ROZHOVOR | Fico je slovenský Chuck Norris. Vyhraje i volby, v nichž nekandiduje, říká politolog David Broul pro EZ

Slováci si v sobotu zvolili za prezidenta pana Pellegriniho. Co podle vás za tímto úspěchem stojí?

Za úspěchem Petera Pellegriniho stojí především dvě vzájemně provázané skutečnosti: zaprvé, mobilizace potřebných skupin obyvatelstva, které se rekrutovaly hlavně ze sympatizantů neúspěšného kandidáta Štefana Harabina, jenž v prvním kole obdržel skoro 12 % hlasů, maďarské menšiny žijící na Slovensku a z v prvním kole nezmobilizovaných voličů stran Smer SD a Hlas. Nicméně tyto skupiny potřebujete přimět jít k volbám za pomoci nosného tématu, a tím – a to je zadruhé – se před druhým kolem stala válka na Ukrajině, respektive úloha a míra zapojení Slovenska v tomto konfliktu.

Nešlo si nevšimnout, že při konferenci ihned po svém zvolení měl pan Pellegrini vedle sebe premiéra Roberta Fica. Je běžné, že si kandidáti do volebních štábů zvou takto vysoce postavené činitele, a že si s nimi přímo na pódiu dokonce tykají?

Je to prakticky povinné, pakliže jste vpravdě vládním kandidátem, respektive kandidátem předsedy vlády. Běžné to samozřejmě není a vzhledem k minulosti i současnosti vzájemných vztahů Petera Pellegriniho a Roberta Fica zmíněný krok mnohé naznačuje o budoucím výkonu prezidentského úřadu a jeho propojení se slovenskou vládou.

Co může v obecné rovině přinést spojenectví Fica a Pellegriniho?

Viděl jsem pro slovenskou demokracii v podstatě smutný vtip: Robert Fico je slovenský Chuck Norris – vyhraje volby, v nichž nekandiduje. Jedná se přirozeně o zjednodušení celé situace a v podstatě o rozšířenou odpověď na váš předchozí dotaz. 

Můžeme jen odhadovat, ale neočekávám, že se budoucí prezident Pellegrini postaví na odpor krokům vlády Roberta Fica, zvlášť když sám prohlásil, že nebude vládě stěžovat prosazování programových bodů. V kontextu dosavadních kroků vlády, jako je rušení Úřadu speciální prokuratury, snahy ovládnout veřejnoprávní televizi a tak dále, nečeká slovenskou demokracii v brzké době nic pozitivního.

Může Pellegrini v Prezidentském paláci předznamenat celkovou změnu slovenského politického systému?

V krátkodobém výhledu ne, ale mohli bychom uvažovat o částečné ústavní demontáži po vzoru maďarského autoritářského premiéra Viktora Orbána. Peter Pellegrini velmi pravděpodobně nebude bránit ovládnutí veřejnoprávní televize slovenskou vládou nebo dosazování soudců nakloněných Robertu Ficovi. 

Ale z dlouhodobého hlediska může prezident Pellegrini předznamenat rozsáhlé politické změny: Slováci už několikrát dokázali, že si zásadní změny proti demokracii nenechají líbit. Do budoucna tak může třeba vzniknout druhá komora Slovenské národní rady a mohou být posíleny důležité ústavní instituce. Zatím jsme ale na začátku všech takových případných procesů.

Přední světová média v čele s Politico vnímají zvolení Pellegriniho jako vítězství Ficova zástupce a zajištění totální kontroly nad výkonnou i zákonodárnou mocí. Může být ten scénář až takto černý?

Vše záleží na mobilizační síle opozice, a to jak politické, tak z řad veřejnosti, občanské společnosti. Jak patrno, situace zatím nebyla tak špatná, aby nemohlo být hůř, jak se říká. Opozice zatím nedokázala dostatečně využít svůj mobilizační potenciál k tomu, aby nedošlo k výraznému zajištění Ficovy kontroly nad exekutivou a legislativou.

Po celou dobu jsem se nemohl vyhnout srovnávání s českými prezidentskými volbami z loňského roku, kde se sešli dva podobní kandidáti. Vrátil bych se tedy trochu do minulosti – byl by Babiš na Pražském hradě totéž, co Pellegrini na tom bratislavském? 

Nebyl, protože Peter Pellegrini je vůči Robertu Ficovi v podřízené pozici – z mnoha důvodů pramenících hlavně z minulosti. V českém případě by to bylo naopak, pakliže by vládu pod eventuálním prezidentem Babišem sestavovalo ANO, poté by byl v podřízené pozici český premiér. Pak bychom se nacházeli ve velmi podobné situaci, kdyby se slovenským prezidentem stal Robert Fico a například Peter Pellegrini by sestavoval vládu. 

Nezapomeňme, že Robert Fico v minulosti na prezidenta neúspěšně kandidoval. Postupně nicméně seznal, že je pro něj výhodnější setrvat v premiérském křesle, což už dnes Babiš ví také. V mé odpovědi se ovšem zatím jedná o spekulace.

Co podle vás tedy vedlo Slováky k tomu, že si nezvolili "slovenského Pavla" Ivana Korčoka? Byla to z jeho strany slabá kampaň, nebo je Pellegrini zkrátka lepší volbou pro Slovensko?

Stačí se podívat na profil kandidátů z prvního kola, kteří se v procentuálním zisku hlasů umístili v závěsu za postupující dvojicí, a spojit si to s mou první odpovědí. Ivanu Korčokovi doslova „chyběla slovenská Danuše Nerudová“, Peteru Pellegrinimu jednoznačně nahrál třetí Štefan Harabin se svým výrazně národoveckým elektorátem. 

Z rozložení voličských skupin je patrné, že sami Slováci momentálně více tíhnou k nacionalismu, domácím tématům, vizím rychlého ukončení války na Ukrajině, životu ve zdánlivém míru s Ruskem a podobně. Obecně, slovenští voliči ve většině podlehli rétorice strachu ze zatažení Slovenska do války s Ruskem.

Dokáže Pellegrini narovnat slovenské vztahy s Českou republikou?

Obávám se, že se jedná o otázku na jednání Roberta Fica.