Před 40 lety vpadla vojska SSSR do Afghánistánu, následky války pociťuje svět dodnes

Před 40 lety, 27. prosince 1979, vpadla do Afghánistánu sovětská armáda, aby sesadila samozvaného revolucionáře Háfizulláha Amína a nastolila Moskvě poplatnější komunistický režim. Středoasijská země se tak stala dalším kolbištěm studené války, kde na straně jedné bojovaly sovětské okupační jednotky spolu s afghánským vládním vojskem proti mudžáhidům, tajně podporovanými zejména Pákistánem, USA a Íránem. Klid zbraní po stažení sovětských vojsk v roce 1989 nenastal. Konflikt, který si vyžádal milion obětí, přerostl ve válku občanskou.

Přidejte svůj názor 164 komentářů

Leonid Iljič Brežněv, byl sovětským politikem, nejvyšším představitelem Sovětského svazu v období let 1964–1982, mj. čtyřnásobným Hrdinou SSSR.
doporučujeme

Důvodů, které přiměly sovětské vedení Leonida Brežněva k vojenskému zásahu, bylo několik. Moskva se obávala přesahu íránské islámské revoluce do Afghánistánu. Domnívala se také, že Američané se chystají vybudovat v zemi vojenskou základnu. Sovětská vojska do země vpadla po sérii převratů, v nichž se u moci střídaly jednotlivé frakce prosovětsky orientované Lidové demokratické strany Afghánistánu (LDSA). Jeden z posledních vedl Háfizulláh Amín, který svrhl a nechal zavraždit sovětského spojence Núra Muhammada Tarakího.

Tvrdému jádru afghánských komunistů a také sovětskému vedení v čele s Leonidem Brežněvem se nelíbily diktátorské praktiky Amína, a sovětské politbyro se proto rozhodlo pro vojenský zásah.

Jednotky zvláštního nasazení sovětské armády a elitního bojového útvaru Alfa zahájily útok na prezidentský palác v Kábulu 27. prosince 1979. Amín byl popraven a ještě týž den byla Moskva nově dosazenou vládou (Revoluční radou) požádána o vyslání ozbrojené pomoci a do Afghánistánu neprodleně vjely sovětské jednotky připravené na hranicích.

Na Západě se zvedla proti sovětské invazi vlna protestů. Vpád ukončil desetiletí politického uvolňování v období studené války, zmražena byla také dohoda o odzbrojení SALT II. Několik desítek zemí v čele s USA a většinou dalších západních mocností se také na protest proti válce v Afghánistánu odmítlo účastnit olympijských her v Moskvě v roce 1980.

Příchod okupačních "bezvěreckých" vojsk vnímali s velkým rozhořčením i samotní Afghánci, z nichž většina nedůvěřovala ani vládě sovětského spojence Babraka Karmala, který býval velvyslancem v Československu. Odpor obyvatel prohlubovalo i chování sovětských jednotek.

Proti vládě v Kábulu a sovětské armádě zahájily boj muslimské gerily ze základen v Pákistánu. Po dvou letech se mudžáhidům podařilo uchytit na afghánském území. Jejich bojeschopnost byla umožněna materiální pomocí přicházející přes Pákistán z USA (americké protiletadlové střely Stinger byly klíčové v neutralizaci sovětských vzdušných sil), Íránu, Číny a Saúdské Arábie. Od roku 1986 let se Sověti, vyčerpaní gerilovým bojem, dostali do defenzívy a o rok později sovětské vedení přiznalo zvýšené ztráty a připustilo, že povstalci získali "dočasnou převahu".

zdroj: YouTube

Stažení sovětských jednotek z Afghánistánu nařídil Michail Gorbačov po svém nástupu k moci v roce 1985, kdy dal svým generálům jeden rok na vítězství. Gorbačovovo stahování z konfliktu, který nazval "naší krvácející ránou", trvalo čtyři roky (poslední sovětský voják opustil hornatou zemi 15. prosince 1989) a stálo životy dalších 7000 sovětských vojáků. Celkem v Afghánistánu zahynulo 14.454 sovětských vojáků, dalších přes 35.000 jich bylo zraněno a zmrzačeno. Do války bylo celkem nasazeno 545.000 sovětských vojáků.

Na afghánské straně si válka vyžádal kolem milionu obětí, přes pět milionů lidí uprchlo do Íránu a Pákistánu. Další ztráty na životech si po stažení sovětských vojsk vybral pokračující občanský konflikt, v němž sunnitské i šíitské frakce mudžáhidů bojovaly společně za sesazení prosovětského prezidenta Muhammada Nadžíbulláha. Po jeho odstranění v roce 1992 však obě skupiny začaly vést krvavou válku proti sobě. Z bojů nakonec vítězně vzešlo fundamentalistické hnutí Tálibán podporované Pákistánem, které v roce 1996 vyhlásilo na území Afghánistánu "plně islámský stát" sunnitského směru.

Vládu Tálibánu svrhla v listopadu 2001 mezinárodní koalice vedená Američany, kteří tak reagovali na teroristické útoky v USA z 11. září téhož roku, jejichž strůjci z teroristické sítě Al-Káida měli podporu afghánského režimu. Od té doby ovšem pozice Tálibánu sílí a nyní povstalci ovládají zhruba polovinu Afghánistánu. Loňský rok byl navíc podle OSN nejtragičtější, pokud jde o počet civilních obětí v Afghánistánu - o život přišlo 3804 civilistů včetně 900 dětí. Tálibán začal jednat o podmínkách ukončení občanské války s USA, rozhovory ale americký prezident Donald Trump kvůli zářijovému útoku v Kábulu zrušil.

Při nedávné návštěvě Afghánistánu ale Trump řekl, že Tálibán usiluje o dohodu a že věří, že chce i příměří. Během neohlášené návštěvy bez upřesnění oznámil výrazné snížení počtu amerických vojáků v zemi. V Afghánistánu v současnosti působí přibližně 20.000 zahraničních vojáků, z toho 14.000 jsou Američané. V zemi je i český kontingent. Afghánistánem prošlo od roku 2002 skoro 10.000 Čechů, 14 z nich zahynulo.

Loading...
Vstupte do diskuze (164)
Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Trump ocenil pokrok Indie, premiéra Módího označil za přítele

24.02.2020 12:50 Aktualizováno Americký prezident Donald Trump dnes na úvod své návštěvy v Indii ocenil pokrok, kterého země…

Čína hlásí dalších 150 obětí koronaviru, nakažených je přes 77 tisíc

24.02.2020 07:52 Obětí nového koronaviru se v pevninské Číně stalo již 2592 lidí, po dnešním oznámení dalších 150…

Jižní Korea má 161 nových případů nákazy koronavirem, obětí je už sedm

24.02.2020 07:38 Jižní Korea ohlásila 161 nových případů nákazy koronavirem. Celkový počet nakažených v této zemi…

Nákaza Covid-19 je v devíti evropských zemích, na 11 italských měst…

23.02.2020 21:31 Aktualizováno V pevninské Číně se začal nový typ koronaviru šířit začátkem loňského prosince, do Evropy se nemoc…

Související:

Právě se děje

Další zprávy

reklama