ANALÝZA | Útok na Charg je zlomovým bodem války. Američané se jej mohou pokusit obsadit

V noci na sobotu provedly Spojené státy na tento ostrov masivní nálet, který prezident Donald Trump označil za jednu z nejničivějších bombardovacích operací v dějinách Blízkého východu. Útok byl veden s chirurgickou přesností tak, aby „zcela vyhladil“ vojenské kapacity Íránu na ostrově, ale zároveň ponechal nedotčenou klíčovou ropnou infrastrukturu.

Americké velení CENTCOM upřesnilo, že cílem více než 90 zásahů byly sklady námořních min, bunkry s raketami, letištní zařízení a systémy protivzdušné obrany. Videozáznamy geolokované stanicí CNN potvrdily zničení ranveje a kontrolní věže místního letiště. Íránská státní média sice potvrdila sérii explozí, ale zároveň zdůraznila, že exportní kapacity zůstávají v provozu.

Prezident Trump tento selektivní přístup označil za akt určité „zdrženlivosti“. Jasně však varoval, že pokud Írán nepřestane blokovat Hormuzský průliv a ohrožovat volnou plavbu lodí, rozhodnutí ušetřit ropné věže okamžitě přehodnotí. Ostrov Charg tak momentálně slouží jako jakési rukojmí, kterým Washington tlačí na Teherán.

Důležitost ostrova pro íránský režim nelze podcenit. Ropa z velkých polí jako Ahváz či Marun proudí potrubím právě sem, kde hluboké vody umožňují kotvení obřím supertankerům. Podle analytiků z JP Morgan Írán v týdnech před útokem zvýšil export na rekordní úroveň, aby se předzásobil financemi, přičemž největším odběratelem zůstává Čína.

Skladovací kapacita ostrova se odhaduje na 30 milionů barelů, z nichž je aktuálně podle dat Kpler naplněno asi 18 milionů. Jakýkoliv přímý zásah do těchto zásobníků by pro Írán znamenal ekonomickou katastrofu. Opoziční lídr Jair Lapid dokonce prohlásil, že zničení tohoto terminálu by mohlo položit íránský režim na kolena.

Írán na útoky reagoval okamžitou hrozbou. Teheránské vojenské velení varovalo, že pokud dojde k poškození energetických staveb na Chargu, Írán v odvetě promění v „hromadu popela“ ropná zařízení v celém regionu, která patří spojencům USA. To vyvolává obavy z totální destabilizace Perského zálivu a nekontrolovaného růstu cen paliv.

Vojenští experti, jako například bývalý brigádní generál Mark Kimmitt, poukazují na to, že USA se nyní snaží zasáhnout samotné „srdce ekonomiky“ Íránu. Pokud by k úplnému zničení terminálu došlo, obnova by Íránu mohla trvat měsíce, ne-li roky, a to i kvůli přetrvávajícím západním sankcím, které ztěžují přístup k moderním technologiím.

Atmosféru dále vyostřuje zpráva o vyslání námořní jednotky rychlé reakce čítající asi 2 500 mariňáků a námořníků do oblasti. Mezi analytiky se začíná spekulovat o možnosti, že by USA mohly ostrov Charg přímo obsadit. Taková operace by vyžadovala významné pozemní síly, k jejichž nasazení se Trumpova administrativa zatím stavěla zdrženlivě.

Obsazení ostrova by však Íránu uštědřilo zdrcující ránu. Nejenže by se zastavil přísun financí pro Revoluční gardy, ale USA by získaly strategickou platformu jen 25 kilometrů od íránského pobřeží. Pentagon se k těmto spekulacím odmítá vyjádřit, ale historicky jsou tyto jednotky využívány právě pro obojživelné operace a bleskové nájezdy.

Írán již dříve ukázal, že je schopen zasáhnout energetické cíle v okolních zemích, jako jsou Omán či Bahrajn. Válka se tak přelévá do fáze, kdy v sázce není jen vojenská dominance, ale i dostupnost pitné vody pro miliony lidí v regionu, pokud by Írán začal útočit na odsolovací stanice svých sousedů.

Justin Crump, bezpečnostní analytik, se domnívá, že Trump se snaží Írán odstrašit tím, že mu ukazuje, co všechno by mohl ztratit. Na druhou stranu, úplné zničení ekonomické budoucnosti íránského lidu by mohlo mít kontraproduktivní účinek na snahy o vnitřní svržení tamního režimu, o kterém prezident dříve mluvil.