RECENZE: Ze striptérky princeznou? Anora je nekonvenční černou komedií

Když nezávislý režisér Sean Baker letos přebíral Zlatu palmu, šlo o vyvrcholení jeho dlouholetých snah o nahlížení americké společnosti jinou optikou. Jeho tvorba se věnuje lidem se špatným sociálním zázemím. Ať už jde o bývalé pornohvězdy, sexuální pracovnice či rozvažeče jídla. Filmy točí s minimálním rozpočtem a komorním štábem, díky čemuž působí upřímně i apelativně. Snaží se demytizovat profese, na něž většina společnosti nahlíží skrz prsty a hledá příčiny jejich špatné ekonomické situace, z které kvůli špatnému nastavení systému takřka není úniku a nezbývá nic jiného, než neustále našlapovat na hraně zákona.

V české distribuci byl roku 2018 z jeho předchozích šesti filmů dosud uveden pouze křehký Florida Projekt, kombinující naivní dětský svět se surovostí toho dospělého. Teď je možnost vidět i jeho nejnovější Anoru. Ta se jeho předchozím filmům v několika ohledech vymyká. Zatímco vždy podmiňoval zápletku prokreslení postav, tentokrát je tomu naopak. I když jeho filmy vynikaly  kombinací surovosti a upřímného humoru, teď načrtává takřka anekdotickou situaci a přináší svébytnou černou komedii. Stále však neztrácí autorskou tvář. Protagonistkou je sexuální pracovnice Anora (Mikey Madison), která se za své rodné jméno stydí a preferuje Ani.

Potkáváme ji během běžné práce v nočním klubu. Dynamické montáže různorodého obsluhování klientely, dunivé basy, barevné prostředí blikajících světel a občasné klepy s kolegyní na cigaretě. Nevíme, co všechno má Anora za sebou. Víme jen, že stále věří v pohádkovou budoucnost. Budoucnost, kterou ji má přinést pouze bohatý zákazník. I když to nikdy není řečeno explicitně, Anora v sobě nese tlumenou bolest a místo víru v sebe samou se upíná k falešným iluzím. Když jednoho večera klub prořízne uragán v podobě mladistvého miliardáře Ivana (Mark Ejdelštejn), Anoře se otevírá zdánlivé vysvobození.

Ivan je zámožným synkem ruského oligarchy. Nepřečerpatelná kreditka, nekonečné párty a luxusní život plný chvilkového opojení. Anora se s Ivanem propadá do pohádky, jež má zákonitě tvrdý konec. Ivanově počínání vystaví stopku jeho rodiče. Vyprávění by se dalo rozčlenit do tří stylisticky, atmosférou i tempem odlišných částí. První se dá připodobnit k euforické párty, druhá k postupnému střízlivění a třetí k nevyhnutelné kocovině. Anora žije ve světě, kde Pretty Woman může být realitou. Nechce si ani připustit, že by to mělo být naopak.

Film záměrně vypouští expozici. Ihned nás vrhá do víru neonového světa. Ačkoli problematiku amerického snu a deziluze reflektuje na individuálním osudu, Baker ukazuje, že nejde jen o případ jedné Anory. Sexuálních pracovnic, které nemají legislativní ani rodinné zastání a čekají na vysvobození od movité šlechtice bychom našli tisíce. Půvabná Anora komunikuje především tělem. Se světem, jenž nefunguje na bázi tělesnosti a sexu, nemá žádné zkušenosti. Sluneční paprsky jsou něčím nepříjemným a neznámým.

Nad hořkým jádrem však Baker konstruuje jednu z nejlepších komedií tohoto roku. Energické segmenty s naivním a sexuálně neotrkaným Ivanem, noční pátrání po jeho osobě či nervózní mafiánské gorily povolané ruským oligarchou jsou nepravděpodobnými, leč nesmírně vztahujícími stavebními kameny pro nekonvenční a překvapivě absurdně třeskutou zábavu. Baker neustále přidává pod kotel nekončícími slovními přestřelkami, nadávkami a slapstick segmenty. Romance se překlápí v grotesku, groteska se postupně mění v tragédii. Humor je všemi částmi prostoupený, až někdy zapomínáme, že sledujeme hluboce bolestivý příběh.

V tom pro některé může vězet největší úskalí filmu. Anora má i přes žánrově fluidní a zběsilý mix ambice být sociálním dramatem. Pokud film nahlížíme touto perspektivou, může nám chybět hlubší psychologizace či větší pospolitost tří odlišných segmentů. Neukotvenost filmu, naivita a tak rapidní tobogán emocí však dokonale zachycují charakter protagonistky, že samotné vyprávění a forma nám o ní sdělí více, než hlubší prozkoumání její minulosti. Nejvíce tak záleží na diváckých očekávání. Pro jedny půjde o brilantní komedii s prvky sociálního dramatu, pro druhé o nezvládnuté a mělké sociální drama. A obě varianty čtení jsou zcela validní.

Pečlivě vystavěné gagy snímané v dlouhých záběrech s precizně načasovanou hereckou akcí jsou dostatečným diváckým motorem, stejně jako unikátní schopnost nahlížet svět filmovou optikou zcela jinak, aniž by slevil ze svého naturalismu. Tahle sonda za happy end amerických pohádek pro dospělé je Bakerovým nejdiváčtějším filmem. Ačkoli možná není nejdůležitější, rozhodně jde o ideální vstupenku do světů režiséra, který je jedním z nejpotřebnějších hlasů současné americké kinematografie. A odlišně vystavěná Anora je akorát dalším příslibem jeho kariéry.

Hodnocení: 80 %

Režie: Sean Baker

Scénář: Sean Baker

Hrají: Mikey Madison, Mark Ejdelštejn, Jurij Borisov, Karren Karagulian, Vache Tovmasyan, Darja Ekamasova, Alexej Serebrjakov, Paul Weissman, Vincent Radwinsky

Česká premiéra: 31. října 2024

Distribuce: Cinemart