, kde se v době útoku nacházel i se svým synem. Přestože byl Larídžání primárním cílem a věděl, že je na izraelském seznamu, ještě minulý pátek se demonstrativně objevil na veřejnosti při pochodu ke dni Al-Quds, kde mával svým příznivcům a snažil se ukázat neohroženost režimu.

Jeho smrt představuje pro Írán drtivou ránu nejen v oblasti vojenského velení, ale i v rovině vnitropolitické stability. Larídžání dokázal díky svým rodinným vazbám (jeho bratr Sadegh byl šéfem soudnictví) tmelit různé frakce uvnitř režimu. Izraelský ministr obrany Katz v této souvislosti uvedl, že hon na íránské vedení bude pokračovat, dokud nebude hrozba zcela eliminována.

Larídžání byl zastáncem tzv. „nezamu“ – systému islámské vlády, pro jehož přežití byl ochoten obětovat cokoli. I když byl v minulosti považován za „umírněného konzervativce“, v posledním roce se profiloval jako tvrdý válečný lídr, který v březnu 2025 varoval, že pokud bude Írán napaden, nebude mít jinou možnost než urychleně vyvinout jaderné zbraně.

Zajímavostí je, že Larídžáního rodina pocítila tlak konfliktu i v zahraničí. Jeho dcera Fatemeh, která studovala a pracovala jako lékařka v USA, se stala terčem protestů íránské diaspory v Atlantě. Pod tlakem veřejnosti a amerických zákonodárců, kteří její přítomnost označili za bezpečnostní riziko, byla nakonec ze svého místa propuštěna.

Izraelský náčelník generálního štábu Eyal Zamir naznačil, že noční operace v Teheránu nebyla zaměřena pouze na Larídžáního, ale i na další vysoké představitele, kteří se podíleli na řízení teroristických aktivit v regionu. Zamir zdůraznil, že likvidace takto vysoce postavených cílů má zásadní dopad na operační schopnosti Íránu v celém regionu.

Zatímco Izrael oslavuje „eliminaci“ klíčového nepřítele, Teherán se k úmrtí svého bezpečnostního šéfa zatím oficiálně nevyjádřil. Mlčení režimu může naznačovat chaos v nejvyšších patrech moci, kde po ztrátě Larídžáního vzniká nebezpečné mocenské vakuum v již tak kritické době.

Pro prezidenta Trumpa je smrt Larídžáního důkazem účinnosti jeho strategie maximálního tlaku, i když válka stále způsobuje otřesy na světových trzích s energiemi. Larídžáního varování, že „Írán se nenechá zastrašit těmi, kteří jsou větší než Trump“, se v kontextu posledních událostí jeví jako jeho poslední marný vzdor.