KOMENTÁŘ | Hollywoodský herec, který změnil k nepoznání nejen Ameriku. Kdo skutečně byl Ronald Reagan?

O osm let později byla situace radikálně odlišná. Hospodářství zažívalo boom, Sovětský svaz se hroutil pod vlastní vahou a Amerika znovu věřila sama v sebe. Za touto proměnou stál muž, kterého mnozí podceňovali – bývalý hollywoodský herec s odzbrojujícím úsměvem a pevným přesvědčením, že Amerika musí být „městem na hoře“, vzorem pro celý svět. Kdo však Ronald Reagan doopravdy byl?

Narodil se 6. února 1911 v Tampicu ve státě Illinois do skromných poměrů. Prožil mládí v době hospodářské krize, která posílila totalitní ideologie ve světě a zažil na vlastní kůži, co znamená bída a nejistota. Pracoval jako sportovní komentátor v rádiu, než se stal hercem. Hollywood mu přinesl popularitu, ale politika se mu dostala pod kůži už během jeho působení jako prezident hereckého svazu Screen Actors Guild, kde bojoval proti komunistickému vlivu ve filmovém průmyslu.

Jeho cesta k politice byla postupná, ale s ohledem na nesporné charisma a schopnost lidi vést a předat jim svou vizi patrně nevyhnutelná. Původně demokrat, se v 50. letech stal přesvědčeným republikánem. „Opustil jsem Demokratickou stranu, protože ona opustila mě,“ říkával. Svůj politický talent poprvé naplno ukázal v roce 1964, když pronesl památný projev A Time For Choosing na podporu republikánského kandidáta Barryho Goldwatera, v němž emotivně zdůraznil své přesvědčení o důležitosti menších vládních zásahů. V roce 1966 byl zvolen guvernérem Kalifornie a v roce 1980 porazil Jimmyho Cartera v prezidentských volbách.

Ronald Reagan nastoupil do úřadu s jasnou vizí – oživit americkou ekonomiku, obnovit vojenskou sílu a postavit se Sovětskému svazu. Svou vizi o redukci rozbujelé administrativy doložil slavnými slovy: „Vláda není řešení našich problémů, vláda je problém,“ dal najevo, že hodlá deregulovat ekonomiku a snížit daně. Dalším jeho památným citátem je: „Nejděsivější slova, jaká v angličtině jsou: Jsem z vlády a přišel jsem pomoct.“ Jeho recept na nastartování hospodářství zafungoval a Spojené státy americké v 80. letech zažily jedno z největších období prosperity ve 20. století.

V zahraniční politice odmítl politiku ústupků vůči Sovětům. Když v roce 1983 nazval Sovětský svaz „impériem zla“, vyvolal tím v Moskvě šok. Rozjel obrovské zbrojení a jeho Strategická obranná iniciativa „hvězdné války“ přiměla sovětské vedení k závodu, který si nemohlo dovolit. Američané přitom záměrně Sověty navnadili i tím, že jim podsouvali informace o svých údajných průlomových vědeckých úspěších, které přitom porušovaly základy fyzikálních zákonů. Sověti se i tak pustili do vývoje technologií, který zákonitě musel skončit nezdarem. „Mír zajistíme jedině tehdy, když budeme silnější než naši nepřátelé,“ řekl jednou Reagan. I tato úvaha je nadčasová a stále platná.

Ronald Reagan rozhodně nebyl jen úspěšný prezident, i v jeho kariéře najdeme řadu sporných momentů či kontroverzních rozhodnutí. Jedním z nich byla i invaze na ostrov Grenadu proti místní diktatuře, která vyvolala kritiku i od spojenců USA. Byla to však relativně krátká operace, zároveň jasně čitelný signál Kubě i SSSR. Americká administrativa se také řídila heslem nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. To se týkalo i vyzbrojování afghánských povstalců proti sovětské intervenci. Tyto kroky je však třeba posuzovat v dobovém kontextu soupeření studené války.

Jako všichni politici používal i Reagan zkratky a nálepky, jednou z nich bylo označení někoho za liberála s negativní konotací. Tento pojem se tak na čas v předvolebních kláních raději nepoužíval. Dnes vidíme, že se opětovně vrací a to i přesto, že jeho význam se proměňuje v čase i s ohledem na okolnosti užití, jiný je v ekonomickém, jiný v politickém slova smyslu, jinak se vykládá v USA, jinak v Evropě. Reaganovo heslo udělejme Ameriku velkou s odstupem času okopíroval Donald Trump. Na rozdíl od něj se však prezident Reagan snažil obyvatele USA primárně sjednocovat a respekt si tím získal i u řady demokratů. Myslím, že řadu kroků současného prezidenta USA, včetně narušování základů transatlantické vazby, by tak Reagan chápal jen těžko. To je však pouze můj subjektivní dojem.

Reagan byl přitom všem osobnost plná paradoxů. Navzdory své tvrdosti se totiž jednalo i o muže dialogu. Když se ujal moci Michail Gorbačov, Reagan viděl v novém o 20 let mladším komunistickém vůdci příležitost. Jejich společné summity nakonec vedly k historické dohodě o omezení jaderných zbraní, a nakonec i k pádu železné opony. Když v roce 1987 v Berlíně pronesl památná slova „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“, stal se symbolem amerického odhodlání proti totalitě. O dva roky později Berlínská zeď skutečně padla.

Reaganova éra skončila v roce 1989, ale jeho odkaz v lecčems přetrvává. Amerika, kterou opustil, byla silnější, optimističtější a hrdější. „Vždy jsem věřil, že Amerika je největší nadějí světa,“ řekl na konci svého prezidentského období. Jeho styl byl jedinečný – kombinoval rozhodnost a důvtip. Když v roce 1981 přežil atentát, pronesl k chirurgům, kteří mu zachránili život: „Doufám, že jste všichni republikáni.“ Když mu později řekli, že atentátník John Hinckley byl duševně nemocný, reagoval: „Musel být blázen, když si myslel, že mě zastřelí, když nosím svůj šťastný kabát.“

V roce 1994 oznámil, že trpí Alzheimerovou chorobou. V dopise pokorně napsal: „Začínám cestu, která mě zavede k západu slunce mého života.“ I v nemoci si uchoval svou důstojnost a optimismus. Zemřel 5. června 2004, ale jeho odkaz žije dál. Ronald Reagan nebyl jen prezidentem, byl symbolem víry v Ameriku, svobodu a jednotu jejího lidu. Ať už si o něm myslíme cokoliv, jedno je jisté – změnil svět a podobně jako např. i u Tomáše Garrigue Masaryka je zajímavé, jak často a rádi politici hovoří o tom, kým kdo byl, ale nelehkou životní cestu formující charakter zná a připomíná málokdo. Skutečného státníka přitom dotváří i to, když dělá těžká rozhodnutí, která automaticky neprovází potlesk davu a jejichž váhu jsme mnohdy schopni docenit až s odstupem času.