Rodí se děti s nejasným a nebo obojím pohlavím

Každý rok se v Německu narodí odhadem 80 až 120 "intersexuálních" dětí. Jejich hormony fungují jinak než u většiny lidí a mohou mít mužské či ženské pohlavní orgány, anebo kombinaci obojího. Ve společnosti, kde se spousta věcí odvíjí od pevného rozlišení mezi oběma pohlavími, vyvolává nejistota v tomto ohledu spoustu zmatků mezi rodiči, lékaři i úřady. Od prosince 2010 Německá národní etická rada pověřená federální vládou zvažuje, jak zajistit, aby tyto děti mohly důstojně žít. Konzultovala tento problém s experty z lékařských, právních i sociologických komunit, stejně jako se samotnými intersexuály, a během následujících týdnů má zveřejnit svou zprávu. Dvěma hlavními otázkami je, zda by mělo být zavedeno "třetí pohlaví", a jestli by se měly provádět operace měnící intersexuály v muže nebo ženu; pokud ano, pak v jakém věku a za jakých podmínek. V minulosti byly intersexuální děti operovány během prvního roku života s předpokladem, že časné vymezení jejich mužského nebo ženského pohlaví předejde budoucím traumatům. V této praktice se stále pokračuje. Profesor Olaf Hiort ze Šlesvicko-holštýnské univerzitní kliniky, odborník na pohlavní vývoj, je přesvědčený, že je třeba sestavit instrukce a vytvořit speciální střediska, která budou poskytovat návody a informace jak pro lékaře, tak pro rodiče intersexuálních dětí. Lékařská historička Ulrike Klöppelová z berlínské Humboldtovy univerzity poukazuje na skutečnost, že dosud byl výzkum založený na lidech narozených jako intersexuálové, kteří byli později přeoperováni na muže nebo ženy. "Ale mělo by to být naopak," řekla. "Otázka by měla stát: Mají intersexuálové, kteří nebyli přeoperováni, horší životní zkušenosti?" Klöppelová věří, že by se pozornost měla soustředit na to, co by oni sami pokládali za užitečné ve svém životě: "To by bylo vědecké," prohlásila. "Tak, jak jsou věci nyní, je to jednostranné a nezbývá prostor pro důkazy jdoucí proti převládajícímu přístupu," dodala. Také Diana Hartmannová je přesvědčená, že klíčové je větší množství informací - ne kvůli léčbě, ale proto, aby otevřely samu problematiku pohlaví, sexuality a intersexuality. Skoro každý, věří Hartmannová, má nějaký problém se svým vzhledem nebo sexualitou. "Nikdo nemůže říct: 'Jsem naprosto normální'," prohlásila. Také proto má osobně značné výhrady k zavedení "třetího pohlaví", protože to by podle ní vedlo jen k ještě větší izolaci intersexuálních osob. "Kdo patří ke třetímu pohlaví? A kdo k prvnímu nebo druhému?" ptá se Hartmannová. V současnosti podle německého zákona musí být základní údaje o dítěti včetně pohlaví - chlapec nebo děvče - zaregistrovány během týdne od narození. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena, ale ne až do doby, kdy dítě dosáhne puberty. Z tohoto důvodu mnozí prosazují zavedení třetí kolonky vedle pohlaví mužské/ženské. Ale co by v ní mělo stát? Klöppelová by byla pro, aby se označování pohlaví zrušilo úplně, anebo alespoň odložilo do doby, kdy může každý sám za sebe rozhodnout, kým chce vlastně být. A Olaf Hiort si myslí, že by se mělo určit, za jakých okolností rozdělování na dvě pohlaví je třeba - a kdy ne. "Je zdravé?" je obvykle první otázka, kterou rodiče kladou po narození potomka. Po ní obvykle následuje: "Kluk nebo holka?" Ovšem tahle otázka už by v budoucnu mohla znít jinak. Anebo by mohla být úplně vypuštěna.