ROZHOVOR | Americká trpělivost s pasivními Rusy je u konce. Nyní je čas začít jednat, říká Kraus

Myslíte, že Putin bude jednat přímo se Zelenským, nebo je nenávist mezi těmito dvěma muži skutečně až moc velká?

Přímý rozhovor těchto dvou považuji v tuto chvíli za málo pravděpodobný. A není to motivováno ani tak nějakou nenávistí, jako spíše řadou jiných problémů, které přímé setkání komplikují. Oznámená cesta ukrajinského prezidenta do Istanbulu je svolána a oznámena velice rychle, pro ruskou stranu by byl problém tam poslat v takto krátkém čase hlavu státu, která se navíc poslední dva roky projevuje silně paranoidně a po světě cestuje co nejméně.

Připravit takové setkání na nejvyšší úrovni po takto intenzivním ozbrojeném konfliktu není vůbec nic snadného a nepůjde to lusknutím prstů. Pravděpodobnější a průchodnější je varianta setkání zástupců státu o úroveň níže, tedy třeba vyslání ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova nebo ještě někoho dalšího. Ale i zde není pravděpodobnost takového setkání v tuto chvíli příliš vysoká, jakkoli ji nelze vyloučit.

Pokud skutečně dojde k vyjednání nějakého druhu příměří, jak zajistit jeho dodržování? Je reálné, že by se do vynucování příměří mohla zapojit OSN, a pokud ano, jaká by byla její efektivita?

V této fázi a bavíme-li se o příměří, nikoli trvalém míru, tak zajištění jeho dodržování bude především na obou válčících stranách. Nikdo jiný tam nebude a nezíská dostatečně rychle k jakékoli takové aktivitě mandát. To se týká jak regionálních bezpečnostních organizací, tak samotné OSN. Jinými slovy, pokud má být příměří funkční, musí být především respektováno z ukrajinské i ruské strany. V případě trvalého zajištění míru, tedy ukončení konfliktu, dává již vytvoření nějaké zvláštní mise, ať už OSN, OBSE či někoho jiného větší smysl. Ale k tomu je ještě daleká cesta, protože podmínky nějakého trvalého míru, pokud na něj vůbec dojde, nejsou v tuto chvíli ani načrtnuté.

Je podle vás možné skutečně nasadit na levém břehu Dněpru jednotky tzv. koalice ochotných? Neznamenalo by to větší riziko rozpoutání války NATO s Ruskem?

Nějaká forma rozmístění západních ozbrojených sil na ukrajinském území je skutečně tou jedinou funkční zárukou pro ukrajinskou stranu, že se ruská agrese nebude s odstupem několika let opakovat. Zda to budou jednotky „koalice ochotných“, nebo to budou síly NATO či EU, případně jaká bude jejich velikost, výzbroj a rozmístění, to bude jistě předmětem velice tvrdých vyjednávání o míru. Je to totiž něco, co bude pro ruskou stranu špatně skousnutelné, ale zároveň nic jiného nemůže Ukrajině trvalý mír garantovat. Právě hrozba rozpoutání války s NATO je tím jediným, co Rusko dokáže od Ukrajiny do budoucna držet dál.

Jak ruskou vůli jednat ovlivnil tlak ze strany USA, Francie, Británie a Německa, které tlačily na Moskvu, aby od pondělí zavládlo příměří, jinak budou ještě větší a koordinované sankce?

Určitě to nějaký vliv a dopad mít bude. Rusové do teď uplatňovali taktiku mrtvého brouka, protože čas a tlak americké administrativy na Ukrajinu hrál v jejich prospěch. To ale už končí a Američanům dochází trpělivost. Pokud Rusové nebudou chtít riskovat další vlnu sankcí a třeba i vycouvání USA z pozice mediátora, musí Vladimír Putin ukázat alespoň nějaké gesto směrem ke konstruktivnímu dialogu o ukončení války. Byť by to mělo být pouhé vyslání nějakého svého zástupce na přímé jednání.

Vidíte v současné ruské rétorice nebo diplomatických krocích jakýkoli reálný náznak ústupků, nebo jde stále jen o propagandistické manévry?

V tuto chvíli se kloním spíše k tomu druhému. Rusko pořád trvá na svém, přímé jednání sice a priori neodmítá, ale nepotvrdilo účast s nejrůznějšími výmluvami, nakonec ale z této své pozice začnou postupně ustupovat. Nějaké změny lze určitě v blízké budoucnosti očekávat. Jak budou velké a jak uspokojí administrativu Donalda Trumpa, to je už jiná otázka.

Jak velkou roli v současné situaci hraje vnitropolitický tlak v Rusku a na Ukrajině? Může Putin nebo Zelenskyj vůbec ustoupit, aniž by riskovali ztrátu legitimity?

Rusko je politická diktatura s kompletní kontrolou médií a toku informací, Vladimír Putin může za vítězství vyhlásit prakticky cokoli a Rusové to akceptují. Stejně tak to vypadá, že ruský prezident drží moc pevně v rukou a je schopen eliminovat jakékoli oponenty, ať už politické, ekonomické či vojenské. Jeho trůn je stále pevný.

Ukrajinský prezident je v horší situaci. Ukrajina je demokratickou zemí, samozřejmě s aktuálními limity způsobenými válečným stavem. Zelenskyj bezesporu čelí velice silnému tlaku, jak ze zahraničí, tak na domácí frontě. Příliš velké ústupky by mohly znamenat jeho pád, další pokračování konfliktu ve vysoké intenzitě by mohlo znamenat jeho pád. Musí velice obezřetně manévrovat a dosáhnout takového výsledku, který bude akceptovatelný nejen pro ukrajinské občany, ale především pro ukrajinskou armádu. Jeho hlavním úkolem je zajištění míru, a především garancí do budoucna.

V jakém bodě by podle vás měly západní státy přestat tlačit na příměří a začít zvažovat dodávky zbraní zcela bez omezení?

V momentě, kdy tyto pokusy o jednání s končícím jarem nikam nepovedou a ruská strana je bude nadále ignorovat. Přichází léto, jarní bahno vysychá, bude opět možné na velkých částech fronty využívat těžkou techniku, logicky hrozí zintenzivnění konfliktu. Jarní okénko vhodné pro vyjednávání se pomalu uzavírá, pak již musí ukrajinská strana dostat veškerou možnou podporu, aby ustála případnou ruskou letní ofenzívu.

Jakou roli hraje čas? Komu příměří víc prospívá – Rusku, nebo Ukrajině?

V této chvíli jsou Rusové v pozici těch, kteří nemusí dělat nic a situace se vyvíjí v jejich prospěch. S novou americkou administrativou je to mnohem patrnější. Donald Trump zoufale touží po úspěchu v zahraniční politice, kterého se mu ale nedostává. Jeho slib o ukončení války do 24 hodin je všem k smíchu, ztrácí tvář a ztrácí svou pozici ve vyjednávání.

Ze zoufalosti vytváří tlak na toho slabšího v konfliktu, tedy na Ukrajinu, aby tím dosáhl co nejrychlejšího úspěchu. Rusům tak stačí pouze čekat a doufat, že zvyšující se americký tlak v důsledku časové tísně povede k větším a větším ukrajinským ústupkům při případném vyjednávání. A tato taktika se doposud dařila. V tuto chvíli jsme už ale na bodu zlomu a je vidět, že americká trpělivost s pasivními Rusy je u konce. Nyní je čas začít jednat.