Už se neptáme zda, ale kdy. Jak nový objev změní chápání existence mimozemského života?

Profesorka Michele Doughertyová, přední planetární vědkyně, popisuje výzkum jako dlouhý a pomalý proces. „Dalším rozhodnutím bude, jaký přistávací modul zvolit, na který měsíc přistát a kde přesně," vysvětluje pro BBC. „Nechcete přistát tam, kde je ledová krusta tak silná, že byste se nemohli dostat pod povrch.“

Jedním z velkých plánů NASA je mise Dragonfly, která má v roce 2034 přistát na Titanu – měsíci Saturnu. Tento svět je zahalený oranžovým oparem, připomínajícím slavnou píseň Beatles Lucy in the Sky with Diamonds. Vědci věří, že se tam nachází jezera a mraky tvořené uhlíkatými chemikáliemi – tedy látkami, které spolu s vodou tvoří základní stavební kameny života.

A právě tato kombinace tří klíčových prvků – tepelného zdroje, tekuté vody a organických látek – zvyšuje podle Doughertyové pravděpodobnost existence života. „Byla bych velmi překvapená, kdyby tam život nebyl,“ říká s úsměvem. „Pokud máme tyto tři ingredience, šance, že život vznikne, prudce roste.“

Otázka ale zůstává: pokud tam skutečně existuje jednoduchý život, co víme o jeho možném vývoji? Podle profesora Madhusudhana zůstává vznik složitějších forem života stále záhadou. „Z jednoduchého života ke složitému je obrovský skok,“ říká. „A pak je tu ještě další krok – inteligentní život. Jak k němu dojde? To zatím nevíme.“

Zástupce ředitele Královské astronomické společnosti Dr. Robert Massey souhlasí: „Vznik života na Zemi byl nesmírně složitý a trval miliony let. Otázka zní, zda k tomu potřebujeme stejné podmínky, jaké máme na Zemi, nebo se to může stát i jinde.“

Massey se zároveň domnívá, že objev mimozemského života by byl dalším krokem ve snižování výjimečnosti lidstva. „Dříve jsme věřili, že jsme středem vesmíru. Každý další astronomický objev nás ale posunul dál od toho středu,“ vysvětluje. „Nález života jinde by naši výjimečnost ještě více zpochybnil.“

Doughertyová však vidí objev života v mnohem pozitivnějším světle – jako něco, co nám pomůže pochopit náš vlastní původ. „Objevení i jednoduchého života nám může dát lepší představu o tom, jak jsme se sami vyvinuli. Pomůže nám to najít naše místo ve vesmíru.“

V současnosti vědci využívají nejmodernější technologie a teleskopy, aby mohli analyzovat atmosféry exoplanet a hledat známky života i v planetárních systémech mimo naši sluneční soustavu. Mnozí z nich věří, že se k odpovědi blíží víc než kdy jindy.

Profesor Madhusudhan se domnívá, že takový objev by měl dalekosáhlý dopad nejen na vědu, ale i na společnost. „Už bychom se nedívali na oblohu jako na soubor hvězd a planet, ale jako na živoucí krajinu. Důsledky by byly obrovské,“ tvrdí. „Změnilo by to naše vnímání nás samotných a světa kolem. Překonali bychom politické, jazykové i geografické bariéry a pochopili, že jsme všichni součástí jednoho celku.“

A právě tato myšlenka – že život může existovat i jinde – se podle vědců může stát dalším krokem ve vývoji lidstva. Ostatně potvrzuje ji i nejnovější objev vědců využívajících Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), kteří oznámil dosud nejvýznamnější nález možných známek života mimo Sluneční soustavu.

V atmosféře exoplanety K2-18 b byly identifikovány chemické stopy plynů, které jsou na Zemi produkovány výhradně biologickými procesy, především mikroorganismy. Jedná se o dimethylsulfid (DMS) a dimethyldisulfid (DMDS), plyny známé z produkce mořských řas, uvedl server CNN.

Podle vedoucího autora studie, astrofyzika Nikku Madhusudhana z Univerzity v Cambridge, jde o průlomový okamžik ve vědě. „Ukázali jsme, že je s dnešními přístroji možné detekovat biosignatury na potenciálně obyvatelných planetách. Vstoupili jsme do éry pozorovací astrobiologie,“ uvedl.

Podle Madhusudhana se vše, co víme dosud o této planetě, nejlépe vysvětluje scénářem, že se jedná o hyceánský svět s možným životem. Nicméně připouští, že věda musí zůstat otevřená i jiným možnostem. „Hovoříme zde o mikrobiálním životě podobném tomu, co nacházíme v pozemských oceánech. Je však příliš brzy na spekulace o složitějších organismech či inteligentním životě,“ dodal.

Plyny DMS a DMDS byly detekovány s pravděpodobností 99,7 %, což znamená, že je stále 0,3% šance, že jde o statistickou náhodu. Koncentrace těchto plynů v atmosféře exoplanety přesahuje 10 částic na milion, což je tisícinásobně více než v pozemské atmosféře. Podle autorů studie nelze tyto koncentrace vysvětlit jinak než biologickými procesy – alespoň na základě našich současných znalostí.