V čem spočívá síla severokorejské armády? Historik poukázal na opomíjený aspekt

Armáda na prvním místě

Episkopos v té souvislosti pokládá otázku, jak se ze Severní Koreje stala regionální mocnost z pohledu jaderných i konvenčních sil. Vysvětluje, že pozornost se sice zaměřuje na zvláštnosti severokorejské militarizované ekonomiky, především politiku songun, tedy armáda na prvním místě, která z ozbrojených sil učinila ústřední organizační pilíř severokorejské společnosti, avšak hlavní důvody je třeba hledat ve vnější pomoci.

Úctyhodná vojenská síla KLDR by nebyla udržitelná bez neustálého přílivu čínských hospodářských injekcí, deklaruje odborník. Dodává, že ještě důležitější aspekt vnější pomoci Severní Koreji současní komentátoři víceméně opomíjejí -  jde o skutečnost, že severokorejský vojenský průmysl byl založen a dodnes se většinově vychází ze sovětských zbraní a vybavení.

"KLDR vznikla v roce 1948 jako vedlejší produkt poválečného uspořádání, které vedlo k rozdělení Koreje nechvalně známou 38. rovnoběžkou, kdy Sever a Jih byly začleněny do sovětské, respektive západní sféry vlivu," pokračuje historik. Podotýká, že Stalinovo politbyro okamžitě začalo s výstavbou severokorejské armády a v letech 1949-1952 poskytlo vojenskou pomoc v hodnotě 200 milionů rublů.

Původní sovětské dodávky zahrnovaly 37 tanků T-34, desítky tisíc střelných zbraní, minomety, stíhačky Il-10 a Jak-9 a mnoho houfnic různých typů, nastiňuje expert. Doplňuje, že do země bylo vysláno na 40 tisíc sovětských vojáků, aby cvičili rodící se severokorejskou armádu a během následné korejské války v letech 1950-1953 jí poskytovali bojovou podporu a technologické poznatky.  

Po krátkém diplomatickém sporu v Chruščovově období dodávky sovětské vojenské techniky do KLDR pokračovaly v polovině 60. let v plné síle, což trvalo až do poloviny 80. let, uvádí Episkopos. Konstatuje, že severokorejské pozemní jednotky získaly v několika etapách přes tisíc tanků T-55, z nichž mnoho zřejmě slouží dodnes, stejně jako licenci na výrobu tanku T-62, který byl v zemi následně vyráběn v pěti různých variantách.

Sovětská DNA    

"Severní Korea pozvolna ustupovala od přímých sovětských dodávek směrem k vlastní výrobě, ale sovětská DNA nadále prostupovala zbrojním průmyslem Pchjongjangu," píše historik. Jako příklad uvádí aktuální hlavní severokorejský tank Pokpung-ho, který konstrukčně silně vychází se sovětských tanků T-62 a T-72 a údajně i z novějšího ruského T-90.

Co se týká lehkých zbraní, standardní severokorejské útočné pušky typu 58 a 68 vycházejí z licencí AK-47 a AKM Kalašnikov, poukazuje expert. Dodává, že poslední model typu 88 je jasně odvozen z pušky AK-74 ze sovětské éry.

Stejně tak velká část severokorejských vzdušných sil se skládá z více než dvou stovek sovětských a ruských letounů, především MiG-29, Il-28 a Su-25, deklaruje Episkopos. Dodává, že stávající severokorejskou protivzdušnou obranu tvoří téměř výhradně sovětské střely země-vzduch S-200, S-125 a S-75.

"Sotva lze historicky zpochybnit, že severokorejský vojenský průmysl byl nejen vytvořen a živen přímými sovětskými vojensko-technologickými dodávkami trvajícími přes půl století, ale že sovětské a licenčně vyráběné sovětské vybavení je stále pilířem současného inventáře severokorejského vojenské výzbroje," shrnuje historik. Připomíná, že nástupce Sovětského svazu, Rusko, je nicméně o poznání méně ochotné figurovat jako vojenský donátor Pchjongjangu.

V 21. století tak tato role připadla na Čínu, konstatuje odborník. Dodává, že to jde ruku v ruce s tím, jak Peking stále více asertivně prosazuje své geopolitické zájmy na Dálném východě.