Trump zřejmě pochopil, co je Putin zač. Transakční diplomacie s ideologem nebude fungovat

Jednoznačný obrat lze sledovat na základě nejnovějších prohlášení i kroků – například na podporu Ukrajiny či konkurenčním posílení NATO – které se výrazně odklánějí od jeho dřívější rétoriky. Analýza zpracovaná CNN ukazuje, že Trump získal „bolestivou lekci“, že Putinovy motivy ohledně Ukrajiny nejsou pragmatické, ale hluboce ideologické, a že s nimi nelze operovat v duchu obchodně-transakčního přístupu.

Trump, který ještě před nedávnem s obdivem hovořil o „skvělých vztazích“ s ruským prezidentem, nyní otevřeně konstatuje, že Putina frustrují a iritují americké přístupy. Podle CNN došlo k přelomu, když Trump uvedl, že „má plné zuby“ ruských „hovadin“, což je v přímém rozporu s jeho dřívějším pěním ód na ruského prezidenta.

Tento zlom přišel poté, co Trump opakovaně nabízel Putinovi výhodné podmínky pro mír na Ukrajině – výměnou za uznání ruských územních zisků – jen aby byl odmítnut. Vyplývá z toho, že zklamání z této Putinovy neústupnosti bylo klíčové pro Trumpovo „dekonvertování“. Tedy když přestal věřit, že ruský vůdce přijme jakékoli „směrodatné“ americké nabídky.

Pokud jde o konkrétní dopady, je možné připomenout například dohodu, podle níž USA přes NATO zprostředkují dodávky raket Patriot na Ukrajinu. Trump ve vysílání NBC potvrdil, že USA „posílají zbraně NATO a NATO za tyto zbraně platí stoprocentně“. Zdá se, že Trump začíná chápat, že Washington musí přejít od rétoriky k činům – a že spoléhat se na ruské dobré úmysly je nebezpečné. 

Ze zahraničního pohledu je Trumpova změna přístupu k Rusku významná. Pokud se prokazatelně zasadí o trvalou podporu Ukrajiny – ať už formou zbraní, financování či sankcí – znamenalo by to i posílení aliance NATO a potvrzení jeho ochoty vyvážit vklad Ruska ve světové politice. Trumpova transakční povaha může přinést krátkodobé rozhodnutí, ale klíčovou otázkou je, jestli dokáže krok po kroku vybudovat systémovou politiku, nebo se vrátí k pragmatismu. 

Trumpův „rozzlobený přístup“ vůči Putinovi může být skutečně „upřímný“, ale časem se ukáže, zda bude ochoten skutečně „donutit“ Kreml. Pokud se americké vedení připraví na silnější sankce a začne skutečně podporovat Ukrajinu do té míry, jak to činil Kongres za mandátu Joea Bidena, mohou západní spojenci překonat obavy z nespolehlivosti americké politiky. Klíčem však zůstává, že Trump musí překonat svůj osobní zájem na prezidenství, podle kterého by mírová dohoda s Putinem znamenala nejen geopolitický triumf, ale i osobní úspěch s Nobelovou cenou.

Pokud Trumpova strategie selže – a pokud Putina nepostihnou důsledky prohlubující agrese, nebo pokud se prezident vrátí k rétorice obdivu – můžete být svědky dalšího zklamání spojenců. Avšak v posledních týdnech Trumpova kritika evokuje scénář, že by mohl být opravdu odhodlán změnit kurz. Pokud s tímto respektem nakročí k tvrdším sankcím, posílí obranné kapacity Ukrajiny a obrátí se proti Kremlu, může se jednat o přechod od osobního hněvu ke skutečné institucionální strategii.