Jak se testují vakcíny na covid-19? Pokusy vypadají slibně, příbuzní člověka jsou imunní

Naše imunitní systémy si uchovávají vzpomínky na nepřátele, které díky obranyschopnosti těla v minulosti překonaly. U většiny virů nám zbytkové protilátky umožňují, abychom se s nimi rychle vypořádali, pokud jim budeme opětovně vystaveni.

Neplatí to ale pro všechny nemoci. Jednou z nejkritičtějších otázek týkajících se nových infekčních nemocí proto zůstává, zda se u přeživších jedinců imunita vytváří, a pokud ano, jak dlouho trvá.

V případě lidí to zatím není příliš možné zjistit. Ti, kdož přežili covid-19, se jen zřídkakdy chtějí nechat otestovat opětovným vystavením viru. Výzkumníci se proto musí obrátit na zvířata.

Tým vedený profesorem Danem Barouchem z Harvardovy univerzity infikoval devět dospělých makaků koronavire SARS-CoV-2 a poté sledoval jejich příznaky. Ačkoli byly použity tři různé dávky, virová nálož u všech opic dosáhla vrcholu už druhý den a poté klesala. Po 21. až 28. dnech už v jejich těle nebylo po viru ani památky.

Opice podle studie neměly příliš příznivý průběh nemoci. Vyvíjely se u nich zápaly plic a záněty v různých orgánech, žádná z nich ale neměla respirační selhání a všechny se zotavovaly rychleji než většina lidí se závažnými komplikacemi. 

Mnohem cennější je ale pro celý svět to, co následovalo 35 dní poté, co se opice vyléčily. Vědci je totiž vystavili stejným dávkám koronaviru SARS-CoV-2. Na rozdíl od první nákazy se ale žádný z případů nevyvíjel stejně. Virová nálož byla u opic navzdory stejné míře infikace nízká a začala rychle klesat. V tělech testovaných opic se vytvořila imunita.

Podle vědců by bylo lepší, kdyby imunita mohla být do lidského těla dodána vakcínou. Další vědecké týmy proto pracují na podobných experimentech, namísto přímé infikace ale opicím podávají testovací vakcíny a poté zkouší, jak testovací subjekty na přímé vystavení nákazy reagují.

V první fázi dostává každou vakcínu dostává pouze čtyři nebo pět zvířat, je tedy třeba postupovat opatrně a výsledky vyhodnotit přesně. Opice, které dostaly určité typy vakcín, ale vykazovaly ve svých tělech výrazně nižší hladiny viru. Jiné vakcíny byly spojeny s nižší detekcí viru v plicích, ne však v nosních výtěrech. Tyto údaje podle vědců naznačují, že může být snazší ochránit před covidem-19 dolní dýchací cesty oproti horním cestám dýchacím.

Ani tak ale vědci nemají vyhráno. Mnoho potenciálních vakcín, které se zdají být slibné u zvířat, následně u lidí selhává. I to je jedním z důvodů, proč je výroba vakcín tak nákladná a dlouhá. Přesto je úspěch u primátů je lepší indikací než u jiných zvířat, která jsou lidem vzdálenější.