PŮVODNÍ ZPRÁVA | Rusko je autoritářské, za „fašistický“ stát bych ho ale neoznačil, říká expert pro EZ a vysvětluje důvody

Za fašistické označil Rusko například uznávaný americký historik Timothy Snyder. Lukáš Visingr však radí být s takovými výroky spíše zdrženlivý. „Slovo fašismus je strašně oblíbené. Používá se na kdeco. Pro žurnalisty a politiky je to chytlavé slovo, ale politologové se snaží to slovo používat co nejméně. A když, tak jedině tam, kde je to na místě,“ vysvětlil expert.

Fašismus je ideologie či hnutí, které existovalo v určitém historickém kontextu. Fašismus jako takový je především typický pro Itálii 20. až 40. let minulého století. „Dnes má především historický význam. Pokud pomineme některé politické subjekty, které se k fašismu nebo nacismu otevřeně hlásí,“ pokračoval bezpečnostní expert.

Rusko je podle něj dnes autoritativní režim vykazující různé prvky. „Některé se dají spojovat s historickými fašistickými nebo nacistickými režimy. Ty se ale dají identifikovat i u spousty jiných diktátorských režimů a taky je neoznačujeme za fašistické,“ doplnil. V Rusku kupříkladu existuje vypjatý nacionalismus a zvyšující se míra ideologické indoktrinace společnosti. „Ale současně je tam i obrovské množství rozdílů. Rusko rozhodně není totalitní režim, ve kterém by Vladimir Putin a pár lidí okolo ovládali naprosto všechno. Tak to není a nikdy to tak nebylo.“

Visingr přiblížil, že Moskva evidentně zažívá mocenský zápas mezi různými skupinami, což nespadá do dokonale řízeného totalitního režimu. „Putinův režim se dlouhodobě snažil o politickou pasivitu obyvatelstva. Byla zde snaha lehce odtlačit lidi od politiky. Bylo to trochu jako taková tichá společenská smlouva u nás za normalizace. Režim řekl, že my budeme vládnout a vy nám to vždycky jen potvrdíte ve volbách. Jinak si dělejte víceméně co chcete,“ shrnul. 

Do války byla míra svobody slova v Rusku relativně velká. „Samozřejmě nesměl být přímo kritizován Putin a lidé kolem něj, ale třeba kritika byrokracie nebo korupce se nijak neomezovala. Byla povolena i kritika státních úřadů nebo armády,“ vyjmenoval Visingr. Zároveň však dodal, že se to s vypuknutím války začalo měnit. „Režim postupně začal utahovat šrouby. Od obyvatelstva se dříve vyžadovala pasivita a nyní se projevuje snaha ho více zapojovat do válečného úsilí. Teď je v Rusku jistá míra společenské mobilizace, což je rys, který je charakteristický pro fašismus. Proto se teď začalo říkat, že se z Ruska stává fašistický stát. Já bych to tak ale nikdy neřekl. Dnes na světě ani není stát, který bych označil za fašistický. Možná by někdo podotkl, že jestli ano, tak Severní Korea. V případě Ruska určitě ne.“

Teroristický stát je protimluv

V listopadu minulého roku pak po dlouhých debatách Evropský parlament označil Rusko za stát podporující terorismus. Mnohdy se vyskytují také vyjádření, že Rusko samotné je teroristický stát. I zde Visingr vyzývá k opatrnosti.

„Terorismus se používá jako slovo na kdeco. Když se ale podíváme na konsenzuální definici terorismu, tak jde o masové násilné činy, které jsou prováděny nestátními organizacemi s cílem dosažení politických nebo náboženských cílů. Rusko se samozřejmě dopouští množství válečných zločinů, ale ty se neřadí do definice terorismu,“ popsal.

Teroristický stát je tak v podstatě protimluv, jak uvedl. „Odborník by takový termín vůbec neměl použít. Pak je tady stát podporující terorismus, a to je jiná kategorie. Existují státy, které svou činností systematicky podporují nebo podporovaly teroristické organizace. Například dnešní Írán je stát podporující terorismus jako z učebnice,“ pokračoval.

Historicky byl podle bezpečnostního experta státem podporujícím terorismus například Sovětský svaz. „Rozsáhle podporoval všechny možné ultralevicové organizace v Evropě, Asii nebo Africe. Dnes to Rusko moc nedělá. Jediný problém je s wagnerovci. Někteří je oficiálně považují za teroristickou organizaci. Takové označení je ale politicky motivované. Je to žoldnéřská skupina, oficiálně soukromá vojenská organizace, spjatá s ruským establishmentem. Určitě nepředstavují teroristickou organizaci klasického střihu. Rusko neodpovídá definici státu podporujícího terorismus,“ vylíčil. 

Jediné státy, které by si Visingr troufl označil jako teroristické, jsou Islámský stát nebo Pásmo Gazy. „Ač se to spoustě lidí nelíbilo, tak Islámský stát nějakou dobu opravdu fungoval jako stát. Kontroloval nějaké území, vykonával tam určité veřejné služby a vybíral daně. Bin Ládin byl přes veškerou mediální snahu totální amatér. Nekontroloval nikdy nic. O tom se Usámovi nikdy ani nesnilo. Možná by se za takový stát dalo považovat Pásmo Gazy, které ovládá hnutí Hamás. To už se ale pohybujeme na dost pofiderním území,“ zhodnotil.

Na druhou stranu chápe, proč Spojené státy označily za teroristickou organizaci právě wagnerovce. „Umožňuje jim to uvalovat nové sankce a podobně. Wagnerovcům lze vyčítat opravdu leccos, ale nejsou teroristická organizace v opravdovém slova smyslu.“

Dále expert připomněl situaci ve Velké Británii a USA během druhé světové války. „Ve Velké Británii se během druhé světové války také staly věci, které by si Britové moc nedávali za rámeček. Existovala spousta politických odpůrců, kteří byli bez soudu internováni – třeba když vyjadřovali sympatie k Německu. I když se technicky nedopustili žádného trestného činu. Američané zase na svém území internovali Japonce,“ řekl. 

V Rusku je nyní výrazným problémem omezování svobody slova. „Jak se ve válce méně daří, tak kritizovat armádu může určitě jen určitá složka lidí. Smí se kritizovat ale jen to, že se bojuje špatně, což smí dělat například vojenští blogeři. Ale zase jen v omezené míře. Jak jsme nedávno viděli v jisté kavárně v Petrohradu, tak i tato svoboda má své meze. Myslím si ale, že než Rusko stihne dojít k totalitě, tak se rozpadne. Potom už nebudeme řešit, jestli jsou wagnerovci teroristická organizace, ale o tom, jestli náhodou nemají jaderné zbraně. To bude horší,“ varoval bezpečnostní expert.