GLOSA | Čtvrt století poté: Hledá se Nemo a příběh generace, která může všechno změnit

Film vypráví příběh malé rybky druhu mořský klaun jménem Nemo, kterou při školní exkurzi unese potápěč a odnese do akvária v ordinaci zubaře v Sydney. Jeho úzkostlivý otec Marlin, spolu se zmatenou rybkou Dory, se vydává na nebezpečnou cestu oceánem, aby svého syna zachránil. Během putování čelí žralokům, medúzám i mořským proudům, potkávají různé mořské tvory, kteří jim pomáhají nebo je testují. V akváriu se zatím Nemo seznamuje s novými obyvateli, například s rybou Gill a dalšími, a společně s nimi připravuje vlastní plán útěku zpět do oceánu.

Jde o jednoduchou, ale nesmrtelnou zápletku, která zůstala v paměti celé generace diváků, včetně těch, kterým je dnes kolem pětadvaceti let – tedy i mě. Filmy jako Hledá se Nemo, Shrek či Příběh dinosaura byly nedílnou součástí našeho dětství; viděli jsme je nesčetněkrát a rádi si je čas od času připomeneme i v dospělosti. Přitom nám často uniká, jak dávno tyto příběhy vlastně vznikly. První díl Shreka měl premiéru už v roce 2001, druhý díl následoval v roce 2004 a třetí v roce 2007.

Jen letošní rok přináší řadu půlkulatých výročí, která jsou stejně stará jako lidé narození v roce 2000. Připomenout si můžeme uvedení prvního filmu X-Men nebo oscarového Gladiátora, stejně jako debut konzole PlayStation 2. Zároveň uplynulo už 21 let od vstupu České republiky do Evropské unie a dokonce 26 let od našeho vstupu do NATO. Přesně před 21 lety se na trh dostal také první iPod Mini. A je to už dvacet let, co v čele Ruska stojí Vladimir Putin – možná ne tolik překvapivě dnešní mladá generace nezažila jiného reálného ruského lídra než jeho, pokud nepočítáme formální „výpomoc“ Dmitrije Medveděva.

To všechno mě vede k zajímavému a inspirativnímu zamyšlení: pro dnešní pětadvacetileté je rok 1975 od narození časově stejně vzdálený jako rok 2025. Tento fakt názorně ukazuje, jak neúprosně čas běží – a jak události, které dnes považujeme za dávnou historii, byly pro naše rodiče a prarodiče v roce 2000 stejně aktuální, jako pro nás vstup České republiky do EU nebo vydání prvního PlayStationu.

Nedávno jsem se setkal s myšlenkovým experimentem, ve kterém lidé hodnotí, co je vlastně „blíž“ jejich narození: minulost, nebo současnost? Pro lidi narozené v roce 2000 například platí, že v roce 1975 například skončila válka ve Vietnamu pádem Saigonu, v Československu se upevnil normalizační režim pod vedením Gustáva Husáka, do kin vstoupil film Čelisti, vznikl Microsoft, poprvé se u nás zkušebně vysílalo barevně v televizi a na hudební scéně dominovaly kapely jako ABBA, Queen nebo Led Zeppelin.

Vše, co se odehrálo mezi lety 1975 a 2000, je našemu roku narození samozřejmě časově bližší než dnešní realita. Ať už jde o zahájení provozu nadzvukového letadla Concorde v roce 1976, válku o Falklandy v roce 1982, havárii v Černobylu roku 1986, pád Berlínské zdi a Sametovou revoluci v roce 1989, vznik České republiky roku 1993, smrt princezny Diany v roce 1997 či konflikt v Kosovu v roce 1999.

Zanedlouho nastane okamžik, kdy lidé narození ve 21. století budou stát v čele států jako prezidenti a premiéři, stanou se legendami sportovních stadionů – anebo třeba nechvalně proslulými kriminálníky. Stačí si jen vybrat. Každopádně je jisté, že tato generace nezadržitelně posiluje svůj vliv.

Postupně opouští školní lavice, vstupuje do pracovního procesu a krok za krokem dohání v žebříčku vlivu i Husákovy děti, které již brzy budou odcházet do důchodu. A právě tato generace má příležitost změnit úplně všechno. Věřte nám – možná dokážeme napravit alespoň část chyb, které tu zanechaly generace před námi.