Nečekaná dohra extrémního počasí: Hrozí ničivé dopady na celoplanetární úrovni, varují vědci

Data získaná mezi lety 1985 a 2018 ukazují, že průměrná výška vln v této oblasti vzrostla o 30 centimetrů. Zatímco se zpočátku jednalo o pozvolný vývoj, v posledních letech tento trend nabral prudký spád. Významnou roli v tom sehrává oteplování atmosféry, které přináší častější a intenzivnější bouře, a tím i více energie do oceánských proudů.

Vlny jižního oceánu však nejsou izolovaným jevem. Vědci upozorňují, že jejich energie se šíří do všech koutů planety – od Indického přes Atlantický až po Tichý oceán. Pobřežní oblasti na všech kontinentech tak čelí zvýšenému riziku eroze, záplav a škod na infrastruktuře i přírodních systémech.

Profesor Ian Young z Univerzity v Melbourne varuje, že pokud bude současný vývoj pokračovat, až 60 procent světového pobřeží bude do konce století vystaveno častějším extrémním vlnám. V kombinaci s rostoucí hladinou moře to může znamenat desetinásobný nárůst pobřežních záplav.

Austrálie už nyní pociťuje dopady těchto změn. Na předměstích Sydney, jako jsou Narrabeen či Collaroy, si bouřlivé moře během jediné noci ukrojilo až 25 metrů pevniny. Desítky domů byly poškozeny, bazény smeteny do oceánu a silnice uzavřeny. Podobně závažná situace panuje i na pacifických ostrovech, v arktických regionech a v severní Evropě.

Mark Hemer z australské vědeckovýzkumné agentury CSIRO upozorňuje, že důležité nejsou jen samotné výšky vln, ale i změny jejich směru, délky a frekvence. Tyto faktory dohromady narušují citlivou rovnováhu pobřežních systémů a mění proudění sedimentů, čímž mohou způsobit záplavy i tam, kde dosud nehrozily.

Zatímco destruktivní stránka sílících vln je zřejmá, vědci hledají i pozitivní výhled. Oceán totiž představuje gigantický a dosud málo využívaný zdroj obnovitelné energie. Právě vlnová energie má výhodu – na rozdíl od slunce nebo větru – že je dostupná téměř nepřetržitě.

Odhady ukazují, že energie vln dopadajících na australský kontinent by teoreticky pokryla až desetkrát větší spotřebu, než jakou Austrálie dnes má. Přesto však tato technologie zaostává. Komplikované technické podmínky a vysoké náklady brání její masovému rozšíření.

Některé projekty ale přinášejí naději. Například australská společnost WaveSwell otestovala zařízení, které dokáže zásobovat elektřinou přibližně 200 domácností. V jiném pokusu se univerzita v Manchesteru snaží o propojení vlnových generátorů s větrnými turbínami – výsledkem by mohla být čtyřnásobná energetická účinnost bez výrazného zvýšení nákladů.

Podle odbornice Wiebke Ebelingové z University of Western Australia představuje právě kombinace větrné a vlnové energie zásadní krok k udržitelné budoucnosti. I přes tyto inovace však svět zatím čeká na větší průlom – žádná z velmocí zatím nevstoupila do hry s ambiciózním projektem, který by vlnovou energii skutečně využil v plné míře.

Vlny, které se po staletí zdály být pouhým přírodním rytmem, se tak stávají jak varováním, tak i nadějí. Jsou důkazem klimatických změn, které se už odehrávají – nejen v laboratořích a modelech, ale přímo na plážích, kde žijí miliony lidí.

Jak připomíná profesor Young: „Atmosféra a oceán jsou dvě spojené nádoby. Pokud narušíme jednu, ta druhá nečeká – reaguje, nebo se vzbouří.“