KOMENTÁŘ VLADISLAVA CHVÁLY - Určitě jste to taky někdy zažili. Pozvali jste řemeslníka, aby něco v bytě opravil, on věc prohlédl a první, co prohlásil bylo: „Proboha, který pitomec vám to tady nainstaloval?!“ Nevím jak Vám, ale mně to rozhodně moc důvěry v takového řemeslníka nepřidá. Co vede lidi k tomu, aby se snažili zvýšit svůj kredit ne tím, jak dobře věc udělají, ale tím, že plivnou na práci toho druhého? Je to snazší než něco udělat dobře?
Bohužel se to netýká jen opravářů aut, zedníků nebo instalatérů, (a zažil jsem to i s uklízečkou: „Proboha, kdo vám tady uklízel?!“), ale i nás lékařů. Většinu lidí před takovým znejišťujícím výrokem lékaře naštěstí chrání jistá stálost a věrnost jednomu lékaři ve zdravotnickém systému, ale čím je lékařů více, a čím záhadnějším problémem člověk trpí, tím více riskuje, že se dozví něco jako: „Proboha, kdo vám tohle operoval!?“ Jistě, v zemi, kde se lékaři neučí ani základům komunikace, nebude o takové situace nouze.
Ale naprostou záhadou mi je, proč se sžíravé kritiky medicíny v médiích často dopouští lidé, kteří se ohánějí svým zájmem o psychosomatickou medicínu. Hnízdil, Vojáček, Klímová. To jsou dnes mediální hlasy, přes které společnost vnímá psychosomatickou medicínu. Ne že by byli jejími oficiálními představiteli. Jen jsou hodně slyšet a hodně se jí ohánějí, formálním vzděláním v psychosomatice často ani neprošli. Hnízdil jistě pomohl téma zviditelnit, ale dnes si už dělá jen reklamu na úkor psychosomatiky, a té dělá spíš medvědí službu.
Když pak prosazujeme vzdělávání lékařů v psychosomatice na oficiálních místech, narážíme na velký odpor především kvůli jeho výrokům. „Aha, psychosomatika?! To je ten Hnízdil?!“ zvedají obočí všichni, se kterými na úřadech jednáme. Skandál kolem Jarmily Klímové ani nemusím připomínat! Kromě toho, že říkají lidem, aby žili zdravěji, a všímali si třeba svých vztahů více než bolestí, útočí na celou medicínu. Stejně, jako ti zmínění řemeslníci: „Paninko, kdo vám proboha tohle poradil?!“
Ne že by na naší medicíně nebylo co kritizovat. Ale to je snad možné i z pozice běžného odborníka, nebo ne? Dokonce by nejspíš bylo věrohodnější a účinnější, kdybychom měli odvahu psát a mluvit o tom, co klasické medicíně schází, jak často vázne komunikace s pacienty a že na ni nemáme dostatek potřebného času, nebo jaké léčebné postupy bychom rádi změnili a z různých důvodů to nejde. Kritika ale nebývá v naší branži moc populární téma, přestože diskuse na konferencích bývají často bouřlivé.
Typický začátek takového „diskusního“ příspěvku začíná: „Nejhorší na tom, co jste říkal, pane kolego, je…“ a následuje cokoli, co udělá z přednášejícího naprostého pitomce. To nebývá ovšem pokus o zlepšení oboru, ale obvykle jen zápas o pozici v hierarchii mezi odborníky.
Když přijde kritika zvenčí, třeba od Ivana Illicha (Ivan Illich: Limity medicíny, 2012), Stanislava Komárka (Stanislav Komárek: Spasení těla. Moc, nemoc a psychosomatika. Ml. Fronta, 2005) nebo nejnověji od Timothy Snydera (Timothy Snyder: Nemocná Amerika, 2020), lékařská komunita se jen stáhne do obrany, jako by se nás to netýkalo. Výsledkem takové kritiky pak je jen vzestup nedůvěry lidí k medicíně a možná i k vědě obecně. To by nemuselo tolik vadit, je dobré, když jsou lidé opatrní a spoléhají se více sami na sebe než na „všemocného“ pana doktora.
Ale pokud rostoucí nedůvěra zhorší šanci medicíny uspět v rozsáhlé pandemii, začíná to být velký problém. Zažíváme to, nikoli jen u nás, s očkováním. Co je nám platné, že umíme v neuvěřitelně krátkém čase vyrobit očkovací látku, která by mohla zastavit pandemii nového coronaviru, když nedůvěra lidí znemožní aplikovat ji v takovém rozsahu, v jakém by to bylo třeba? Nejspíš si za to můžeme sami.
Typickou ukázkou strachu celé populace, se kterým by bylo třeba pracovat a neděje se to, je neustálé omílání významu a důležitosti očkování. Zde se míjí příčina a důsledek. Pediatři ve svých ambulancích marně vysvětlují potřebnost očkování a jejich profity pro děti. Možná by bylo lepší pracovat s úzkostí a strachem matek, vnímat jejich volání po autonomii a porozumět tomu, že chtějí o svých dětech „samy rozhodovat“. Že se chtějí na diskuzi spolupodílet. Z psychologie víme, že dítě prožívá matčiny silné emoce skrze ni a spolu s ní. Pro lékaře orientovaného v psychosomatice, není nepochopitelné, že emoční stav dítěte ovlivňuje reakci jeho organizmu na očkování. Kdybychom více pracovali s úzkostí a strachem matek, nežádoucích účinků by bylo méně. A kdybychom ho brali vážně i při výzkumu, dávno bychom rozuměli tomu, proč je v populaci takový odpor k očkování, tomu nejlepšímu, co medicína vynalezla.
Bio-psycho-sociální přístup, který zní v definici zdraví a nemoci dle WHO, v běžné lékařské praxi u nás chybí a zůstává většinou jen na papíře. Ano, to je ta psychosomatika. Psychosomatika, která zlepšuje naši medicínu zvyšováním schopností lékařů domlouvat se se svými pacienty, schopností porozumět nejen biologickým, ale také psychosociálním aspektům stonání. Ta medicína, která učí lékaře být svým pacientům dobrým průvodcem v jejich stonání, ať je sebetěžší.
Ale plivnout na práci kolegů jen proto, že jsem zahlédl, že nemoci nedělají jen viry a bakterie, ale také naše vztahy, ve kterých žijeme, vede jen k diskreditaci psychosomatického myšlení a hází přes palubu práci mnoha obětavých lékařů v tomhle státě. Jako předseda Společnosti psychosomatické medicíny chci vyzvat tyto samozvané psychosomatiky, aby přestali útočit na ostatní lékaře a dělali si reklamu výhradně dobrou léčbou nejtěžších, totiž psychosomatických pacientů.
Autorem komentáře je MUDr. Vladislav Chvála, vedoucí Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci. Rodinný terapeut a expert na psychosomatickou medicínu.
Související
Vakcína s čipem je nesmysl. Potřebujeme očkovat 100 tisíc lidí denně, říká pro EZ lékař
Komentář lékaře: Proč jsme nejlepší na světě v přenosu koronaviru?
Vladislav Chvála (sexuolog) , zdraví , očkování , Covid-19 (koronavirus SARS-CoV-2) , lékaři , Zdravotnictví
Aktuálně se děje
před 5 minutami
ANO vyzvalo vládu, aby zveřejnila částku, kterou Česko přispěje na nákup munice pro Ukrajinu
před 14 minutami
Miloš Zeman chce na Slovensko, ale zůstává v Motole. Zdravotní stav se zlepšuje
před 37 minutami
I kdybychom zastavili změny počasí, některé ledovce už nezachráníme, varují vědci v nové zprávě
před 57 minutami
Aktuální počasí: Silný vítr doprovodí studenou frontu, platí výstraha
před 1 hodinou
Naše vojáky na Ukrajině nechceme, řekli rozhodně Poláci. Jednotky NATO taky ne
před 1 hodinou
Rusko vyslalo na Ukrajinu další rakety a drony. 26 jich armáda sestřelila
před 1 hodinou
Otevírací doba obchodů o Velikonocích. Zatím není třeba s nákupem spěchat
před 2 hodinami
Dnes je Zelený čtvrtek, významný den spojený s Poslední večeří
před 2 hodinami
Změna času ovlivní i noční vlaky. České dráhy upozorňují na zpoždění
před 2 hodinami
OSN zjistila, kolik jídla lidé vyhodí do koše. Mluví o "globální tragédii"
před 3 hodinami
Už žádný Xbox a PlayStation. Putin nařídil vládě, aby vymyslela, jak vyrobit vlastní herní konzole
před 3 hodinami
Orbán má nového nepřítele. Jeho někdejší člověk odstartoval korupční kauzu ve vládních kruzích
před 4 hodinami
Princezna Kate způsobila šok i lidem ze svého okolí, zní z Británie
před 4 hodinami
Putin promluvil o napadení Česka a Polska
před 5 hodinami
Teplé počasí dlouho nevydrží. Po Velikonocích se ochladí
včera
Netanjahu vysvětlil, proč po rozhodnutí RB OSN zrušil návštěvu USA
včera
Vyhořelá katedrála Notre-Dame se otevře návštěvníkům ještě letos, tvrdí Paříž
včera
Ministerstvo shání další vakcíny proti černému kašli. Zájem je extrémní
včera
Kia EV9 slaví dvojnásobné vítězství v soutěži World Car Awards 2024
včera
Česko dá další peníze na munici pro Ukrajinu, rozhodla Fialova vláda
Prezenční studenti v doktorském studijním programu na vysoké škole by měli mít zákonem garantovaný příjem, který bude vyšší než minimální mzda. Počítá s tím návrh novely zákona o vysokých školách, který odsouhlasila vláda na středečním jednání. Projednala také návrh nového zákona o integračním sociálním podniku a schválila další příspěvek na dodávky munice Ukrajině v rámci tzv. české iniciativy.
Zdroj: Jan Hrabě