Smrtelná nemoc 19. století se vrátila. Závod o vakcínu proti černému kašli začíná

Černý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené bakterií Bordetella pertussis, přenášené kapénkami. Dříve bývala nejvíce ohroženou skupinou kojenci, kteří nebyli plně očkováni. V posledních letech však přibývá případů u dospívajících, jejichž imunita po očkování výrazně poklesla. V některých evropských zemích, jako je Dánsko nebo Slovinsko, je největší podíl případů právě mezi lidmi ve věku 10 až 19 let.

První vakcína proti černému kašli byla podle BBC součástí kombinované DTP vakcíny (difterie, tetanus, pertuse) z roku 1948. Tzv. vakcíny první generace, známé jako celobuněčné vakcíny, obsahovaly celé deaktivované buňky bakterie.

Byly účinné, ale často vyvolávaly nežádoucí účinky, jako jsou horečky nebo záchvaty. Bohatší země proto přešly na vakcíny druhé generace, tzv. acelulární vakcíny, které jsou bezpečnější, ale mají kratší účinek, protože obsahují jen několik antigenů namísto stovek, které se nacházely v celobuněčných verzích.

Podle odborníků, jako je Camille Locht, výzkumný ředitel francouzského Národního institutu zdravotního výzkumu, mají současné acelulární vakcíny zásadní slabinu – chrání před závažným průběhem nemoci, ale nebrání samotné infekci. Studie ukazují, že jejich účinnost klesá už po několika letech. Například u dětí ve věku 0–10 let se snížila z 98 % v prvním roce na 81 % po pěti letech. U dospívajících ve věku 11–20 let poklesla ze 72 % na 42 % během čtyř let.

Třetí generace vakcín, která je nyní ve vývoji, slibuje delší účinek. Jedním z nejperspektivnějších kandidátů je vakcína BPZE1, která obsahuje oslabené, ale živé bakterie Bordetella pertussis. Podle Lochtova týmu vyvolává nejen systémovou imunitní odpověď, ale také imunitu v nosní sliznici, což je klíčové pro ochranu dýchacích cest. Pokud budou probíhající klinické studie úspěšné, mohla by být tato vakcína dostupná již v roce 2026 nebo 2027.

Další výzkum se zaměřuje na nosní vakcíny a technologie využívající vnější membránové váčky bakterií. Tyto přirozené částice mají podobnou strukturu jako bakterie, ale nezpůsobují nemoc, čímž dokáží vyvolat silnou imunitní odpověď bez nežádoucích účinků spojených s celobuněčnými vakcínami.

Kromě technologických výzev stojí vědci před otázkou, jak zajistit dostupnost nových vakcín. Náklady na vývoj i distribuci bývají vysoké, a farmaceutické firmy často preferují produkty, které vyžadují opakované dávky. Odborníci však zdůrazňují, že pro skutečnou eliminaci černého kašle jsou klíčové vakcíny s dlouhodobým účinkem a vysoká proočkovanost populace.

I když současné vakcíny zůstávají účinné při prevenci hospitalizace a úmrtí, vývoj dlouhodobější ochrany je nezbytný. Jak říká Juliet Lautenbachová, jejíž dcera se černým kašlem nakazila: „Dlouhotrvající vakcína by byla zázrakem. Kdyby byla dostupná, určitě bych ji své dceři nechala aplikovat.“