Íránský režim zdrcený válkou míchá víru s nacionalismem. Jde o nebezpečnou hru, problémy ale nezakryje

Po ničivém ozbrojeném střetu s Izraelem, do něhož se krátce zapojily i Spojené státy, se Írán nachází ve stavu těžké rekonvalescence. Země utrpěla vážné škody, její obranné kapacity byly zdecimovány, jaderný program zničen a zaznamenány byly také civilní ztráty. Přesto se íránské vedení snaží situaci využít – místo aby se propadlo do beznaděje, vsadilo na posílení národní identity prostřednictvím propojení šíitských rituálů s nacionalistickými symboly a mýty.

Tato strategie se projevuje ve veřejném prostoru i rétorice režimu. Během náboženského obřadu Ašúra zazněla vlastenecká hymna, což by dříve bylo nemyslitelné, jak informoval americký list New York Times. „Jsme svědky zrodu spojení šíitské identity a íránského nacionalismu – a je to výsledek útoku na Írán,“ zdůraznil Mohsen Borhani, profesor práva na Teheránské univerzitě.

V Teheránu i dalších městech se objevily billboardy s historickými a mytologickými postavami, které mají zdůraznit tisíciletou kontinuitu perské státnosti a připomenout odpor vůči vnějším nepřátelům. „Lidé nechtějí, aby domácí změny byly řízeny zahraničními vládami. Je to proti mé národní hrdosti, že nějaká země přijde, poruší mou zemi a zasáhne naše jaderná zařízení. Dobře, fajn, tento jaderný program není mým snem ani touhou, ale nakonec je součástí mé země a území,“ vylíčila Lida, která žije a pracuje v Teheránu.

Islámská republika se tak snaží oslovit nejen své tradiční příznivce, ale i sekulární nacionalisty, kteří byli dosud vůči teokracii rezervovaní. „Revoluční vedení si uvědomilo, že když jde do tuhého, je třeba se ponořit do nacionalistické rétoriky, aby se lidé semkli. Chtějí válku využít jako prostředek k posílení národní solidarity, která jim již mnoho let chybí,“ vysvětlil analytik Ali Ansari z Institutu pro íránská studia na Univerzitě v St. Andrews.

Zda tato taktika přinese kýženou loajalitu obyvatelstva, však zůstává nejisté. Někteří Íránci nově vzývaný nacionalismus přijímají jako výraz hrdosti, jiní ho považují za manipulativní pokus zakrýt nekompetenci režimu. „Obrat teokracie k nacionalismu ukazuje, že náboženství již samo o sobě nedokáže mobilizovat 90 milionů Íránců, zejména těch ve věku 30 let a mladších, kteří tvoří většinu populace,“ míní Borhani.

Přesto se zdá, že bezprostřední hněv z útoků Izraele a USA přehlušil vnitřní nespokojenost – dokonce i část podporovatelů vlády považuje v tuto chvíli protesty za nevhodné. Vláda toho využívá ke zpřísnění cenzury a zásahům proti disentu, přičemž se odvolává na potřebu jednoty v čase krize. „Je to umělý nacionalismus. Autentický nacionalismus vychází z ulic, z protestů, ze sdílené bolesti, ne z vládních pódií,“ vysvětlila Shahrzad, další z obyvatelek Teheránu, která studuje na zdejší univerzitě.

Jak podotkl Ansari, protesty nemohou zakrýt strukturální problémy v zemi na příliš dlouho. „Až se prach usadí a lidé začnou klást otázky, uvidí, že stále není voda, stále není plyn, stále není elektřina. Vše závisí na ekonomické renesanci země – a ta není možná,“ uzavřel.