GLOSA | Trump, nejméně kompetentní americký prezident v historii. Díky němu USA dopadnou stejně jako Řím

Donald Trump nepřinesl stabilitu – přinesl chaos. Nejenže prohloubil domácí krizi, ale uvrhl Spojené státy do obchodní války s nejbližšími spojenci, jako jsou Kanada a Mexiko. Místo budování silných diplomatických vazeb systematicky oslabuje americké postavení na mezinárodní scéně. Evropští lídři přestali vnímat USA jako spolehlivého partnera, důvěra v americké vedení ochabla a nejbližší spojenci už otevřeně vyjadřují nespokojenost.

Kanadský premiér Justin Trudeau například formálně označil Trumpovo rozhodnutí uvalit vysoká cla za „hloupou věc“ – i když sám sarkasticky dodal, že Trump je „chytrý chlap“. Bylo jasné, že nejde o poklonu, ale o záměrnou urážku. Po osobních konfliktech, které s ním měl, si sotva může myslet, že Trump svou emoční nebo sociální inteligencí přesahuje patnáctiletého puberťáka. A přesně tak se také chová.

Trump nevnímá politiku jako službu občanům, ale jako arénu, kde může prosazovat jen sám sebe. Nezajímá ho nic jiného než jeho vlastní zájmy a neustálá potřeba být středem pozornosti. Jeho největší strach? Že by média přestala o něm psát a on by upadl v zapomnění.

Donald Trump jako by nikdy nevyrostl z fáze vzpurného adolescenta, kterého rozčiluje celý svět, trvá na tom, že věci budou jen po jeho, a okamžitě seřve každého, kdo se mu postaví do cesty. Přesto – nebo možná právě proto – mu Američané svěřili nejmocnější úřad na světě. A teď s úžasem sledují, jak jejich „zaměstnanec roku“ mění Bílý dům ve svůj osobní ring, kde se nehraje o prosperitu země, ale o jeho vlastní ego.

Americký prezident je dokonalým důkazem toho, že strach ze ztráty zaměstnání kvůli vlastní nekompetenci je zcela zbytečný. Pokud jste dostatečně neschopní, můžete to dotáhnout až do Bílého domu. Donald Trump svou nekompetenci opakovaně dokazuje a často ji ani neskrývá – naopak ji s neochvějnou jistotou servíruje světu. Jedním z jeho nezapomenutelných momentů bylo přiznání, že nemá tušení, kde leží Lesotho.

Pro běžného člověka možná není znalost této africké země nijak zásadní. Ale pro prezidenta Spojených států? Ten by měl mít v malíku nejen její polohu, ale také hlavní město, jméno hlavy státu a širší geopolitický kontext. Lesotho, byť malé, je suverénním státem, zcela obklopeným Jihoafrickou republikou, a má pro region strategický význam. Rozlohou odpovídá zhruba polovině České republiky a žijí zde přes dva miliony lidí.

Pro představu: Lesotho je africký stát, zcela obklopený Jihoafrickou republikou. Rozlohou odpovídá přibližně polovině České republiky a domov zde mají přes dva miliony obyvatel.

Překvapivá však není jen Trumpova neznalost Lesotha. Je s podivem, že Elon Musk, neformální „šéf šéfa“ Bílého domu, nad tímto přešlapem nepozvedl ani obočí. Jako přistěhovalec z Jihoafrické republiky by právě on – pokud už ne americký prezident – měl chápat důležitost tohoto malého státu pro regionální stabilitu. Ale zdá se, že některé geografické mezery ani jeho jinak ostrému úsudku nevadí.

Zastavme se na chvíli u Muska. Trump se rád a hlasitě vymezuje proti nevoleným byrokratům v americké vládě, ale zároveň jednu z nejmocnějších pozic v zemi přenechal právě jemu. Musk se tak postupně proměňuje v extrémně drahého, ale překvapivě neefektivního úředníka, který má údajně dohlížet na efektivitu vlády. Ironie? Větší už být nemůže.

Nazvat Donalda Trumpa nekompetentním se může někomu zdát příliš ostré. Pokud hledáte jemnější vyjádření, můžeme použít slova jako prohnaný, vynalézavý, lstivý či vypočítavý. Jenže právě tyto vlastnosti by měl americký prezident raději nechat stranou – vždyť na jeho rozhodnutích závisí svoboda a blaho celého národa. A jak už historie mnohokrát ukázala, pokud se místo odpovědného vládnutí dostane ke kormidlu člověk, který stát vnímá jen jako další soukromý podnik, může se taková hra vymknout kontrole s fatálními důsledky.

Ano, vlastnosti jako prohnanost, vynalézavost nebo vypočítavost mohou být v byznysu klíčem k úspěchu – a nelze popřít, že Trump jako podnikatel dosáhl mnoha vítězství. Jenže politika není obchod a stát není firma. Ve vedení Spojených států se podobné kvality mohou snadno proměnit ve zbraň namířenou proti samotné demokracii. Jakmile začne někdo řídit zemi jako korporaci – nebo, ještě hůř, jako svou soukromou dojnou krávu –, nevede to k prosperitě, ale k destrukci. V takovém případě nečeká jeho vládu ani občany nic jiného než pomalý a bolestivý úpadek.

Američané často s oblibou označují svou zemi za následníka Římské říše. Historicky je takové srovnání samozřejmě nepřesné, ale symbolicky v sobě nese určitou pravdu. Po dlouhá desetiletí neexistovala na světě tak silná, bohatá a vlivná velmoc jako Spojené státy. Jejich ekonomická, vojenská a kulturní dominance je nesporná, stejně jako kdysi byla ta římská.

Jenže stejně jako Řím, i Amerika dnes funguje jako impérium – a jeho osud závisí na tom, jak se vládnoucí elita staví ke svým občanům. Jakmile mocní přestanou sloužit lidu a začnou se soustředit výhradně na udržení vlastní moci, rozpad se stává nevyhnutelným. Dějiny už mnohokrát ukázaly, kam taková cesta vede. Lze to vyjádřit přímo a nekompromisně, nebo nejednoznačně a s nádechem osudové nevyhnutelnosti: vede to někam – a tím směrem se nikomu nechce.