Politika USA? Samé válčení, výsledky bídné, rozjel se historik

Válka přestala sloužit politice

"Koncem srpna prohlásil ministr obrany Chuck Hagel, že Islámský stát je bezprostřední hrozbou pro veškeré naše zájmy a že se jedná o natolik sofistikovanou skupinu, která převyšuje vše, co jsme doposud viděli. Za pouze omezených projevů nesouhlasu, ať v Kongresu či amerických médiích, zamířilo letectvo Spojených států znovu do nestabilního blízkovýchodního regionu. Zdá se, že jediná debata se vedla o tom, zda jsou k rozdrcení a porážce této hrozby pro demokracii a svobodu potřeba pozemní jednotky," připomíná historik.

"Po více než desetiletí - někdo by mohl namítat, že po několik dekád - jsou Spojené státy ve válce a jen málo lidí ve veřejné sféře je ochotných položit otázku, jako hitovka z dob Vietnamu: Válka, k čemu je dobrá?" míní expert.

"Zdá se, že můžeme tvrdit, že válka je fenomén, který stále více slouží sám sobě než jakýmkoliv pevným politickým cílům. Vojenští teoretici z dávné éry se snažili válku pevně zasadit do politického kontextu. Na začátku 19. století Carl von Clausewitz prohlásil, že výsledky války by nikdy neměly být považovány za konečné, přičemž tvrdil, že válka slouží politickým účelům. O století později Brit Basil Liddell Hart předpokládal, že stratégové by se měli dívat až za válku, k následnému míru," uvádí komentář.

"Ale co když ten mír nikdy nenastane? Co když válka pouze vytváří nové nepřátele a nové hrozby?" ptá se Daddis.

"Zdá se, že válka jako nástroj politiky ztrácí svůj hlavní účel. To neznamená, že by se americké vojenské jednotky měly soustředit pouze na samotný boj jakožto řešení současných politických problémů. Také Napoleon považoval úspěšné bitvy jako například tu u Slavkova za prchlivé pro udržení míru na evropském kontinentu," dodává historik.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Ale pro účely Spojených států se válka jakožto politický nástroj stále více ukazuje jako neužitečná. Ve skutečnosti, rozhodnost války je historicky iluzorní, především podíváme-li se na desetiletí, která následovala po druhé světové válce. Navzdory cílům jako zadržení komunismu v zahraničí (spolu s bojem proti zveličené domácí komunistické hrozbě) či přinesení stability novému světovému uspořádání, Američané nasazení v Koreji, Dominikánské republice, Vietnamu, Kambodži, Grenadě, Libyi, Panamě, El Salvadoru, Libanonu, Iráku, Bosně, Kosovu a Somálsku nikdy nedosáhli jakéhokoliv trvalejšího míru. I v momentě, kdy byli poraženi nenávidění komunisté, objevily se nové hrozby, které si vyžádaly ještě větší nasazení amerických vojáků," deklaruje Daddis.

Jsou Američané zrození k válce?

"Tento trvalý válečný stav přitom nepodnítil žádnou hlubší úvahu o tom, jak se díváme na mír a válku. Jak historička Mary Dudziaková krásně vystihla: Vojenské konflikty probíhají po desetiletí a veřejná politika stojí na falešném předpokladu, že jde o anomálii," píše komentář.

"Pochopitelně, někteří budou argumentovat, že americký národ se zrodil z války, jak revoluční tak občanské, a události jako bylo 11. září vyžadují odpovědi, které zklidní vášně lidí volajících po pomstě. Válka má pak význam. Nejenže spojuje, ale jak poukazuje novinář Chris Hedges, dává nám smysl. Vítězství ve válce nám tak nějak dává pocit, že jsme více Američané," uvádí expert.

"Tato obecně přijímaná hypotéza o válce a vítězství se zdá být čím dál tím víc mylná. Pokud válka poskytuje smysl, proč, jak se Dudziaková ptá, již vojenské angažmá nevyžaduje podporu amerického národa, ale spíše jeho nezájem? Pokud je teorie o předsunuté obraně (bojování na cizím území raději než na svém vlastním) racionální pro dlouhodobou válku, kdy dosáhneme pocitu národní bezpečnosti, který již dále nevyžaduje neustálé válčení?" pokládá otázku historik.

"Zdá se, že klíčem je pokládat více patřičné otázky týkající se obtížnosti prosazování něčí vůle u druhých za pomoci vojenské síly. Většina válčení je o umění balancovat mezi možným a přijatelným. Pokud je naším politickým cílem stabilita, bezpečnost a šíření amerických ideálů (a ekonomických příležitostí), civilní politici a vojenští velitelé musí být tázáni, jak může válka ve skutečnosti tyto politické cíle naplnit," apeluje komentář.

"Válka ale nenabízí předvídatelnost, neutiší náš strach ze zranitelnosti, nepřinese nám více stabilní mezinárodní prostředí. A zdá se, že je stále více neschopná zabránit budoucí válce. Takže se vracíme k otázce té písně: Válka, k čemu je dobrá? A měli bychom vzít v potaz i odpověď toho songu: Absolutně k ničemu," uzavírá Daddis.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události jak ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.