GLOSA | Jsou přibývající excesy hokejových fanoušků projevem úpadku české společnosti?

Zpočátku mi dovolte osobní vzpomínku na mé dětství tolik spojené s extraligovým play-off. Jako divák se na něho dívám osobně už 26 let, vzpomínám na doby, kdy se extraligovými kluzišti proháněli Radek Duda, Josef Beránek, Michal Sup, Michal Broš, Petr Ton, David Výborný, Roman Stantien, Peter Pucher, Petr Leška nebo třeba Petr Čajánek a kdy trénovali Miloš Říha starší, František Výborný, Ernest Bokroš nebo Vladimír Růžička. Kdykoli, kdy začal hokejový maraton zvaný play-off, byla to známka toho, že je jaro a vzhledem ke stále překotnějšímu běhu světa je dobře, že takovou konstantu (kterých je v současnosti už jednou z mála) v životě máme.

Tehdy – kolem roku 2000 – se mi pochopitelně svět překotný nezdál a rozhodně nebyl tolik zahuštěn informacemi jako dnes, kdy takovýto přehršel informací urychluje nejen běh světa, ale vlastně i život. Svět byl z mého pohledu daleko klidnější a stejně tak i lidé. Tehdy při sledování extraligového play-off si nepamatuji, že by za dobu mého dětství k nějakým excesům ze strany fanoušků docházelo.

Tehdy byl na tom v tomto ohledu u nás hokej daleko lépe než fotbal. Ten nebyl zdaleka na takové úrovni jako je dnes, co se týče návštěvnosti a co se týče kreativity fotbalových fanoušků v choreech, kterými dnes pozvedávají atmosféru na tuzemských fotbalových stadionech. Ve srovnání s dobou před 20-25 lety byla tehdy většina fotbalových stadionů daleko horší a o trávnících ani nemluvě. A jeden fotbalový incident z tehdejší doby za všechny, vzpomeňte si na inzultaci pomezního rozhodčího při duelu Bohemians versus Sparta.

Zatímco i díky daleko lepší infrastruktuře z českého fotbalu problémy s fanoušky mizí, nyní se karta v tomto ohledu obrací v neprospěch českého hokeje, který se dlouhá léta právem kasal, že v chování fanoušků je na tom lépe než fotbal. Možná je to je náhoda (a rád bych tomu chtěl věřit), ale to, že se stane několik incidentů ze strany fanoušků v krátké době za sebou, svědčí o tom, že je to mnohem hlubší problém.

Série excesů začala už těsně před koncem základní části hokejové extraligy, kdy nejprve v utkání Kladna s Třincem se popral kladenský fanoušek s hráčem Ocelářů Kurovským po sérii urážek. V předposledním kole v duelu Olomouc - Kladno pak zase domácí příznivci házeli předměty na led těsně před koncem zápasu a neustále tak přerušovali hru, jakkoli zprvu takovým způsobem dávali vědět, že je v hledišti zraněný jeden z fanoušků. V rámci předkola play-off v duelu Litvínov versus Třinec pak pro změnu fanoušci lili pivo jak na hráče, tak rozhodčí. Nejnovějšími případy jsou pak ty ze čtvrtfinále Mladá Boleslav versus Hradec Králové, kdy hostující příznivci nepochopitelně odmontovali šrouby z plexiskla u mantinelu a v Karlových Varech pak tamní fanoušci pokřikovali nechutné urážky na brněnského kustoda, kterému nevydržely nervy a jednoho z fanoušků fyzicky napadl.

Kdyby se jednalo o náhodu, nebylo by takovýchto incidentů tolik za sebou, v takovém případě se tak jedná o hlubší problém naší společnosti. To, že nejsme schopni navzájem spolu kultivovaně komunikovat, přestože ten druhý má jiné názory na svět, už jsem si bohužel zvykl. Zvláště v politice, která je zrcadlem naší společnosti, je to pochopitelně vidět daleko více a vzhledem k budoucnosti si nejsem osobně jist, zda je to dobře. A to nemluvě o evropských a světových lídrech, kde to může mít dopad ještě katastrofálnější.

Ukazuje se však, že mor v podobě neschopnosti spolu normálně mluvit a diskutovat bez invektiv a nálepek, které mohou vyvrcholit fyzickými napadnutími, naschvály a dalšími nepochopitelnými kroky, se dostal pod kůži společnosti a že to není jenom o politicích.

Protože už je takových incidentů v extraligovém hokeji na mě až příliš, měli by se více ozvat samotné kluby a hráči, kteří by jistě uvítali, kdyby se více hrálo a mluvilo se o jinak vždy krásném hokeji v play-off, spíše než o problémových fanoušcích. Když existují různé akce, jako když třeba na Spartě vzdávají hold bezpečnostním složkám, nebo když se hraje o kapku lepší hokej, kdy se pomáhá lidem s leukémií, anebo když některý z klubů v rámci Mezinárodního dne žen vzdá prostřednictvím svých hráčů hold ženám, má to vždy v hokejové obci velký ohlas a dopadá to na úrodnou půdu. Jsem přesvědčen, že v případě zlepšení kultivovanosti ve společnosti by kluby nějakými takovými podobnými akcemi výrazně přispěli.

Jsem ale zároveň také přesvědčen, že každý musí začít u sebe ve své rodině. Je logické, že oproti době před dvaceti lety už vyrostla v naší společnosti nová generace rodičů vyrůstající v podstatě v moderní době bez pravidel a ti už vychovávají další generaci. Už se z mnoha pochopitelných i nepochopitelných důvodů nepraktikuje ve výchově dětí přísnost, kterou v rodinách znali naši předkové a děti se tak vychovávají takříkajíc volnějším způsobem, a i ve školách ztrácejí učitelé svou autoritu.

Ke všem již výše zmíněným excesům přidávám postřeh jedné z fanynek na Facebooku, která zveřejnila svůj zážitek z Třince, kdy na ni a její rodinu pokřikovali a nadávali děti jiné rodiny, ovšem jejich rodiče proti jejich jednání nikterak nezakročili.

Neříkám, že by se mělo v každé rodině vychovávat kromě jiného tvrdou a přísnou rukou, toho zastáncem rozhodně nejsem. Ale měl by se najít nějaký způsob, kdyby se mělo v každé rodině vysvětlovat, jaké chování je ještě ve společnosti, jakkoli na hokeji může být atmosféra emotivní, únosné a jaké už nikoli.

Pokud nebudeme schopni ukočírovat jak sami sebe a naše blízké a nebudeme schopni včas nalézt způsob, jak vysvětlit, co můžeme a nemůžeme, potvrdí se moje domněnka, že se pomalu ale jistě jedná o začínající úpadek naší společnosti.

Přeci jenom, chceme snad všichni, co jsme na stadionech, vidět hokej a odcházet se zážitkem především sportovním, přičemž sami hráči se snaží, aby byl pro nás všechny tím nezapomenutelným.