Koronavirus ukazuje skutečnou tvář lidstva. Na povrch vyplývá to nejhorší, co v nás je

Co na tom, že Austrálie má bohaté zásoby toaletního papíru, že singapurský mladík neměl žádné napojení na nemocné občany své domoviny, nebo že ani jeden z pasažérů výletní lodi společnosti Princess Cruise kotvící u Réunionu nebyl nakažený. 

Iracionální a sobecké incidenty jako tyto jsou podle televize CNN pravděpodobně stále výjimkou a nikoliv pravidlem, zdá se ale, že řada lidí napříč celým světem zpochybňuje schopnost světa sjednotit se a zpomalit šíření koronaviru. 

Lídři postižených národů se pokoušejí převzít určitou kontrolu nad situací. Zavádějí ve svých zemích řadu omezení, vynakládají peníze do udržení ekonomik a slibují, že jejich zdravotní systémy seženou materiál, lékaře a sestry. Mezi jednotlivými zeměmi ale existuje jen malá koordinace při řešení globálního problému.

Není tajemstvím, že roušky a respirátory docházejí po celém světě, protože lidé, kteří je nepotřebují, je shromažďují nejvíce. USA hromadí zásoby, Jižní Korea, Německo a Rusko, ale i Česká republika zakázaly jejich vývoz, aby zajistily, že občané jich budou mít dostatek. 

Indie, která produkuje 20 % světových léků, zastavila vývoz některých léčiv. Dodávka surovin z Číny klesla a země tak není schopna dosáhnout obvyklé produkce, pravděpodobně ale léky také udržuje pro své vlastní obyvatele.

Pandemie koronaviru způsobujícího nemoc COVID-19 má na kontě téměř 175 tisíc nakažených a vyžádala si necelých 7000 lidských životů. Dotkla se každého kontinentu s výjimkou Antarktidy. Koronaviry nezastaví ani hranice, ani politika. Rozdělení území nerespektují. Šíří se všude. Zatímco každý stát nadále jedná individuálně.

Evropští lídři teprve před pár dny oznámili koordinovanou akci kvůli pandemii. Ta je ale zaměřena především na ekonomické podněty, nikoliv na vymezení strategického plánu, jak zpomalit šíření viru. Navíc existují vážné pochybnosti, že obvyklé ekonomické nástroje budou v tomto případě fungovat.

Během zdravotní krize totiž lidé fungují jinak, než jak je ekonomika zvyklá. Méně cestují, zavírají se továrny, Čína, Japonsko, ale i Itálie omezují výrobu. Ekonomika se mění stejně rychle, jako počty nakažených. Politická rozhodnutí ale padají pomalu. Své o tom ví právě Itálie, která si stěžovala, že Evropská unie je příliš pomalá na to, aby pomohla.

Na jednu stranu se může zdát, že krize sjednocuje populaci a lidé myslí více na druhé. Na druhou stranu jsou ale sobečtí a jednají iracionálně, což je podle expertů logické. Méně totiž věří faktům a namísto toho se obracejí ke svým myšlenkám.

Právě tendence lidí věřit ve své pocity je podle psychologa Paula Slovice z University of Oregon ve skutečnosti evoluční rys. Lidé podle něj disponují dvěma typy myšlení: Jeden je intuitivní, založený na pocitech, a druhý je racionálnější, založený na vědeckých úvahách, důkazech a rozumu. Aktuálně dominuje intuitivní režim.

Ten v sobě mají lidé zakořeněný tisíce let, po kterých jim hrozilo nebezpečí z každé strany. Každý jednotlivec byl ohrožen počasím, zvěří či členy jiných kmenů. Lidé se dlouhou dobu řídili pouze intuicí. "Je to jako byste slyšeli zvyku v křoví, které mohly být způsobeny nebezpečným zvířetem. Bylo to ale opravdu zvíře? Jednoduše byste přijali fakt, že je to děsivé, a rychle byste odešli. naše přežití záviselo na emocích," vysvětlil Slovic pro CNN.

Pocity jsou podle něj užitečná věc, která nám denně pomáhá udělat spoustu rozhodnutí. Statistika a výzkumy jsou ale založeny na úplně jiné bázi. Vychází z faktů, z dlouhých a náročných pozorování, a s pocity či intuicí nemají noc společného. 

Jako příklad uvádí průběh nemoci COVID-19. Lidé vnímají, že média informují o počtu nakažených a počtu zemřelých. Méně si ale všímají, že u většiny lidí má nemoc jen mírné příznaky, a většina lidí se uzdravila nebo uzdraví.

Není proto divu, že se někteří lidé mohou cítit ohroženi někým, kdo pochází z Wu-chanu, kde se virus prvně objevil, nebo z Číny obecně. Takto totiž jejich mysl funguje. "Je to přirozená, ochranná reakce, která může být přehnaná a škodlivá. Je to emoce, která by měla být zmírněna rozumem," uvedl lékař.

Svět se ale neponořil do apokalypsy. Lékaři a zdravotní sestry stojí v první linii boje s novým virem. Po celém světě se dezinfikují kanceláře, vlaky, školy, lidé dbají na mytí rukou, lidé z celého světa se všemi dostupnými prostředky snaží udržet bezpečnost ostatních. Kromě toho ale také skupují potraviny.

Sociolog Zeynep Tufekci z University of North Carolina tvrdí, že zásoby potravin v domácnosti mají smysl a mohly by pomoci zastavit šíření viru, pokud by ale jejich vlastnictví znamenalo, že lidé nebudou chodit do supermarketů a budou je sdílet se zranitelnějšími sousedy. A právě toto prosociální chování se u lidí už objevilo. Kdysi.

Druhá světová válka byla nejhorším konfliktem lidstva v moderní historii, ale také to byl čas, kdy se většina světa spojila, aby bojovala za společnou věc. To zahrnovalo například také mimořádné shromažďování zdrojů a sdílení informací mezi jednotlivci i zeměmi.

Susan Michie, psycholožka na University College London, která se specializuje na změnu chování, říká, že většina lidí má sklon jednat v době hrozby prosociálně, pokud má pocit, že se může spolehnout na vládu a společnost. "Pokud poptávka po zdravotní péči, jídle nebo lécích přesahuje zdroje, objeví se problémy," řekla CNN.

"Všichni jsme v tom spolu," dodává s tím, že během války většina světa bojovala proti společnému nepříteli, a stejný postoj musí lidstvo zaujmout i nyní. Jen tentokrát je tím nepřítelem virus.