GLOSA | Události Petra Nutila: Pechfogl Babiš, motýle a medvědi

Po půlroce hybridní kampaně se Andrej Babiš přestal schovávat a v nejzazším možném termínu tedy rozhodl, že na toho prezidenta bude kandidovat. Teda řeknu vám, ten člověk má strašnou smůlu.  Posuďte sami: 

- Vstoupit do KSČ nechtěl, ale donutila ho k tomu jeho matka.
- Stát se udavačem STB nechtěl, ale jiní estébáci ho přemluvili. 
- Po revoluci nechtěl do politiky, ale šel do ní, protože to všichni dělali blbě.
- Když už v politice byl, nechtěl do vlády, ale nakonec šel.
- Pak nechtěl být premiér, pak chtěl v politice skončit, když nebude premiér. Nevyšlo mu nic z toho. 
- No a pak nechtěl být prezident, akorát hnutí ANO nečekaně nenašlo nikoho lepšího, kdo by to za něj mohl dělat.

To je sakra pořádná porce smůly na jednoho nešťastného Slováka, nemyslíte?

Ti Češi ho furt strkají z místa na místo a nutí ho dělat, co on nechce. Smutný příběh celoživotního pechfógla. Tak vás prosím, milí a drazí spoluobčané, už ho netrapte a dejte mu pokoj, ať má taky konečně aspoň v důchodu čas na ty svoje lemure, motýle a Monike. Bylo by fajn, aby už Andrej nemusel brát homeopatika na křivdu a konečně našel své pravé já. Tak mu pomožte a nevolte ho. Aspoň už na něj pořád nebude nějaká kampaň zlých novinářů.

Asi aby mu to nebylo líto, svatému Andrejovi přispěchal hned po oznámení kandidatury na pomoc jeho holdingový tisk, zapojil své investigativní oddělení a odhalil pravou tvář velkého a věčného vůdce a v severokorejském duchu za ním na mítink vyslal své reportéry. Ti popsali jasně, jednou a provždy, jak lid svého spasitele miluje… „Pane Babiši, počkejte na mě…,“ volala asi sedmdesátiletá důchodkyně a opírajíc se o berli měla v úmyslu dostat se co nejblíž. Ten se ale otočil a rázně zamířil k ní. Objal ji. V ten moment vyhrkly důchodkyni slzy…
Krásné, viďte. Jedno oko nezůstalo suché.

Připomnělo mi to lyrický a láskyplný Kim Čong-ilovský jazyk, s nímž oblažoval svého šéfa zkraje mandátu hradní mluvčí Jiří Ovčáček, který dokázal napsat na Twitter i takovéhle perly, jako „Před mítinkem se přehnala sněhová bouře. Jakmile se ale hlava státu objevila, vyšlo nad Krušnými horami slunce…“

Ať tak či tak, ani čeští vůdcové Babiš se Zemanem, ani jejich nohsledi a novináři nesahají skutečným profesionálům ze Severní Koreje ani po kotníky. Nejen že – jak praví oficiální životopisy - Kimovo zrození bylo předpovězeno vlaštovkou, doprovázeno dvojitou duhou a objevením nové hvězdy, on se také naučil mluvit už v osmi týdnech a na základní škole káral učitele za chyby ve výkladu. Kromě toho dokázal taky během tří let, která strávil na univerzitě, napsat více než 1500 knih a posléze složil šest oper. A mimochodem, nad jeho úmrtím plakala i příroda a medvědi v zármutku bezradně postávali kolem lesních cest.

Tak to by stačilo. Pojďme k dalším zprávám ze žhavé současnosti.

V okupovaném ukrajinském Melitopolu byla sovětským okupačním vojskem (pardon, vlastně ruským) znovu vztyčena socha komunistického revolucionáře Vladimira Iljiče Lenina. Ukrajinci jí odstranili v roce 2015 a jak se zdá, když dají bolševikovi rok, maximálně dva, budou jí sundávat znova.

Česká republika přestala splňovat i poslední maastrichtské kritérium nutné pro vstup do eurozóny. To se vlastencům asi oddechlo.

Na Šumavě poprvé sněžilo.

„Rok 2023 bude silný, hluboký až mystický rok, ve kterém nebude místo pro lži a faleš,“ nechala se slyšet numeroložka a spirituální koučka Monika Ben Thabetová. Tak děkujeme, poznamenáváme si a mrkneme na konci příštího roku, jak to dopadlo, ju?