ROZHOVOR: Film Bourák má především pobavit, reaguje Jarchovský na kritiku

ROZHOVOR - Do kin před nedávnem vstoupil nový film Ondřeje Trojana Bourák a netěší se zrovna příznivé odborné kritice. Nejvíce se naváží do scénáře, který "nemá smysl ani řád, nemá jasno, co, proč a komu chce sdělit." Přesto scénárista Petr Jarchovský chtěl především, aby nová komedie diváky pobavila, aby je přenesla přes všednodenní starosti a chmury. Prozradil to v rozhovoru pro EuroZprávy.cz.

Petr Jarchovský
doporučujeme

V čem dle vás tkví kouzlo „zastydlého puberťáka“?

Na jedné straně můžeme „zastydlého puberťáka“ vnímat negativně: jako muže nedospělého, nezodpovědného, sebestředného dětinu. Na druhé straně ale může jít o jistý pud mužské sebezáchovy, způsob, jak si zachovat životní energii, neumrtvovat v sobě chlapectví, životadárnou hravost, tvůrčí potenci a smysl pro dobrodružství. Možná, že jde o boj s krizí středního věku, o strach z vlastní konečnosti, moment, kdy chlap najednou vidí na konec tunelu a pokusí se zařadit „zpátečku“ směrem ke svému dospívání. Což není bez rizika a může to mít někdy fatální následky pro něj i jeho blízké.

Takové dilema řeší i postava Ládi Richtera alias Bouráka ve filmu. Jeho pokus nenechat se ubíjet neutěšenou životní realitou únikem do frajerství, do fantazie, která vychází z popkulturních ikon, oblíbených filmových žánrů. Únik do sebestylizace v módním retrostylu milované muziky může být imponující, legrační, ale na druhé straně také destruktivní. Bourák odmítá dospět, protože narazil na svoje limity jako živitel rodiny, manžel a otec. Musí si projít zkouškou, aby svoji úlohu znovu přijal. A aby pochopil, že kluka a frajera v sobě ale zahubit nemusí. Tím, že se bouří, jakkoli je to riskantní anebo směšné, má naše sympatie, protože se v něm tak trochu poznáváme.

Po shlédnutí filmu je mi jasné, že vás zkrátka bavilo psát scénář (atmosféra propojená s hudbou, hlavními protagonisty je naprosto v souladu „jednoho pera“), Jaké byly počátky? Jak příběh uchopit, co udělat pro to, aby byl ten pravý, sdělitelný?

Na počátku scénáře k Bourákovi stála reálná historie: rozvodová situace jednoho manželského páru, který zbohatl v reklamním byznysu a jehož rodinná firma následně zkrachovala během ekonomické krize. Zaujala mě bizarní situace, ve které se ocitl manžel, který byl nucen odstěhovat se z rodinné vily do garáže na vlastním pozemku, a vlastní dospívající dcera mu sem tajně přinášela jídlo a prala mu oblečení. Pokusil jsem se tuto reálnou situaci rozpracovat do námětu filmové vztahové komedie, ale nedařilo se mi ji uchopit a tak jsem ji odložil do šuplete.

Po nějakém čase jsem se sešel se svojí kamarádkou scenáristkou Evitou Naušovou. Vyprávěli jsme si o příbězích, které nás z nějakého důvodu zajímají a na kterých chceme pracovat. Evita mi vyprávěla o své sousedce z rodného severočeského města Varnsdorfu, matce dospělé dcery, která po mnohých partnerských selháních svého manžela nakonec vykázala z domu. A on, protože byl profesí automechanik, přesídlil do garáže - autoopravny v těsném sousedství jejich zanedbaného rodinného domku. Společně s Evitou jsme tuhle situaci rozpracovali a já sepsal scénář. Dalším důležitým impulzem, pro mě bylo Evitino přesazení sociálního postavení postav, které situaci řeší. Už nešlo o zkrachovalé reprezentanty vyšší střední třídy s vilou v pražském satelitu, ale o lidi, kteří se, každý po svém, snaží přežít v pohraničním, sociálně vyloučeném místě. Z manžela přežívajícího v garáži se logicky stal nepříliš úspěšný automechanik, který si přivydělává na místním vrakovišti. Z jeho ženy se stala pošťačka a z energické dcery, která se rozhodne řešit manželskou krizi svých rodičů, se stala zaměstnankyně místní non stop herny s názvem Titanic, který svým názvem tak pěkně evokuje existenční situaci obyvatel vyloučené enklávy.

Rodinný dům chátrá, továrny, které místní obyvatele živily, jsou léta zavřené a rozpadají se a tak se každý snaží uživit a přežít, jak se dá, často na hranici, či za hranicí zákona. A zde naše postavy dokázaly přežívat, musí si vytvořit vlastní iluzorní svět, založený na snu, na falešné iluzi, na zastydlé pubertě. Motorem dramatických událostí se tak stává dávný milostný trojúhelník z raného dospívání, kam se mentálně propadne druhá hlavní mužská postava příběhu, gangster okresního formátu a majitel herny Ruda. A ve zvláštní dětinské iluzi přežívá jako v mentální ulitě i titulní postava automechanika Ládi alias Bouráka, která si záhy řekla o nejmarkantnější posun v žánrovém pojetí filmu, a sice směrem k černé hudební komedii.

Po Občanském průkazu je to vaše další práce s Ondřejem Trojanem. Je asi zbytečné se ptát, co pro vás toto souznění znamená?

Ondra není běžný filmový profík, režisér -  realizátor. Má svůj osobitý pohled na svět a jen tak snadno jej nenadchnete. Musí si k věci vybudovat niterný vztah, látka v něm musí rezonovat. Jakmile tato konstelace k látce ale nastane, jakmile se s ní ztotožní, přivlastní si ji a jde velmi cíleně a za svojí vizí. Dokáže jí být velmi oddaný a umí svým napřením nadchnout i své spolutvůrce a spolupracovníky. Tvorba Trojanových filmů má vždycky zvláštní „rodinnou“ atmosféru, Ondřej tady zastává zcela přirozeně „otcovskou“ pozici, těší se přirozenému respektu a zároveň umí zachovat neokázalou blízkost se všemi složkami štábu.

Mám dojem, že ho jeho spolupracovníci rádi poslouchají, rádi plní jeho přání a přijímají snáze lecjaký vrtoch spojený s těžkou dvojí úlohou režiséra a producenta. Ondřej má zkrátka respekt a zároveň charisma. Když jsem s ním, mám podvědomou, bezděčnou tendenci přejímat jeho specifický způsob mluvy, slovník, jeho gesta a intonace. Když se pak vrátím domů, rodina si mě dobírá, že je jasné, že jsem byl s Ondrou Trojanem. Chvíli pak trvá, než se zase vrátím sám k sobě, ke svému typu mluvy, své intonaci, svému slovníku.  Myslím si, že to dobře ilustruje jeho silnou režisérskou dispozici.

Jste jako scénárista spokojený s lokacemi? Že váš scénář zde našel to opravdové místo pro svůj filmový život?

Zásadním impulzem pro imaginaci byla bizardní a magická kulisa Sudet, města Varnsdorfu, kterou do příběhu přinesla Evita. Tady se neskutečným způsobem překrývají historické kulisy: staré chátrající kostely, předválečné a zpustlé vily bohatých německých podnikatelů, zavřené komunistické fabriky…

Bourák (2020) oficiální HD trailer (2:02) | zdroj: YouTube

Je to kraj po válce poznamenaný divokým odsunem Němců a následně proměněný v oblast státem řízené repatriace, a sociálního inženýrství.  Textilní fabriky vystavěné komunisty po konci komunistické éry zkrachovaly a vytvářejí dnes strašidelnou kulisu jakéhosi města duchů, „Klondajku po zlaté horečce“. Jeho obyvatelé bez kořenů zde přišli navíc o práci a budoucnost. To vše je zasazeno do melancholicky půvabné krajiny pohraničních Lužických hor. Jako by se zde zastavil čas. A právě myšlenka „zastaveného času“ stála u zrodu klíčového nápadu - vytvořit na základě nosné dramatické rodinné situace jakýsi žánrový hybrid – retro-film odehrávajícího se v naší současnosti a zároveň v minulosti.

Já bych rozhodně neopomenula muziku, hudbu – ta zde nemá chybu: dokonale vystihuje atmosféru, podtext celého příběhu. Vy sám jako velký hudební fanda – kdy jste si řekl: jo, to je ono! Roman Holý v jedno z rozhovorů řekl, že spolupráce s vámi byla velmi intenzivní a skvělá. Jak to vše hodnotíte vy?

Původně jsem byl přesvědčený, že by ve filmu měly znít originální americké písničky, třeba zahrané kapelou speciálně pro film postavenou. Ikonické slavné songy z oné éry dřevního rockabilly. Nakonec se však tahle cesta ukázala být velmi komplikovanou. Když nakonec Ondřej Trojan nabídl Romanovi Holému, zda by se nepokusil složit několik písniček v žánrovém duchu, přiznám se, že jsem naplnění své vize moc nevěřil. Romana jsem pokládal za originálního autora a výborného kapelníka Monkey Bussines a JAR, v zakladatele specifického tanečního žánru „funky music“ u nás.

Nevěřil jsem, že by ho mohlo bavit naplňovat v podstatě jednoduchý až primitivní koncept tříakordových songů, jejichž kořeny jsou v americké lidovce, country a blues a jejichž půvab nespočívá v hudebních finesách, ale v energii samotné, v drajvu a přímočarosti.

Jaké však bylo mé překvapení, když Roman výzvu s radostí přijal a již následující den nám poslal naprosto odzbrojující písničku zcela v intencích žánru, jemně kořeněnou humorným nadhledem. A byli jsme u vytržení, s jakou bravurou nás během několika málo dní zahrnul dalšími nápaditými, vtipnými a odvázanými songy, na první poslech jednoduchým a nadupanými dřevní energií, zároveň šibalsky podvratnými a muzikantsky hravými.

Roman Holý o vás dodal, že máte „obrovský přehled, vkus“ že jste „zapálenej a chytrej“. Jak vy vnímáte určitě také zapáleného a chytrého muzikanta Romana Holého?

Romana jsem osobně poznal, až když jsem se za ním vydal do jeho rodné Sušice, kde bydlí, naplněný radostí z demosnímků, které pro nás vytvořil. Padli jsme si do noty jako bychom byli dva dávní spolužáci, kteří se až do rána probírají oblíbenými písničkami a kapelami, na kterých jsme vyrůstali a které formovaly náš život. To bylo skvělé.

Nakonec se k nám ještě připojil Matěj Ruppert a prožili jsme společně skutečně bohatýrský večer. Dlužno říct, že vedle muzikantské suverenity mají oba chlapci i velmi osobitý smysl pro humor. Kupříkladu Romanovo hodnocení uměleckých výkonů všeho druhu se neodehrává na nějaké tónované škále. Buď je něco „největší“, „naprosto fenomenální“ a „ohromný“ nebo „příšerný“, „otravný“, „zoufalý“ a „otřesný“. A je mu naprosto lhostejné o jakou kulturní ikonu se jedná.

Když jsem se párkrát pokusil chlapce oslovit některými svými oblíbenci z oblasti popmusic, obdržel jsem krátkou rychlou ledovou sprchu, navíc stereo – neboť jsou za ta dlouhá léta výborně sehraní, že jsem se vkusem ocitl naprosto a zcela mimo výseč. Nutno ovšem podotknout, že položky, na kterých jsme se naopak v adoraci shodli, mohutně převažovaly! Odjížděl jsem s mírnou kocovinou avšak s vědomím, jaké nás potkalo štěstí, že se náš film potkal s tak inspirovaným a zároveň naprosto profesionálním autorem a muzikantem.

Svá přání, hodnocení filmu už vyslovili mnozí. Ale přesto: co vy mu přejete a poprosila bych i o bonus navíc, který se bojíte říct nahlas a přesto je to vaše velké přání?

Když jsem Bouráka před třemi lety psal, prožíval jsem radost a hravost. Nemyslel jsem v tu chvíli na to, zda film najde svého realizátora, na to, jak se zaplatí. Když píšete komedii, chcete, aby diváky pobavila, aby je přenesla přes všednodenní starosti a chmury. To není snadný úkol. Pokusit se rozesmát publikum je zatraceně těžké, už proto, že každý se směje něčemu jinému a jedná se tudíž o zvláštní chemickou reakci, o vyšší, neracionální způsob porozumění.

Když jsem scénář dopsal, nemohl jsem tušit, jak moc bude dnes potřeba společně sdílet naši realitu v duchu nadhledu, ironie a humoru. Humor znamená čelit vážným věcem tím nejlepším možným způsobem. A jako každý autor mám samozřejmě obavy, aby film našel svoje publikum a zhodnotila se tak invence, talent a práce všech, kdo se na něm podíleli. Scénář sám totiž není ničím jiným, než vizí budoucího filmu. Bez něj připomíná pouze mapu výpravy, kterou nikdo nepodnikl.

Loading...
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Forbes: Žebříček nejlépe vydělávajících herců opět ovládl Dwayne Johnson

12.08.2020 07:32 Žebříček nejlépe vydělávajících herců letos opět ovládl bývalý zápasník wrestlingu a protagonista…

Český horor zvítězil na on-line filmovém festivalu v Torontu

10.08.2020 13:01 Cenu za nejlepší hororový film a za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli získal na měsíčním…

Film Havel by mohly uvést globální streamovací služby, režisér Horák jedná…

09.08.2020 18:06 Režisér Slávek Horák jedná s globálními streamovacími službami o uvedení snímku Havel. Řekl to v…

Olga Havlová dokázala život přizpůsobit sobě. Má můj obdiv, říká Geislerová

09.08.2020 16:08 Manželka Václava Havla Olga byla podle herečky Anny Geislerové, která ji ztvárnila v novém filmu…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama