Tištěné noviny nebo e-zpravodajství? Češi rozhodli, co je lepší

K tištěným médiím se podle průzkumu upínají především lidé důchodového a předdůchodového věku, ale také úředníci, tři pětiny vyšších manažerů a víc než polovina lidí s vysokoškolským vzděláním. K hlavním argumentům, které uvádějí proti přechodu na elektronickou platformu, jsou dlouhodobý návyk na četbu tištěných titulů, pohodlnost a nezájem o nové technologie, ale také problém se čtením na obrazovce. Mezi méně častými námitkami byla i nemožnost archivovat si titul ve fyzické podobě.

Naopak přechodu na elektronickou verzi se do budoucna nebrání třetina čtenářů tištěných médií. Na čtení elektronických verzí zcela přešla asi tři procenta dotázaných.

Průzkum se rovněž věnoval otázce, jak jsou lidé ochotni za informace na webu platit. Drtivá většina (94 procent) uvedla, že na internetu za informace neplatí, čtyři procenta výjimečně a jen dvě procenta pravidelně. Do budoucna je ochotno vydávat peníze za čtení na internetu osm procent lidí, asi desetina o tom nemá jasno a zhruba čtyři pětiny to neplánují.

"Nás to moc nepřekvapilo. To, že většina lidí chce informace na internetu zadarmo je fenomén, který není jen u nás," řekl na dnešní prezentaci předseda představenstva sekce časopisů v Unii vydavatelů a šéf Business Media CZ Tomáš Tkačík. Většímu zájmu o elektronickou verzi podle něj zatím brání i rozšíření tabletů, které je na úrovni deseti procent populace, což odpovídá celkem 800.000 tabletů.

Diskuze jsou jen urážky a plané řečnění 

Pozornost příjemců nových médií je totiž velmi nízká a těkavá, často konzumují informace z více zdrojů najednou. Proto kladou nová média důraz na textovou stručnost a vizuální přitažlivost. To nedůležitější musí být řečeno v několika úvodních větách zprávy a doplněno fotografiemi či krátkým videem. Celá zpráva by neměla překročit prostor jedné počítačové obrazovky (některé sociální sítě zaměřené na zpravodajství dokonce omezují rozsah příspěvků jen do několika desítek znaků, příkladem může být nejpopulárnější síť tohoto typu Twitter). Důležitou roli hrají také hypertextové odkazy, které rychle přenesou uživatele na další obsahy, které se zprávou souvisejí. Všechny tyto nové možnosti, ale také nová omezení, samozřejmě kladou na novináře dříve neznámé nároky.

Stoupá nutnost poučené práce s nejnovějšími technologiemi, stejně jako tlak na rychlost tvorby zprávy a její zveřejnění. Tím však práce novináře na zprávě nekončí, neboť událost se může dále vyvíjet a podoba zprávy na internetu by měla na tento vývoj reagovat. Internetový novinář by měl také sledovat reakce příjemců a v případě zajímavých a důležitých podnětů zprávu opět upravit.

Tento neustálý tlak na aktuálnost a atraktivnost má však i negativní dopad na podobu zpravodajství v nových médiích. Zprávy často postrádají hlubší rozbor a kontext, který je většinou suplován pouze hypertextovým odkazem na podobné články staršího data. Klesá též jazyková úroveň zpravodajství a média tak přestávají být strážci jazykové kultury, což byla jedna z rolí, kterou v minulosti ve společnosti plnila. Ani tolik oslavovaná interaktivita a možnost okamžité zpětné vazby často nepřinášejí jakékoliv podnětné informace.

Diskuze pod zpravodajskými články se naopak ve většině případů zvrhávají v plané řečnění a vzájemné osočování jednotlivých účastníků, píše server mediapodlupou.cz.