První koněspřežná železnice zapřáhla 800 koní, cesta trvala 14 hodin

František Antonín Gerstner, syn stavitele, započal první vyměřovací práce pro tehdejší infrastrukturní stavby první železnice na evropském kontinentě v červnu roku 1824. Vycházel z návrhu svého otce Františka Josefa. Původně plánovaná trasa koněspřežní železnice, „koňky“, měla původně vést z Českých Budějovic do Lince. Nakonec však byla prodloužena až do města Gmunden. I když se tehdejší Habsburská monarchie co do technického pokroku nemohla rovnat třeba takové Anglii, stavba koňky znamenala velice významný technický počin středoevropské mocnosti. Zásady, které stavitelé železnice vytyčili, se dodnes používají při stavbě již moderních železnic.

První koněspřežná dráha na evropském kontinentu byla uvedena do provozu relativně brzy. Stavba započala v roce 1825, prvním úsekem dlouhým zhruba 64 kilometrů mezi městy České Budějovice a Kerschbaum na rakouských hranicích. Už v roce 1827 se začaly otevírat první úseky trasy pro účely zkušební jízdy. Následně však došlo k přijetí úsporných opatření na stavbě a stavbyvedoucího Gerstnera vystřídal Matyáš Schönerer, původní stavitel stavbu údajně prodražoval.

K provozu sloužilo na 800 koní

Poslední úsek do rakouského Gmundenu byl otevřen v roce 1836. Účelem koňky měl být zejména převoz a doprava soli z Horních Rakous, konkrétně ze Salzkammergutu, do Čech. Dopravu mělo zajišťovat celkem přes 800 koní se 762 vozy. Pro osobní dopravu, která byla využívána pouze sezónně, později sloužilo téměř 70 vozů.

Trať mezi Budějovicemi a Lincem je dlouhá necelých 130 kilometrů a původně disponovalo deseti stanicemi. Cesta do Lince trvala pro osobní dopravu přes 14 hodin, vozy vyjížděly pravidelně už v 5 hodin ráno, křižovaly se právě u hraničního Kerschbaumu. Důležitou technickou součástí stavby byly tzv. strážní domky. Těch bylo přes padesát. Například strážní domek č. 1 v Budějovicích je dnes národní kulturní památkou, v domě je v současnosti umístěna stálá expozice týkající se života drážních dělníků. Strážní se starali i technický stav dráhy a její funkčnost. Pražce dráhy byly od sebe vzdálené 1,896 metru, na nich byly upevněny podélné trámy, na nichž byly přikovány 3 metry dlouhé litinové kolejnice. Pražce byly uloženy v kamenných stoličkách ve tvaru „U“.

Vlakem se svezl i konzervativní císař František I.

Technologický pokrok v ostatních státech tehdejší Evropy, ale i v Americe, však nezadržitelně směřoval k budování moderních železnic s parními stroji. V šedesátých letech už fungovaly parostrojní dráhy mezi Vídní a Brnem a dále na Prahu a Drážďany. Zhruba po třiceti letech fungování koňky tak začala její modernizace. Osobní doprava dráhy skončila v roce 1872. 15. Prosince toho roku vyjela z linecké stanice Urfahr do stanice Lest poslední vlak tažený koňmi. O rok později vyjela na modernizovanou dráhu první lokomotiva. V prvních letech fungování koňky se přitom jednalo o nejdelší železnici na světě. Co se týče strážních domků, těch do dnešních dnů zbyla pouhá polovina.

Málokdo ví, že předobrazem pro koněspřežnou železnici byl pro Gerstnera projekt, který měl pomocí kanálu propojit Vltavu, Labe a Dunaj. Propojení se nakonec realizovalo právě formou železniční dráhy. Zajímavostí je, že vlakem se svezl i tehdejší císař František I., velký konzervativec a odpůrce novinek.

Dříve trvala cesta 14 hodin, dnes hodiny dvě

Již zmíněná změna stavbyvedoucího měla dalekosáhlé důsledky. Ta část stavby, za kterou stál Gerstner, se totiž využívá částečně pro železniční dopravu dodnes. Naopak levnější Schönererova část nebyla pro moderní parní stroje využitelná. Zatímco tehdy strávili cestující na koňce 14 hodin, dnes se vlakem mezi Budějovicemi a Lincem jezdí v rámci dvou hodin. Pokud bychom chtěli pokračovat až do cílového Gmundenu, cesta by trvala o nějakou hodinku déle. Z Lince do Gmundenu je to totiž dalších 200 kilometrů cesty.

Koněspřežné železnici se dostalo uznání v roce 1971, kdy byla vyhlášena v Československu národní kulturní památkou. V Rakousku se dochovalo mnoho náspí, existuje tam i naučná stezka, nejvýznamnější muzeum koňky tam nalezneme v městě Kerchsbaum, kde se můžete svézt replikou původního vozu taženého koňmi. V současnosti na trati jezdí rychlíky z Lince do Prahy a spěšné vlaky z Budějovic do Lince.